Více jak 4 roky uběhly a já se konečně zase dostal na cestu mimo Evropu. Tentokrát jsem si vybral destinaci Jižní Korea, kterou jsem měl v hledáčku ještě před covidem (zrušili mi let), následně loni jsem čekal na akci (nebyla a letenky byly děsně drahé). Letos jsem si řekl, že prostě letím a sám, abych si zkusil vyjít z komfortní zóny v zemi mimo Evropu. Let byl přímý až do Soulu a trval 11 hodin. Chtěl bych se k letu letmo vyjádřit. Před nástupem do letadla jsem si připadal jak v jiném světě - plno Korejců v černo-bílém oblečení a já který vyčníval svou výškou v davu.
Ne, v Koreji do davu nezapadnu, naopak...v letadle jsem seděl u okýnka a naštěstí prostor pro nohy byl. Seděl jsem vedle korejského starého páru, jehož pán byl trochu zmatený, protože neustále něco hledal na zemi a věci, co nechtěl házel na svou ženu (tedy, tady je jedno, kdo jste, Češi se chovají podobně). Nechtěl jsem obtěžovat chůzí na záchod, tak jsem využil, když šli oni a taky jsem si zašel. Jinak, stejně jako oni(!!!) jsem vydržel celou cestu. Byli tam více močopudní lidé. Jídlo jsem samozřejmě zkusil korejské - slavný bibimpab a na snídani rýži s nějakými bylinami. Největší zážitek byl, když letadlo vletělo do tmy - vidíte mraky, pak během minuty temné díry mezi nimi a další 2 minuty už byla tma...tak rychlé stmívání jsem ještě nezažil. Doslova nás sežrala temnota...Pak nás vyplivla až před Soulem.
V Soulu jsem se ocitl v sobotu. Na letišti jsem koupil korejskou simku společněs korejskou T money card zdarma, sim mi na poprvé nefungovala, což jsem chytal paniku (co kdyby se mi něco stalo že...), následně vybral peníze z bankomatu (ty jejich statisíce mě trochu matou, ale 1000 krw je cca 17 Kč). Následně zmateně koupil express vlak do Soulu místo toho, abych jel levněji metrem a už se to nedalo vrátit. No což, za 100 jsem si koupil o 10 minut méně!
Vlak byl pohodlný a málem jsem v něm usnul. Budilo mě jen smrkaní dvou holek, protože vysmrkat se na veřejnosti je neslušné...popotahování však asi ne (mimochodem za mnou v letadle seděla ženská, co kašlala...takže člověk se opřel o okýnko a někdy dostal nášup kašle mezi sedadlem). Na nádraží jsem dorazil cmza 48 minut a díky mapám Google (které tu fungují naprosto normálně) jsem našel východ tak, abych se dostal co nejlépe k hostelu. Inu, těch východů z metra a nádraží je někdy požehnaně a je dobré vědět, odkud vyjít, abyste si nezašli. U stanice Soul station, kde bydlím, je těch východů 14. Bydlím ve čtvrti, kde evidentně chcípl pes, protože tu není skoro noha. Napravo se tyčí mrakodrapy, nalevo oprýskané baráky, kde v každém druhém je zaplivaná žrádelna. Je tu malý parčík, kde si dostaveníčko dávají místní burani a kolem ulice se plouží podivné existence...ale vesměs jsou krotcí, nečumí na tebe. A tím, že byla sobota, ulice dostala ještě podivnejší divný nádech. Já se ubytoval (viz níže) a šel si projít okolí.
Měl jsem hlad a využil jsem burgrárnu, chtěl jsem vyzkoušet korejský burger. Fascinovalo mě objednání na automatu přímo u stolečku a pak si vyzvednete jídlo. Burger měl houby v sobě, ale jinak bych ho dal do mírného podprůměru. Ale hlad byl zahnán.
Hostel je evidentně rodinný. Pokoj je malý, ale útulný. Postel je pohodlná. Koupelna je podobná japonské - gumové papučky, spojený záchod, sprcha spojená s umyvadlem, jen se přehodí kohoutek a sprchuje se normálně v místnosti. Tam mi zatuchl ručník, protože to nemá větrání a já ho tam nechal "sušit". Snídaně je ala vem si ráno jídlo z ledničky a uvař si kafe v kávovaru a najez se u recepce. Tohle jsem si tedy nepředstavoval. Ale majitel je milý. Dá se tu přežít 3 noci. Byl jsem i v horších.
První den v Soulu jsem se šel projít a navštívit slavné korejské paláce. První z nich Duosang je uprostřed mezi mrakodrapy a vypadá tam poněkud nepatřičně. Vstup 1000 krw a moc mě neoslovil. Byl to takový chudý příbuzný těch ostatních. Uprostřed byl trůnní sál, brána a kolem park...nebavilo mě to. Naproti sálu se výjimala radnice, která tam byla jak pěst na oko. Prošel jsem to rychle a vydal se do největšího paláce Gyeongbokgung.
Cestou jsem prošel i ulicí Myeodong street, což je takový Václavák s obchody a žrádelny. Popravdě opět mě to moc neoslovilo, očekával jsem větší bizár. Pár divnoobchodů s těmi jejich postavičkami tam bylo, ale jinak žrádelna či normál obchod. Zřejmě to tam žije až večer. Během cesty do chrámu jsem také pochytil, že se tu koná nějaký kulturní velký festival - ať už "čtení na veřejnosti" (mohli jste si půjčit na velkých náměstích knihu a sednout do polštáře a číst si), pak v chrámech probíhaly různé akce (v Gye jsem zažil výměnu středověkých stráží) či různé představení (na náměstí před Gye byli na podiu zpěváci co zpívali na plné pecky a lidi na židlích pod nimi (věk 60+) si do toho tančili rukama a tleskali....podobně jak u nás v domově důchodců jen 4krát větší). Sledoval jsem to a po pár minutách, kdy nekončili, jsem odešel k chrámu. Evidentně unavit důchodce až do omdlení. To jejich vyřvávání bylo slyšet ještě tak 400 metrů daleko). Chrám Gye (nechce se mi to vypisovat furt) byl docela nával. Viděl jsem tam i cizince, kteří tam chodili v nějakých korejských krojích, nejvíce ženy a i muži. Samozřejmě se fotili na každém místě. Nicméně Korejkám i Korejcům to slušelo, bělochům to nepasovalo, ty šaty byly na nich takové divné...a největší pěst na oko jsem viděl na černoškách. Těm to vyloženě nesedělo...zamyslel jsem se nad tím, že některé šaty jsou dělané zřejmě i dle rasy. Třeba indické sarí na bělošce vypadá taky docela mimo.
Hodil by se například ke Korejce moravský kroj třeba? Mno, při mém filozofování o šatech dle rasy jsem si užíval chrámu, byl rozlehlý a připomněl mi Ztracené město v Pekingu. Jak jinak jsem se i zamotal mezi domky a dostal se i tam, kde nikdo nebyl že....na konci bylo krásné jezero jak z japonské zahrady s výhledy na hory v parku Beokhasan (kam jdu zítra). Chrám byl kouzelný, kazili ho jen lidi a vedro.
Přesunul jsem se do typických korejských ulic s domky s těmi šedými cihlovými střechami. Opět zde bylo moc turistů a bohužel jsem nenašel vyhlídku, která by zaznamenala ty střechy a domky v plné kráse. Opět jsem se dostal do ulic, kde nebyl nikdo (nechápu, že lidi prostě nezkoumají i okolí a jdou jen jednou ulicí). Párkrát jsem i došel na dvůr těch domků...žijí tu lidi, takže v uličkách je upozornění, aby lidi dodržovali ticho...docela tam je, dokud se neozve dětský řev...baráčky jsou ale hezké, napěchované na sebe a díky mé výšce se mi na ně podařilo přes plot nahlédnout...mrzela mě však absence vyhlídky. Poslední zastávkou byl chrám Changdeokgung, kde je slavná skrytá zahrada. Na tu se dalo jít jen s průvodcem a prohlídka začínala až za hodinu a půl. To jsem nehodlal akceptovat a vyrazil na jídlo, znovu na bibimbap (možná to budu psát blbě neustále, ale za boha se to nemůžu zapamatovat správně).
Ten mi dali s rýži dohromady a vajíčko nahoře ještě doznivalo z pánve. K tomu bylo i kimči a bylo to docela ostré. Zde jsem si chtěl objednat přes automat, který byl celý v korejštině. Dokázal jsem ty klikyháky najít a objednal si to...ale pak byl problém, že se objevily 3 způsoby platby v korejstine a to už jsem vzdal a objednal si u servírky. Pro cizince byl dražší, ale jinak stál 9k, což bylo na naše asi 160 korun. Pak jsem se vydal na pokoj si odpočinout a večer vyrazil ještě na Gwangjang market. Prošel jsem k němu ulicemi a dostal se na opuštěný velký rybí trh, kde bylo vše zavřeno a připadal jsem si jak v apokalypse. Nikde nikdo, pusto prázdno a puch ryb. Vypotácel jsem se naštěstí ven a jaké bylo mé překvapení, když slavný Gwangjang market byl opuštěný u vchodu též. To jsem si už říkal, že Soul je v neděli opravdu mrtvé město. Naštěstí jídelní okruh byl otevřen a prošel jsem si stánky a přemýšlel, co si dát.
Stánky uprostřed nabízely vesměs to samé - korejskou zabijačku bych to nazval, jelito, jitrnice, pak kuřecí pařátky, jídlo z vepřového, ale ne masa, spíš to, co normálně nejíš. Popravdě, zatím mě to nenadchlo. Raději jsem si koupil korejský bramborák, který byl mastný a sytý tak, že jsem večer navštívil trůn. Ochutnal jsem si sladké ryby, což bylo těsto ve tvaru rybky plněné fazolemi, nebo pudinkem. Vynikající! Snad později vyzkouším aspoň maso z vepřové hlavy. Doma ale jím jen tlačenku.
A na závěr příhoda s pastorem. Sedím si tak v metru a najednou ke mně přijde Korejec v saku, představí se jako pastor a začne do mě hučet, jak je Bůh dobrý a Ježíš při nás stojí a takové ty kecy okolo. Skoro jsem mu nerozuměl, protože huhlal a byl jsem v metru. Nicméně cítil jsem doslova na sobě jak moje tvář o oči jsou totálně zmatené, co se to děje. Pastor dohovořil během 2 minut svou náboženskou přednášku a odebral se pryč. Málem jsem přejel svou zastávku.
Soul je velkoměsto, přijde mi jako spojení Japonska (některé ulice mi připomínaly velmi Osaku a Kjoto) a Číny (ty mrakodrapy). Vyčnívám v davu stále, ale nikdo si mě nevšímá.
