pátek 22. května 2015

Nuda v Kudat

Hurá, ledy se hnuly a konečně víme, kdy odplujeme. Nejzazší termín je naplánován dle Rasputina na nedělní poledne. Musí se ještě dodělat poslední úpravy. V pátek jsme absolvovali byrokratické kolečko k odbavení z Malajsie. Nejdříve se musí odbavit loď, následně lidi a třetí štace je oznámit na imigračním, že vše proběhlo a oni nám mohou dát razítko. Po odbavení bychom se neměli zdržovat v Kudatu ani na malajském území, ale prý se to tu moc neřeší. Dokud se nedostaneme do dalšího státu, beztak patříme stále pod Malajsii. Razítko však máme, a tak Rasputin už prostě musí vyjet.

Jsme se Zebrou rádi, že už se konečně Rasputin dokopal k opravě výfuku a vyčištění lodního šroubu. Osm dnů na jednom místě se stávalo stále nudnějšími. Kudat je malé, smradlavé město, kde se nachází jen jeden chrám a jinak tu nic k vidění není. Chodíte tak jen kolem obchodů, stejných restaurací, kterých jsme vyzkoušeli alespoň 6 a všechny jsou jak franšízy, vaří podobně, avšak aspoň chutně. Nasi goreng ayam alias fried rice with chicken (vařená rýže s kuřetem) je sice klasika, ale nejlepší. Jen chci tímto ujistit svou rodinu, že si dáváme jídlo dvakrát denně + snídaně na lodi. Dále je tu autobusová zastávka, kde už nás znají snad všichni řidiči, kteří zde operují, protože kolem zastávky chodíme do naší wifi kavárny, kde 5 hodin upíjíme jedno kafe.

Marina je vzdálena od města asi 2 km, takže do města i z města využíváme městskou hromadnou dopravu ala stopování aut. Zastavili jsme už tak 15 aut za celou dobu, co jsme tu. Někteří řidiči byli milí a mluvní, někteří se snažili, jiní zase nemluvili a pár jich také čekalo,že jim dáme nějaké ringit. Ovšem naše taktika rychle vystřelit z auta,poděkovat a odejít se nám osvědčuje. Malajci jsou však velmi hodní a o peníze si neříkají. Taxíci jsou tu samozřejmě taky a zastavují, jsou stejně vyčuraní jako jinde a stejně se k nim taky chováme. Posíláme je slušně pryč.

Jinak čas ubíhá pomalu a jsem rád, že už se zvedneme. V moři se už nekoupeme, protože se v našem kotvišti objevily čtyřhranky - žahavé medúzy, smrtelně nebezpečné. Umýváme se tak na záchodcích kousek od lodi patřících golfovému klubu. Jak jinak než hadičkou na zadek. Ale je to čistá voda, to stačí. Tím, že jsme denně nosili diesel a vodu, jsme se seznámili s mariňáky, co nás zvali na rybu, golfovými hráči, zaměstnanci resortu, kterým už chodíme brankou a ne kolem močůvky jako dřív.

A tak se hneme. Další zastávkou bude tolik Rasputinem opěvovaný ostrov Balabang, který patří ještě Malajsii. Následně se pojede na Balabag, co už je filipinský ostrov, ale tam se nebudeme dlouho zdržovat. Chceme jet co nejrychleji na Puerta Princesa. Nechť jsou nám bůh větrů Aiolos a bůh moří Poseidon nakloněni.

P.S. Zřejmě budeme bez signálu, takže váš oblíbený blog bude na chvíli mrtvý.

Žádné komentáře:

Okomentovat