Vjezd do Granady je hlídán. Nerezidenti nemohou vjet do centra, případně tam mohou strávit jen málo času. Město tím koriguje provoz. Hotel mě dokonce poslal asi 3 varování, že ať klidně jedu, i když mě kamera zaregistruje. Parkování jsem tentokrát měl od hotelu v podzemní garáži a dali mi místo u stěny a to tak, že jsem tam nejdřív 5 minut pobíhal a nemohl ho najít. Následně jsem tam nedokázal zacouvat, protože to bylo nereálné. Naštěstí se dalo projet z druhé strany a vjel jsem tam zepředu zadem. Auto vedle mě ale skoro vůbec nemělo místo na otevření dveří, já se tam sotva protáhl. Bude muset přes spolujezdce. Jelikož AI mi dala druhý den výlet do Munical soutěsky, upravil jsem to tak, abych to dal až při odjezdu, protože jsem nehodlal vyjíždět z tohoto místa do doby, než budu muset. Na Granadu jsem tak měl den a půl. Slavná Alhambra byla totálně vyprodaná už při mém organizování, takže jsem ji nenavštívil. Myslím ale, že to bude podobné jako Alhambra v Seville. Odpoledne jsem si jen prošel okolí, dal si kafe a kochal se původním arabským tržištěm. Smlouvat se tu však nedá. 
Druhý den už jsem vyrazil do bloudění v ulicích. Opět z kopce a do kopce, ztratil jsem se zase v ulicích, co mám rád. Uličky jsou podobné jako v Itálii, ale mají jiný nádech. Jsou více barevné a širší a je zde vidět ta arabská architektura. Navštívil jsem i původní arabské domky, které už však měli nábytek pryč, takže si člověk prošel jen místnostmi. Viděl jsem i nejznámější vyhlídku San Marco, kde lze pozorovat Alhambru jako na dlani. Hned vedle je kostelík svatého Marka a za 3 eura se dá vyjít na věž a vidíte Alhambru ještě líp. Moc lidí to ale nenapadlo. Prošel jsem i slavnou Carrera del Daro, což je prý nejhezčí ulička na světě (připomínala mi takové Hřensko). Procházel jsem se ulicemi a člověk si u toho odpočine. Ulicemi zní docela i zvuk kytar, zejména k večeru. Pak jsem se rozhodl dát tapas k drinku a dal si aperol. No…raději jsem si měl dát normální jídlo. Tapas byly malé, takže jsem si dal 3 a pak platil dost a aperil mě v tom vedru totálně odrovnal. Musel jsem jít na pokoj si oddechnout. Ve 4 mě totiž čekal objednaný hammam Al Hamas.
Hammam jsou arabské lázně. V arabských zemích fungují doteď, je to jako u nás sauny, ale hammamy slouží k očistě těla. Sedí se tam v lázních s různě horkou vodou a relaxuje se. Někde se i škrabkou čistí a jsou tam i masáže. Já si objednal 30 minut masáž. A hammám byl úžasný. Ze začátku byla má hlava mimo a nedokázal jsem se naladit na relax, takže jsem chodil od jednoho bazénku do druhého. Pak jsem si ale řekl, že musím sednout a zvolnit. Bylo tam přítmí, hrála příjemná hudba a člověk si tam lebedil v horké lázní a kochal se arabskými motivy. V jedné lázní jsem se zadíval na plamen svíčky a dostal se konečně do klidu. Mimo lázní jste si mohli dát čaj dle libosti a odpočívat. Když to srovnám s hammámem v Maroku, kde nás nechali ležet na zemi, tohle byl ten relaxační hammam. Pak mě vyzvedli na masáž a masérka mi namasirovala nohy a záda. Paní vedle usnula během 2 minut při masáži. Já se po masáži pak ještě naložil do horké vody, páry a pak vyšel ven. Jako bonus jsem dostal dar tělový krém dle výběru. Myslím, že začnu chodit už do té sauny. 
Po hammamu jsem si ještě prošel čtvrť Sacramento, kde část lidí žije ve skalách a kde údajně vzniklo flamenco. Pořádají se tam i vystoupení. Nicméně relax způsobil, že už mi nohy nesloužily a další chození do kopce už nechtěly. Prošel jsem si tak uličkami směrem dolů a ocitnul se na arabském tržišti. Druhý den v Granadě byl opět příjemný. Ovšem zjistil jsem, že nejen málo jím, ale i piju. Další den byl přesun do lesů poblíž Cazorla, kde jsem měl mít highlight výletu - túra okolo řeky Barosa, jedna z nejkrásnějších túr ve Španělsku. Bohužel počasí se mělo zhoršit.
