V posledních dnech jsem si řekl, že opět někam vyjedu a po druhé půlce roku, kdy jsem bojoval s pošramoceným zdravím, jsem chtěl opět na Kanáry. Tentokrát jsem uvažoval o Gran Canaria a bohužel cena za 6 dní vycházela šíleně, takže jsem si řekl, že se vydám jen za hranice Česka, do Polska - konkrétně do Varšavy a Wroclawy. Bude to sice jen návštěva 2 měst, ale uvědomil jsem si, že se musím šetřit po roce angín a dvou operací. První zastávkou byla Varšava, kde jsem strávil vesměs den a půl.
Varšava na mě zapůsobila jako moderní město se smutným nádechem. Hodně té náladě pomohla návštěva Muzea varšavského povstání. V muzeu jsem se necítil moc příjemně, bylo hezky udělané a docela velké. Plusem bylo, že jste se mohli dozvědět podrobně o každém detailu, ovšem informací bylo tolik, že se to nedalo všechno vstřebat. Přečetl jsem si to ve zkratce pak na Wikipedii. Nejsilnější zážitek však bylo video o tom, jak byla Varšava vybombardovaná a jak v sutinách byly vytvořeny hroby. Za dobu povstání zemřelo asi 200 tisíc lidí. No šílené...Poláci si stejně prošli těžkými dějinami. Ale dle informací Poláci byli nejhouževnatější národ, když šlo o utiskování. Nějaký nacista řekl svůj názor, že Čechy nějak ohnete, ale Poláky musíte zničit...
Návštěva muzea mě trošku rozhodila, že jsem se pak cestou na hotel ztratil a šel asi půl hodiny špatnou trasu. Musel jsem se vrátit a pak jít správnou cestou. Mohl jsem jet tramvají, ale proč 3 km se neprojít. Nicméně brzké vstávání, vánoční válení, půl roku nic nedělání si vybíralo svou daň a po tom chození už mě bolely nohy a kyčle. To mě vyděsilo a je na čase opět tělo dostat do kondice. Hotel jsem vybral kousek od tramvaje, kam jezdí 22 (jako doma :)). A snídaně je jak pro krále! Zapečené toasty, míchaná vajíčka, volská oka, párky, hromada ovoce, dokonce plněné vajíčka, mozarella, bramborový salát, hodně zeleniny...trošku mě bylo líto, že jsem tam jen na dvě noci. Hotel byl přitom totálně prázdný.
Jeden celý den, co jsem na Varšavu měl, jsem využil na procházku po městě, jak mám rád. Nejdříve jsem se vydal do starého města, kde bylo někde na zemi vidět, kudy procházela zeď ghetta. Pokud čekáte uzké ulice, ty už dávno nejsou, protože město bylo znovu vystaveno. Je to vidět, že ulice jsou rozlehlé. Některé domky jsou ale postavené u sebe a hezky barevné, takže nějaký pocit starého města získáte. Dostal jsem se dokonce do nějakého dvora, kde jsem chytil pocit jak ze 40.let, ale to spíš bylo jako bych byl ve filmu ze 40.let :) Ale člověk si představuje, jak mohlo na malém území žít 450 tisíc lidí. Padne na vás smutek. Když pokračujete, dostanete se na rynek, kde bylo uprostřed zřízeno kluziště, takže děs. Náměstí je hezké, ale připadalo mi jak malý Tábor. Prošel jsem hlavní strasse až k pomníku Koperníka. Ono sochy či muzea jejich slavných uvidíte snad všude.
Tu Koperník, tu Chopin, tu Sklodowska...Poláci chtějí asi ukázat přes ty hrůzy, co zažili, že elita tu byla vždy a že nezapomenou. Minimálně Chopin mi přišel, že je na každém rohu. Pak jsem si šel odpočinout do kostela Matky Boží a octnul jsem se uprostřed mše, tak jsem si vyslechl evangelium dle Lukáše, které bylo zřejmě o Mojžíši, víc jsem nerozuměl. Chopin dokonce měl v tomto kostele uličku, kde asi za svého života sedával! Největší Polák byl asi Chopin. Nejhezčí kostel byl však kostel sv.Floriana a Archanděla Michaela ve čtvrti Stará Praga. Tento kostel mě velmi zaujal a vevnitř byl neskutečný klid. Kostel byl evidentně nově zrekonstruovaný, protože podlaha byla jak zrcadlo, doslova. Tento kostel i částečně přežil bombardování. Strávil jsem zde docela dlouhou dobu a rozjímal a odpočíval, protože se opět po 3hodinovém chození ozvaly nohy. Štve mě to, že tělo je mimo kondici.
Mimo staré město jsem se stavil podívat i na Varšavu moderní. Je tu spousta mrakodrapů, což mě na východní Evropu docela překvapilo. Popravdě, Varšava paradoxně má místo je vystavit. Palác kultury čněl mezi mrakodrapy jako chudý příbuzný, přesto však vypadal perfektně. Tahle komunistická budova je vystavena dle moskevského typu, kdy Stalin chtěl tyhle velké budovy. V Moskvě jich bylo 7 a jmenují se Stalinovy sestry. Já je nazval Stalinovy slzy😃 Ve Varšavě je to kulturní dům a kolem něj jsou různá divadla a samozřejmě kluziště. Na moderní panoramata jsem se dojel podívat i za tmy, kdy mrakodrapy a palác svítily do noci a kolem se hemžily lidé kolem obchodů velkých značek. Prostě Varšava se může rovnat moderním západním velkoměstům.
Varšavu mi přišla jako moderní město se smutným nádechem. Ovšem respekt k Polákům, kteří si dokázali svoje město obnovit. A jak jsem se ztratil, tak jsem narazil na rozbitý baráček z roku 1944. Pevně stojí jak polská houževnatost.
