Ponorka roste

května 18, 2015

Dny před vyplutím jsou stále stejné - ráno na palubě mě v 6 ráno vzbudí pařák od vychazejícího slunce. Následně musím přežít Rasputina, než se vzbudí Zebra, která má ještě stín. Připravím snídani šampiónů - ovesné vločky s kakaem (zde názvem Milo), cukrem a marmeládou a kafe ze sáčku. Po snídani vyslechnem hodinový monolog Rasputina (většinou nezajímavý) a pak zdrhnem s kanystrem do města Kudat, kde se poflakujem 5 hodin (jídlo, wifi,kafe, džus), nakoupíme vodu a diesel, stopneme místní, odnosíme se skřípěním zubů věci na loď, vyslechneme další monolog a jdeme spát zase na palubu za otravovaní komárů. V naší kajutě se spát nedá nejen kvůli švábům, ale také smradu z biolitu.

Rasputin je však, jak už jsem psal především na Facebooku, vychcaný jak čůrek do sněhu. Šel s námi třetí den do města. Chytli jsme stopa, ale on s námi nejel. Následně jsme jej potkali na zelném trhu, kde si kupoval pašováné cigarety z Filipín. Koupil jsem si taky karton, vyšel na 21 ringit (147 korun, no nekupto za takovou cenu, balíček v obchodě stojí 13 ringit), on si vzal rovnou dva a ještě přihodil, že před vyplutím si koupí ještě jeden. Aby přispěl na vodu, kterou taháme a on ji pije, to ho ani nenapadne! Odpojili jsme se od něj a šli zevlovat na wifi. On pak, jak řekl, šel shánět olej do motoru (ten nakonec stejně nekoupil), koupil si ale chlast, který, jak jsme další den zjistili, vypil na tajňáka, když jsme spali. Druhý den se vymlouval na to, že je ospalý a není mu moc dobře. Aby taky bylo po třech plechovkách 8% alkoholu, měl kocovinu, ožrala. My dva se taháme s dieselem a vodou, utracíme peníze a on si chlastá a hulí jak bezdomovec na hlaváku. Se Zebrou si kupujeme vodu i v PET lahvi, abychom šetřili vodu v barelech. Co naplat, Rasputin tu vodu upíjí a už sám říká, že 80 litrů stačit nebude. Jistě, když 30 litrů upije na kocovinu.

Se Zebrou však začínáme pomalu ale jistě vymýšlet plán jak jeho vychcanost zastavit. Našli jsme automat na vodu, kde stojí 1 litr 10 sentů, dalších 80 litrů vyjde tak na 8 ringitů (bude-li automat tolik vody mít). A tak jsme 4.den prostě vodu nedonesli, velké barely v obchodě beztak došly a hledat další obchod jsme odmítli. Kapitán byl trochu v šoku, když jsme vodu nenesli a po vysvětlení z automatem se taky moc netvářil, ale souhlasil. Voda je prostě důležitá a nemůžeme odjet bez zásob. Bohužel neprší, a tak ji musíme koupit. Bude to ale po našem.

Asi 40 km od Kudatu se nachází nejsevernější místo Bornea Tip of Borneo s krásnými plážemi a krajinou. Rozhodli jsme se, že si po nákupu zásob uděláme výlet. Jednu noc strávíme u Howarda v hostelu za 43 ringit. Je to celkem dost a dlouho velmi dlouho jsme uvažovali, jestli pustit chlupa. Nakonec však potřebujeme odpočinek od Rasputina a on nebezpečně zase naznačuje, co dochází. Je tak na čase trochu ubrat ponorku, která se zvyšuje exponenciálně. Naposledy mě zvedlo z kokpitu jeho poučování o tom, že nic nevím o pitném režimu. Musím se přiznat, že už jsem byl mírně nepříjemný.

Navštívili jsme také jeden večer souseda na lodi, Australana Grega, na jeho lodi. To byla loďka - vše moderní, uklizené, upravené, udržované, žádné krámy na vyhození. Návštěva se nesla v trochu trapném duchu, na Gregovi bylo vidět, že se těší, až Rasputin vypadne. A zřejmě ho nás bylo líto. Po právu.

P.S. V restauracích, které jsme v Kudatu už s kanystrem prošli všechny, sledují wrestlingové zápasy. Hodně mě též nadchly a při jídle je sleduji s místními pomalu s otevřenou pusou. Nejvíce fandím Američanovi Cenu. Jeho boj s Rusevem,kdy byli připoutáni řetězy, měl fakt grády.

You Might Also Like

1 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Kontaktní formulář

Subscribe