Tragéd na cestách - cestopis do nepohody

Říká se, že 3.den na dovolené je krizový. Pro mě ten den nastal na silvestra (víceméně 5.den by to odpovídalo). Dneska se mi nikam nechtělo, ale říkal jsem si, že se půjdu aspoň podívat do Puerta a projít se na pláž Bollullo, která se nacházela na pravé straně města. Po včerejším sešlapu mě ještě trošku pobolívala lýtka, takže dopoledne jsem se válel, dokonce i pracoval (to víte, musí se zkontrolovat budgety kampaní, jestli se vše utratí tak, jak je v media plánu). Po obědě jsem vyrazil, ač se mi strašně nechtělo. Říkal jsem si, že se ale nebudu válet na pokoji, nebo u bazénu s ostatními hosty. Mimochodem bazén byl úplně plný, říkal jsem si, že ti lidi fakt nejdou nikam. Utekl jsem tedy z klece a vydal se na čumendu.

Jak už jsem psal, měl jsem lenivou krizi, takže jsem se strašně loudal a chodil mezi hotelovými ulicemi. Dokonce jsem si řekl, že bych zkusil vejít do nějakého velkého hotelu, jestli by si na recepci všimli, že do hotelu nepatřím. V mém hotelu si myslím, že by se to i udělat dalo. V těch malých hotelech a hostelech dle mého se to pozná, ale pokud máte velký hotel, kde pořád někdo chodí, s velkými halami, tam by se určitě na záchod dojít šlo, aniž by si to i někdo všiml. Možná i vyjet do patra...co myslíte? Já to nakonec neudělal, ale mám nutkání to někdy zkusit :-D Pokračoval jsem dál do centra a dostal se na vyhlídku, kde jsem si našel dobře hodnocenou kavárnu, tak jsem chtěl vyzkoušet opět to kafe s likérem, jehož jméno jsem zapomněl. Mno, když krize, tak mi ji osud pomaličku zhoršoval - kavárna zavírala, takže jsem si mohl dát jen kafe s sebou. Nakonec jsem se spokojil jen s obyčejným kafem s mlékem, ale bylo luxusní, které jsem si vypil na studeném kameni, který měl evokovat lavičku. Tam jsem zažil děisvou příhodu. Vyhlídka měla kamenné zábradlí a dole svah že...Jedna turistka na to zábradlí posadila svou cca 7letou dceru a furt ji štelovala, aby si ji vyfotila. Dcera se štelovala dle jejích pokynů tak, že málem z toho zábradlí spadla...Inu, nepoučila se a nakonec svou dceru sedící na zábradlí vyfotila. Pomalu adeptka na Darwinovou cenu. 

Do toho jsem nenašel nikde žádný obchod s magnetkami! Frustrace rostla víc a víc a navštívil jsem obchod a rozhodl se koupit aspoň 2 plechovky piva na večer. Chlazené měli však jen třetinku, no nic, vzal jsem 2. S blbou náladou jsem šel na autobus, aby mě odvezl na mou zastávku Puento Botanico, protože 4 km do hotelu do kopce se mi jít fakt nechtělo. Našel jsem si bus a řidiči přes roušku řekl zastávku - byly to asi 3 zastávky. On však místo Puento rozuměl asi Aeroporto (posrané roušky) a naťukal mi tam cestu na letiště sever!! A ještě pro 2 lidi!!! (jo, to jsem si taky všiml, že se tu všichni hrozně diví, že cestuji sám - no a?). Cesta mě tak vyšla na 8,2 euro! Moje nejdražší cesta busem. Pro srovnání - cesta z Puerta do Santa Cruz stojí 5 euro...Byl jsem tak šokovaný a frustrovaný, že jsem jen sednul na sedadlo a neměl se ani sílu jít hádat a reklamovat to. A když jsem dal zastávku na znamení, málem mi ani nezastavil. Zřejmě mu to docvaklo, že to blbě prodal, až když začal brzdit, že jsem aeroporto fakt nemyslel.

Náladu mi pak zvedla večeře, která se nesla ve slavnostním duchu. Chybělo docela maso, byla ryba, na kterou jsem si musel počkat, protože ji návštěvníci vyjedli velmi rychle. Nicméně do toho bylo v nabídce i sushi, sýrové a salámové talíře a různé dezerty. Já vyzkoušel domácí štrúdl (ukořistil jsem předposlední kousek) a ten byl naprosto famózní. Při jídle mi servírka nalila červeného vína se slovy, jestli může dolét i druhou sklenici. Ne! Po vydatné večeři jsem se šel schovat před oslavy do pokoje. Hotel dokonce každému dodal různé čepičky, girlandy a škrabky na oči na párty. Samozřejmě jsem dostal 2 balíčky...Mno nechal jsem balíček ležet na stole. Náladu mi pak zvedla trojka z Přepeří (Peťa, paní Hana a Ivo), s kterými jsem zapěl baroko. Půlnoc proběhla překvapivě v klidu, očekával jsem větší řev zezdola bazénu. Musím se přiznat, že já půl hodiny po půlnoci ještě kontroloval kampaně, kolik se neutratilo :-D Silvestr jsem si tímto řekl, že jej slavit nepotřebuji, pro mě je to den jako každý jiný a pokud má být tento den v rámci volných dní, raději někam pojedu. A dobře jsem udělal, druhý den jsem mohl využít bez kocoviny na poslední rozlučkový výlet po Tenerife.

Jen ještě musím dodat, že na Tenerife by se líbilo lidem, co mají rádi Urbex.

Je tu hodně opuštěných domů, objektů, do kterých se dá docela lehce dostat. Jak jsem šel na tu pláž, narazil jsem na opuštěnou vilu, která je památkovým objektem, ale dnes tam bydlí bezdomovci. Takhle se Španělé starají o památky. Dále i během svých túr jsem narazil na rozpadlá stavení, spíše menší domky než velké vily. Ale někdy byly v dáli vidět opuštěné domy či statky bez střech. 

 Už jsem se trochu rozchodil, tak jsem si řekl, že dneska si dám i větší výšlap a delší trasu. Vybral jsem si okolí města La Orotava, které se nachází přímo nad Puertem (města vesměs rozděluje dálnice) a město je také známé svými domy s balkony z 16. až 17.století. Rozhodl jsem se tak město do mého výletu doplnit. Opět jsem po snídani vyšel na svou oblíbenou zastávku Puerto Botánico, odkud jsem tentokrát ulovil autobus 345 do města Aquamansa. Bus jel neustále do kopce, serpentiny se moc nekonaly a během asi 30 minut jsem se dostal z 350 m.n.m. až do 1100 m.n.m. První výšlap měl být docela prudký, měl jsem se dostat na 1450 m.n.m. na docela krátké cestě. Inu, v městečku jsem vystoupil a zamířil jsem cestou, kterou udával ukazatel a psychicky byl připraven na pořádný výšlap.

Dostal jsem se do borovicového lesa, který mě opět uhranul. Člověk se kochal borovicemi, spadlými šiškami (jedna se mi zalíbila, tak jsem si ji zval, uvažuji nad jejím propašováním do Čech) a vůbec si neuvědomoval, že stále jdu po rovině a cesta se jaksi nezvedá. Nakonec jsem asi po 400 metrech přišel na nějakou vyhlídku, v protisměru potkal skupinu postarších Němců vybavenou na výšlap, a pak si na vyhlídce uvědomil, že jsem šel celou dobu špatně! Naštěstí jsem neušel tolik, takže jsem se opět tím krásným lesem vrátil zpátky a vydal se na opačnou stranu. Cesta totiž vedla kus po silnici, což jsem poprvé na mapě přehlédl. Z cesty se pak sešlo do pidi rokliny, odkud určitě musela téct před miliony lety voda, a následně jsem dohnal odpočívající skupinu těch Němců u křižovatky. Tam začal výšlap. Nejdříve se šlo lesem, obloha se zatáhla a uvnitř lesa bylo docela šero, ale šlo se klidně. Stoupání nebylo tak zlé, spíše příjemné a docela mně chybělo cvrlikání ptactva. Kolem bylo opět ticho. Na konci první části jsem potkal 2 Němky, jež jedna byla zabraná do hovoru, takže si mě ani nevšimla a když jsem procházel jak duch kolem ní, tak se nehorázně vylekala, div že nespadla....Nemá kecat. Na konci první části jsem si trošku odpočinul a najednou se všude vyrojilo mnoho lidí, až jsem to nechápal, kde se vzali. Je fakt, že jsem byl na "hlavní" křižovatce asi 4 stezek, ale i tak. Šel jsem tedy na výšlap, jež se nazýval "Cesta vody" a dle mapy.cz sliboval dva vodopády. 

Inu, tentokrát začal ten pravý výšlap. Nejhorší byly schody, které někdy člověk musel vyjít, ale jinak jsem se dostal do hladiny alfa a vlastně ani nevnímal, že jdu nahoru. Šlo se samo, tak to mám rád. Šel jsem opět kolem žlebu, který byl už hodně zanesený jehličím, takže tipuji, že voda tudy tekla před x stovkami let. Žleb ale vedl podél cestičky až nahoru, takže někdy ta voda tudy téct musela. Uvažoval jsem nad srážkami, ale to by žleb nebyl zanesen, nebo nad ledovcem, který postupně roztál. Nepředpokládám, že lávový ostrov má podzemní vodu...nebo ano? Musím si to najít. po cestě jsem totiž narazil i na pozůstatky kamenných studen, kde musela být voda uskladněna. Dávno ale ne, protože "sklady" byly z betonu, rozbité, ale zachovalé. Nikde samozřejmě nebyly žádné informace o tom, hlavně že člověk jde stezkou vody. Nemusím ani vlastně psát, že vodopády už dávno vyschly, zůstaly jen pozůstatky koryt od nich. Na vrcholu, na konci výšlapu, jsem opět narazil na lidi, zase zničehonic! Jeden německý pár jsem zmátl, protože jsem vyšel mimo stezku a hledal vodopád, chodil jsem kolem kopce jak blbec a Němka to zmateně sledovala na mobilu, kudy jít. Já jim neporadil, odešel jsem opět dolů druhým směrem (jednalo se o okruh). Tam jsem opět viděl pozůstatky žlebů, studen a vodopádů. Dle toho tam ale muselo téct vody dost...ale odkud? Záhada!

Poté, co jsem slezl okruh "Cesty vody" jsem se vydal po červené na další okruh. Byla to velká cesta, takže turistů dost - tzv. Santiago de Tenerife. Stezka byla příjemná, dokonce jsem dorazil k odpočívadlu, kde mezi stromy byly stoly a židle, záchod kolem a hřiště, naprosto dokonalé místo na piknik, i na divoko by se tam dalo spát. Samozřejmě kousek od toho bylo obrovské parkoviště, takže jsem se vydal pryč. Opět jsem pokračoval po červené a dostal se do lesa, kde zase nikdo nebyl. Tentokrát začal hodně foukat vítr a les byl docela ponurý, stromy zase vrzaly a vydávaly divné zvuky a jak byl vichr a šero, tentokrát se nešlo hezky jako v Carmen, tentokrát jsem se docela bál. Stromy vrzaly víc, některé vydávaly křupavé zvuky, takže to vypadalo, jak kdyby se něco ozývalo v keřích. Do toho lesem vedla obrovská roura, která vypadala jak mrtvá anakonda. Byl jsem rád, že jsem se dostal na konec, na silnici, kde jsem opět narazil na dva cyklisty. Neskutečné. Výletníky potkáte buď na začátku, nebo na konci cesty, uprostřed sporadicky - nový Murphyho zákon.

Na silnici už stezka bohužel pokračovala až do Orveta po silnici velmi prudce dolů, a to skoro 4 km. Nejdřív jsem si říkal, že to bude na pohodu, ovšem nebylo. Cesta dolů byla skutečně prudká, z 1000 m.n.m, jsem se měl dostat na 500 m.n.m. Procházel jsem i vesnicemi v kopci a nechápal jsem, že tam někdo může žít. Kolena a lýtka mě začaly hrozně bolet a když člověk viděl ten prudký kopec pod sebou, vyhrkly mi dokonce slzy. Bylo to nekonečné a nemohl jsem to ani seběhnout, protože jsem se bál, že se nezastavím, spadnu a rozbiju si hubu. Šel jsem bokem, nohy křížem a cesta nekončila. Do toho mě neustále lekali štěkající psi, lidi tam ani nebyli, kdo by taky chodil takhle z/do kopce. Hrůza skončila, když jsem se dostal konečně na kraj města Orveta a musel jsem si tam sednout na lavičku, protože jsem zapomněl, co to je chodit po rovině. Orveto je taky v kopcích postavené, ale dá se tam celkem normálně chodit. 

Město jsem si jakž takž prošel, spíše jsem navštívil ty hlavní památky, a to dům s balkony, baziliku a prošel si opět pěknými uličkami. Na hlavním náměstí měli obrovský betlém, který by strčil všechny do kapsy. Předpokládám, že byl postaven na schodech radnice, aspoň tak mi to připadalo. Následně jsem se dobelhal na autobusové nádraží, abych se vydal do hotelu. Ulovil jsem bus 353, o kterém nevěděl ani Google, zřejmě nějaký posilující spoj. Do zlaté klece jsem přišel s vypětím všech sil. Já totiž neobědvám, když jsem na túrách, dávám si jen malou svačinu, a dnešní slez mě úplně vyčerpal. Nechápal jsem, že sešlap může být horší než výšlap.

Zlatá klec mě začíná už vyčerpávat. Jídlo musím pochválit, ale jinak to tu je takové prázdné, nijaké. A to i přes to, že jsou tady lidi. Dále mi docela vadí, že hotel je vlastně přístupný pouze z jedné strany, jinak hotel obklopují zahrady a domy. Zastávku mám vzdálenou kilometr, a to ještě od ní nejezdí všechny busy. Naštěstí ale ty hlavní, co jsem potřeboval, odtud jely. Centrum Puerta je odtud 3 kilometry, proto ani nechodím večer se projít, protože není kam. A večer se chce člověk spíše trajdat, ne jít na další 6km túru. Obchod tu taky není, takže si člověk nemůže ani nic koupit. Musím napsat, že lokalita hotelu je skutečně špatná. Je to asi proto, že tím aspoň hotel dosáhne toho, že lidi v kleci zůstanou. Akorát nevím, co z toho ten hotel má, když mají třeba lidi AI koupeny i s jídlem? Možná je to pro ty, co to nemají? Nebo pak rodina nakoupí výlety za nehorázné sumy? 

 Jako bus hunter jsem se rozhodl vyjet na sever ostrova a navštívit lesy v okolí Las Mercedes, což mi bylo doporučeno. První jsem vzal bus 103 do La Laguny, velkého města, kde jsem pak přesedl na 77. Zastávka busu je vzdálena od hotelu asi 950 metrů a pokud si chcete autobus zastavit, musíte dát znamení. Tohle všechno jsem si samozřejmě zjistil sám a jaký bus kam jede opět poradil strýček Google. Delegáti totálně propadli. Bus přijel pozdě a obával jsem se, že nestihnu 77, která jela v půl jedenácté a pak až v jednu odpoledne. Naštěstí jsem i 77 stihnul díky perfektnímu značení na autobusovém nádraží a odjel jsem do Carmen de la Cruz, kam tentokrát jelo více mladších ročníků než jsem potkával včera na procházce. Do Carmen de la Cruz se bus lopotil v serpentinách a jel rychle jakoby se nic nedělo. Tohle mě vždycky dostane, jak jsou ti řidiči už z těch serpentin vyklidnění a jedou si naprosto ledabyle s několikatunovým busem...

V Carmen jsme všichni vystoupili a já dal první okruh Las Hiedras, kde rostou stromy, které vytvářejí brány a vypadá to velmi krásně - přes den. Jít v noci kolem těch zkroucených stromů, nevím, co všechno by si můj mozek představoval. Túra trvala 8 km a vedla ze začátku z kopce a následně chvíli do kopce, aby se vrátila celkem po rovince zase zpět do Carmen. Příroda kolem byla nádherná, výhledy se moc nekonaly, protože se šlo lesem, ale člověk si užíval vzrostlých stromů a cvrlikání ptáků. Docela mě překvapilo, že zpěv ptáků byl podobný jako když jej slyšíte buď brzy ráno, nebo před setměním. Přes den ptáci u nás zpívají jinak.

Tady to bylo po celou dobu. Do toho foukal vítr, takže ty stromy docela vrzaly jako nenamazané kolo. Neděsilo to, spíše to uklidňovalo. Poté, co jsem dorazil do Carmen, jsem si v místní kavárně/taverně dal kafe a vydal se cca 4 km do vesnice Las Mercedes z kopce dolů opět lesem. 

Při cestě jsem se vydal tzv. Agodou, což je místo, kdy byste měli vnímat přírodu všemi smysly. Moc to nešlo, kolem byla spousta turistů, kteří nedodržovali žádný klid, zejména malé děti, které prostě nebudou mlčet. Jedno dokonce vydávalo zvuky vlaku, že jsem myslel, že mu jednu fláknu. Stezka byla docela hluboká proráklina, kterou dříve nosili místní zásoby nahoru, kolem taky byl vidět žleb, kterým tekla voda. To bylo docela zajímavé procházet se původní stezkou. Vtipné bylo, že stezka párkrát vedla přes silnici, takže člověk musel přejít a dávat si pozor, zda ze zatáček něco nepřijede. Rodiny postupně zmizely a objevily se spíše tišší turisté. Na konci stezky, po 4 km sestupu, jsem potkal skupinu německých turistů, kteří se psychicky připravovali na výšlap. Měli co dělat :) Ve vesnici jsem počkal na autobus 245, jehož zastávka byla u popelnice, označená jen značkou a ta mě zavezla do La Laguny. Tam už jsem se vydal opět na cestu do hotelu. Ještě než jsem se ale do hotelu dostal, tak jsem navštívil graffity/street art na zdech opuštěného bazenu.

Dokonce jsem tam přistihl nějakého týpka, co tam dokončoval svou malbu. Jako popravdě, velmi pěkné obrazy na zdech, na takové se i člověk rád podívá.

Další den jsem se rozhodl trošku přírodu vynechat a zajet si do hlavního města ostrova Santa de la Cruz. Opět jsem vzal bus 103 a v Santa jsem byl za půl hodiny. Líbí se mi tady, že ostrov je malý, takže tu jste za chvíli skoro všude. Dále i ty autobusy vás odvezou téměř všude. Popravdě ani už nelituji, že jsem si auto nepůjčil, protože by mě asi vyšlo mnohem dráž.

V Santě jsem měl asi 3 hodiny na čumendu, protože pak jsem se rozhodl vydat ještě více na sever na pláž Benijo, jež je doporučená k návštěvě. Santa je velmi živé město, dostal jsem se na pidi tržiště, kde svá díla nabízeli hippies. Dle informací je dobré si jako suvenýr koupit nějaké hippie věci, protože dříve toto "vyznání" zde mělo hodně příznivců. Prošel jsem město křížem krážem, kochal se barevnými domky, stavil se v katedrále, obdivoval tu jejich koncertní budovu a dal si v jedné kavárně barraquito i s likérem a makový koláč. Na mě barraquito moc nezapůsobilo, přišlo mi to jako vaječňák. Ale proti gustu...možná zkusím bez likéru příště.

Po procházce města jsem se vydal na pláž Benijo. U busu už stála fronta a pár lidí mě doslova dostalo, když nehorázně předbíhalo. Jedna ženská přišla v době, kdy už do busu nastupovali lidi a normálně si šla ke dveřím jakoby se nic nedělo. Jeden chlápek ji normálně sjel (samozřejmě španělsky, ale člověk si může domyslet). Ženská tam tedy stále u dveří stála, on jí domlouval a ona se jen trapně pochechtávala, ale dovnitř nešla. Jako než se utvoří řada, lidi se nějak poskládají a třeba i předběhnou, ale přijít už do utvořené fronty a nasáčkovat se ke dveřím, to už je vrchol drzosti. Po nástupu se bus rozjel a vydal se šílenými serpentinami přes celý severní poloostrov na druhou stranu. A ta krajina, ta mě vyrazila dech! Sice se mi trošku dělalo špatně, bus i musel troubit, ale sledovat ty zelené kopce kolem, to byla lahoda. Ani se to nedá popsat slovy. Opět mě to připomnělo Filipíny. Ke konci se pak projelo tunelem a vyjeli jsem do ráje. Hory, kopce, moře, vesničky...normálně mě ukápla z toho i slza. To už byla stendhalitida taková, že už se to nedalo ani zadržet :-D A popravdě, se mi o tom noc před tím zdálo, že jsme jeli autem a vyjeli jsme mezi zelené hory a zastavili jsme - jsem si říkal, co teď. To sletíme dolů?

A auto bylo na nějakém sloupu, který začal klesat a sjeli jsme jak výtahem dolů a zase jsme jeli údolím...to je dobrý nápad na inovaci - autovýtah :-D Bus zastavil v malé vesničce, kde se pak sešlo na tu nejkrásnější pláž, jakou jsem kdy viděl. Kolem černý písek, balvany, v moři vlny...prostě jak nemám rád vykydnutí na pláži, tak tady bych klidně pár hodin i seděl a jen se kochal a poslouchal příboj a vlny. Bohužel musel jsem brzy odejít, abych stihl bus (tady jsem trošku litoval toho auta). Dal jsem pár fotek, prošel se v moři a odjel jsem pln dojmů zpět do Santa. Pak už jen zpět do Puerta. Možná se sem 1.1. vrátím.

Jinak jak jezdím busem, tak jsem uvažoval nad výhodami busu a nevýhodami auta a našel jsem některé, i když by si každý mohl říci, zda jsou podstatné. U auta musí člověk vytvářet okruhy, případně se vrátit, aby mohl jít tak, že se vrátí k autu. U busu/vlaku stačí jít z bodu A do bodu B a neřešit. Popravdě, já jsem zjistil, že nejsem zastáncem túr, kdy se člověk vrací zpátky, protože toho méně vidí. Další věcí je, že když člověk ujde například 20 km a má ještě unavený hodinu a půl řídit kor serpentinami, to se mu taky moc nechce. V buse/vlaku jen sedne a užívá si klid a klimbá. A bus vyjde na jednoho levněji, u auta člověk zaplatí nejen půjčení, ale i pojištění a benzin. Pro mě jako jednoho jsou tyto autobusy výhodnější. Samozřejmě záleží i na tom, kolik vám auto ušetří času. Za mě na Tenerife úspora času není tak velká, aby se mi auto vyplatilo.

A poslední věc - hotel se chová jako 4hvězda, ale nevím, zda to není spíš 3hvězda. Moje postřehy, kdy si nestěžuji, spíš mi přijde, že u 4hvězdy by se to nestalo - uklízí se jednou za 2 dny, při prvním úklidu mi sebrali mýdlo a nevrátili, koš vynesli až při druhém úklidu. Dále mi sebrali ten papír "nerušit" a už jej nedodali. All inclusive ani nekomentuji. Jídlo je tu fajn, vaří výborně, sice jídlo stejné, ale člověk se nají. Jen kafe si můžete dát pouze na snídani, přes oběd a večeři je vypnut kávovar a naopak sodu a tyhle nápoje si nemůžete dát ráno k snídani. 

Popravdě, tenhle typ hotelu mi začíná štvát, člověk jen vidí, jak se tu lidi válí u bazénu, když mohou jít někam na výlet. Prostě snídaně, bazén, oběd, bazén, nějaká ta hra v hotelu a večeře...den v pr...co z toho ti lidi mají? Je mi z toho smutno a jsem rád, že můžu z hotelu vypadnout na výlet a netrávit tu čas. Ono vše je tu docela pěkné, ale je to jen zlatá klec.

Na poslední dny roku 2022 jsem se rozhodl vyjet opět mimo ČR. Jelikož se mi na podzim nepodařilo vyjet nikam, měl jsem hrozné nutkání a potřebu zase někam vyrazit. Vyhlížel jsem možnosti a bohužel i po Vánocích už tu je sezona jak přes léto, takže letenky se v rámci Evropy pohybovaly na úrovni 10k a více. Inu, neodradilo mě to a když jsem si srovnal zájezdy do ostrovních destinací, vyšlo to pomalu levněji. Zájezdům neholduji, ale opět jsem se nechal přesvědčit a využil zájezdu od Čedoku, all inclusive na Kanárské ostrovy, konkrétně na Tenerife. Když jsem si spočítal náklady na letenky/ubytko/dopravu a jídlo, all inclusive vyšlo paradoxně nejlevněji a ještě s jídlem 3krát denně. Inu, all inclusive napříště ne sám, ale o tom později...

Odlet na Tenerife byl už 26.12. ve 12 hodin a musím napsat, že cesta byla nekonečná. Těsně před odletem jsem si uvědomil, že na Kanárech je o hodinu méně, takže let bude trvat ne 4,5 hodiny, ale 5,5 hodiny! Čekal jsem, že delší lety už by mohly mít pohodlnější letadla, ale letěl jsem se Smartwings, takže převoz dobytka hadra. Nenabízeli ani vodu! Nevím čím to bylo, ale let mi přišel, že je nekončící a měl jsem pocit, že v letadle sedím 7 hodin a umřu tam u okýnka na 30x30 cm. Avšak cestu se Smartwings si vybrali i takové osobnosti jako Xindl X, bývalá tenistka Hlaváčková či poslankyně Olga Richterová! Tolik "slavných" osobností v jednom prostředku pro dobytek jsem opravdu nečekal. Po úmorném letu jsem vyhledal delegáta, který mi oznámil, že do mého hotelu Blue Sea Jardin, který je v Puerto de la Cruz pojedu ještě s jednou rodinou, ale že v hotelu jsem sám! Dal mi desky, kde nebylo nic, jen objednávka fakultativních výletů za přemrštěné ceny a jeho číslo...Oznámil mi, kam mám jít na mikrobus, kde bude jeho kolegyně, která žije na Kanárech a vše mi řekne...

V mikrobuse už na mě čekala delegátka s kámošem a rodinkou - světe div se, jel jsem s Richterovou a celou její rodinou! Popravdě, ona i její manžel jsou docela chytří a baví se svými dětmi velmi sofistikovaně - jedna věta za všechny - "Domnívám se, že na této straně ostrova bude více vláhy." Dítě oponuje a ona: "Neříkám, že bude, ale že se domnívám!" Ano, je správné s dětmi volit ta správná slova a aby jim rozuměli. Delegátka se vykecávala s kámošem, takže neřekla nic. Vyhodili mě u hotelu, pomalu se se mnou nikdo nerozloučil, takže jsem vystoupil a šel se tedy sám ubytovat. Richterovic odjeli do jiného hotelu. 

Bydlím v hotelu Blue Sea Jardin. Hotel je obrovský, má vlastní zahrady, 5 pater a člověk se tu lehce ztratí. Po strastiplné cestě jsem se těšil na večeři, lidi ale vyžrali veškeré maso, takže už ani nevím, co jsem měl, ale byl jsem rád, že jsem se najedl. V jídelně je ale velmi nepříjemné světlo, že z toho bolí oči. To asi proto, aby tam lidi netrávili tolik času. První den jsem odpadl jak mimino, šel jsem spát v půl deváté večer místního času. 

Rozhodl jsem se nakonec auto nepůjčit a využít autobusy. Děkuji strýčku Google a jeho mapám, které nádherně ukazují zastávky a jaké busy a kam jezdí. Díky tomu jsem si naplánoval mnoho výletů a stal se ze mě bus hunter. První den jsem si však dal procházku od Puerto de la Cruz a podél pobřeží až k El Socorro. Sešel jsem od hotelu až do města, což je asi 3 km (mimochodem hotel je daleko od centra i od pláže). Než jsem vyšel na první štaci - černé pláže, navštívil jsem obchod a koupil si sušenky a vodu (mimochodem voda je tu naprosto v pohodě, ač Čedok píše, pijte balenou), protože jsem neměl petku. Velmi mě mile potěšila jedna paní, která mě pustila v řadě, protože jsem toho měl míň, sama od sebe! Následně jsem vyrazil podél pobřeží a výlet začal ve mně budit lásku k Tenerife. Černé pláže s vlnobitím vypadaly krásně, někdy se v nich i třpytily malé kamínky jako stříbro. Koupat se nesmělo kvůli vlnám, ale samozřejmě někteří varování nedbali...bych je tam nechal utopit (málem jsem se kdysi na Krétě ve vlnách utopil a mám k nim respekt od té doby).

Cesta pokračovala kolem skal, kde člověk mohl zahlédnout urvané kusy pobřeží. Oceán si bere ostrovy zpět, Kanárské ostrovy jednou zmizí, ale to my tady už nebudeme...někde už byly zavřené i stezky kvůli padající půdě, takže jsem to musel obcházet. Někdy až hodně do kopce (to jsem čekal krásnou procházku na 8 km, ale z toho asi 4 bylo prudké stoupání). Kolem pobřeží jsem chytal průběžně stendhalitidu (kdo nezná, tak je to stav, kdy jste tak unešení krásou, že můžete omdlít). Objevil jsem opuštěné stavení bývalé ocelárny? , která společně s krajinou a mořem dodávala okolí tu správnou instagramovou kulisu. Cesta se pro mě vlekla, protože jsem se furt neustále kochal a zastavoval, takže jsem 8 km šel víc jak 3 hodiny! A ono to na Tenerife je úplně normální. 

Na konci cesty, která končila ve změti palem a vysokých stromů a kde dříve měli bohatí honosné zahrady, jsem se vydal na autobus číslo 363, který by mě odvezl na večeři do hotelu. Zastávka byla postavena u magistrály, takže jsem musel jít chvíli po ní. K zastávce se však nedalo předběhnout, auta furt jezdila. Trošku jsem se začal vztekat, který debil vymyslel zastávku tak, aby se na ni nedalo dostat! Pak jsem objevil podchod, takže zastávka, která byla vzdálena 15 metrů jsem musel obejít asi na dalších 300 metrů podchodem a cestičkou podél kruhového nájezdu...idiocie! Představte si, že vám jede bus! A další překvapení bylo, když přijel bus a všichni měli roušky!!! Byl jsem v šoku, ale hodlal jsem se do busu dostat i bez ní! Přece kvůli roušce neskejsnu někde uprostřed magistrály a nepůjdu 11 km zpět! V buse však opět byla hodná paní a roušku mi darovala! Karma si ale nebere nic zdarma. Za to jsem pak strávil v buse 40 minut, to jsme jeli těch 7 km či kolik...

Večer byl klidný, po večeři jsem se odebral na pokoj a plánoval zítřejší výlet. Trávit čas s hotelovými hosty se mi začíná příčit, když ty lidi vidím. Jinak All inclusive znamená 2 drinky na osobu na den a z toho některé máte se slevou. Zlatá Kréta!

Řecko bohužel nedisponuje velkou železniční sítí, takže doprava do Delf, kam byl můj plán, bohužel dopadla tak, že jsem si nakonec objednal denní zájezd, jelikož časově vyšel asi nejlevněji (počítám-li transakční náklady). Cestovní kancelář mi ani nenapsala, kdy se odjíždí, takže na místě odjezdu jsem čekal 45 minut, než pro mě dojel autobus. Ve skupince nás bylo cca 35 a naše průvodkyně se jmenovala Marjana. Musím říci, že ona byla velké plus celého zájezdu.

Během cesty jsme zastavili u motorestu, kam se nahrnuly davy z dalších 2 busů, takže koupit si kafe stihli jen ti nejrychlejší. Ja doběhl na kus vzdálenou benzinku, kde kafe bohužel neměli, takže jsem se spokojil jen s kávou v plechovce. Nicméně účastníci zájezdu mě opět šokovali, že nejen nakoupili kafe, ale taky jídlo a suvenýry. Proč?! Pak se vyjelo do Delf. Cesta vedla strmě nahoru a kolem se rozprostíraly hory a já dostával stendhalitidu. Hory byly podobné těm kretským, serpentini tak velké ale nebyly.

Z Delf jsme zavítali ještě do muzea, kde už jsem ten tok informací moc nepobíral, bylo jich prostě moc. Viděli jsme sochy, které se našly ve vykopávkách jako vítěze z olympiády, sfingu, část soch z chrámu apod. Jediné, co mě překvapilo, že zde byla Apolonova podobizna s tou tečkou 3.oka mezi očima. Takže vliv z východu... Apollon je možná předobraz Shivy??!!!! Nebo naopak?

Delfy byly krásné, určitě doporučuji je jednou navštívit. Člověk si může říci, že je to jen hromada sutin a může být jako ten tupý Američan. Pro mě to byl ale splněný sen, kdy jsem si mohl projít místo, které v 9.století před naším letopočtem patřilo ke středu světa. 

Rok 2022 nebezpečné utíká a je na čase dát opět nějakou cestu. Kvuli nemoci a neustálým proticovidovým opatřením jsem vymýšlel, kam bych se vydal. Po různých peripetiích jsem se nakonec rozhodl pro vnitrozemské Řecko, kam jsem chtěl už v dubnu, ale jelikož byla potřeba 3.davka očkování, musel jsem počkat až do května, kdy Řecko zrušilo všechna opatření. To mě taky stálo o 3 dny dovolené navíc (v dubnu se dalo pracovat s Velikonocemi). Jelikož moc neřídím a půjčovat si auto na jednoho je drahé, rozhodl jsem se využít opět vlaku. Bohužel ne všude to šlo (viz dále).

Athény jsem navštívil už před 13 lety. Tentokrát mě ale nemile překvapily špínou, smradem a takovým zvláštním neuspořádáním a neupraveností. Do toho ulice jsou takové stísněné, hodně tu narazíte na opuštěné vymlacené domy. To asi ještě z dob krize. Jdete třeba po ulici a najednou velký barák, rozmlacena okna, vyhořelý někde, kolem plot. A pak kavárna. Do toho tu je hodně bezdomovců a v jedné ulici jsem narazil i na dva feťáky dávající si svou odpolední dávku heroinu. Athény mě tudíž na první pohled šokovaly, pže jsem čekal evropské město. Jenže když naskočíte na styl Sarajevo, Chorvatsko, Černá Hora, Istanbul apod., najednou se vám Athény zalíbí.

Od muzea jsem se vydal hledat athenske street art. Bohužel jsem toho moc nenašel, spíše nic. Jen jsem ale objevil ulici hipsterů s kavárnami, která by směle strčila Krymskou do kapsy. Procházkou athenskými uličkami jsem dokonce odbočil do nějakého "keře" a ocitl jsem se c pidi parku, kde bylo asi 12 bezdomovců a hlídkovala tam policie. Samotného mě pak překvapilo, kde jsem se to octnul. Než jsem si uvědomil, že mě mohl někdo napadnout, byl jsem pryč. Prostě Athény