sobota 16. května 2015

Život na lodi není párátko I

Hlášení z lodi: Kapitána Teda jsme přejmenovali na Rasputina, jelikož nám o něm obsáhle vyprávěl bezmála hodinu a jeho život jej fascinuje. Na jeho historkách a vyprávění cvičíme trpělivost a ústní svalstvo, abychom nezívali. Zebra už dvakrát při jeho monologu usnula, jeho to však neodradilo a upnul aspoň pozornost na mě. Tři noci jsme už museli přežít 2 až 3 hodinové monology, tu o jeho posadkách, jeho známých, životě v Austrálii a naposledy 35minutové vyprávění o zázračné masti Betadyn, která mu zachránila několikrát život. Zoufale se snažíme aspoň začít dialog či rozhovor, ale vždycky se rozkecá tak, že nemáme šanci.

Dalším problémem je, a to mě začíná čílit, jeho komplex brouka Pytlíka. Chápu, že má mnohaleté zkušenosti života na lodi, nicméně poučovat nás o věcech jako že nesmíme kotvit u skalnatých břehů nebo že ve tmě je vidět méně než za světla je už opravdu na přes držku. Korunu tomu nasadil, když se na lodi objevili švábi. Měl spoustu keců o tom, jak se tam objevili, ale učinit nějaké opatření, jak se jich zbavit, nenastalo. Jen večer zkontroloval, jestli nejsou v kajutě a tím to haslo. To, že se šváby mohou zahnízdit v tom jeho vetešnictví, ho nezajímá. Dle jeho vědomostí prostě odejdou. Jistě, zejména když nechává špinavé nádobí na lince. Štěstí, že můžeme spát na palubě, co už činíme třetí noc.

Už dvakrát jsme se vydali na nákup zásob. Musíme tak činit na etapy, koupit 80 litrů dieselu a 80 litrů vody. A tak 4 dny skejsnem ve městě Kudat, kde chcípl pes. Rasputin sice má spoustu známých v celém resortu, ale asi nikdo nemá auto, kterým bychom mohli veškeré zásoby nakoupit najednou. A tak každý den vyfasujem 20litrový kanystr a jdem s ním do města. Pak jak idioti zevlíme ve městě i s kanystrem po boku. Myslím, že celý Kudat už ví, jak dva běloši chodí s kanystrem a zřejmě zase nechápou, proč nekoupíme benzín hned, připadně proč ten benzín s sebou stále vláčíme.

Dny aspoň využíváme k tomu, že můžeme trávit čas mimo loď a Rasputinovo tlachání. Ve městě jsme zevlili, našli kavárnu s wifi zdarma a výborným jídlem  (restaurace jsme už vyzkoušeli 4). V obchodě, který nám Rasputin doporučil, jsme koupili vodu, bohužel mají pouze barely 9,5 litru! Nechápu. Dále nám Rasputin řekl, že domorodci neradi prodávají bílým benzin, a to více než 20 litrů,proto musíme jít na čtyřikrát. Dle mého je to ale kravina, nakupovali jsme už dvakrát na stejné benzince, evidentně si nás musí pamatovat, a nebyl problém. Myslím, že Rasputin se jen bojí, aby nás nevykopli z přístavu dřív,než koupíme zásoby, jelikož v marině kotví zadarmo u golfového hřiště. Prý je to normální, ale kdo ví, co nám neříká.

Jak ale odvézt 30 kilo zásob zpět na loď, je to necelé dva kilometry? Rasputin uvedl, že platí místním 2 ringity za odvoz. Prý mu kdosi říkal, že je v Sabah stop zakázán. Ani jsme si nevšimli. Placení jsme samozřejmě nehodlali akceptovat, zaklepu to, ale podařilo se nám stopnout už 2 auta,která nás zavezla 50 metrů od naší lodě. Do města jedem taky stopem, vždy nás někdo vezme. Možná tu budem za 3 dny mít více známých než Rasputin za 5 let.

Před využitím stopa jsme se rozhodli v obchodě požádat o půjčení vozíčku, kterým bychom náklad odvezli k lodi. Vyděšení zaměstnanci se bohužel přemluvit i přes Zebřino naléhání nenechali. Možná potřetí to zkusíme znovu. Ti s kanystrem už budou asi slavní. Karma mě však za špatné chování zřejmě potrestala. Při nesení plného kanystru kolem močůvky jsem sklouznul a dopadl přímo do ní. Nebyla hluboká, ale odřel jsem si koleno a palí to jak čert. Kraťase jsou už teď skutečně na vyhození a tričko za 20 bahtů z Bangkoku budu drsně prát, ale nedám ho!

Nicméně Rasputin řekne někdy i něco poučného. Dověděli jsme se, že rychlostní jednotka uzel se vypočítá jako námořní míle/hodina. Jedna námořní míle je 1852 metrů a je shodná s 1 minutou na poledníku. Pokud se měří na moři vzdálenost, vždy dle poledníķů, rovnobežky jsou užší, a tím pádem zkreslené. Až vyplujem, naše hlavní práce bude kormidlovat a starat se o kotvu. Během plachtění nás ale naučí, jak se to dělá. Takže dle něj bychom třeba do týdne mohli řídit loď s jeho pomocí sami. To bude ještě sranda.

P.S. Než odplujeme, máme za úkol se naučit veslovat na malé loďce. Inu zatím se točím jen dokola, a to tu nejsou proudy. Musím to dostat během 3 dnů do rukou, jinak při veslování na ostrovy můžu skončit kvůli proudům na širém moři...Jo a Rasputin stále neopravil ten výfuk,hovoří o jeho nutné opravě už 3 dny.

1 komentář:

  1. Adame na koleno použij Betadine :-)

    Míša

    OdpovědětVymazat