Kdo neviděl chrám Wat Doi Suthep, ten nebyl v Chaing Mai, říkají místní. Tudíž i my nemohli být pozadu. Vstávali jsme u Som bohužel v 11, protože se šlo spát pozdě. Som a její kámoš spali jen 4 hodiny! Thajci fakt nespí. S Davidem jsme přemýšleli, jestli si půjčit kola, motorku nebo využít jiný způsob tak, abychom ušetřili čas i peníze. Jsem rád, že kola jsme nakonec zavrhli (viz dále). Rozhodli jsme se pro autobus, protože bylo už pozdě a bus (resp.minibus, ale nemožní Thajci označují za bus veškeré vozidlo, co veze více lidí než 4) stál jen 50 thb. Bus odjížděl od brány Chang Pan, takže jsme zase objevili při procházce  další chrámy a další zlaté hydry.

U zastávky busu nám naháněč řekl, že 50 thb je jen při minimu 10 lidí. Ok, rozhodli jsme se počkat a tím zažili nejvtipnější čekání na jízdu. Nejdříve se připojil 52letý Brit, co cestuje už 9 měsíců, se svou kamarádkou a byl na stejné vlně raději čekat, než jet za víc. Vtipkovali jsme nejen mezi sebou, ale i s Thajcem, co nám dával cenu 140 bahtů, že nikdo nepřijde. Bohužel narazil na špatné lidi. Já mu říkal, že  nemůžu dát tolik peněz, protože musím jíst a dostat se do Bangkoku. Říkal jsem mu, že chápu, že musí vydělat peníze, ale musí pochopit i nás, že máme nějaký rozpočet a ten musíme dodržet. Zoufalý Thajec to zkoušel dál a pak do něj začal hustit Brit, že platí za ženu a 300 thb je opravdu moc. Pak přišel jeden Číňan a Američan. Počet se zvýšil na 6, cena Thajce snížila na 100, neoblomnost turistů se nezměnila. Rozjeli jsme se a začali zastavovat kolemjdoucí turisty, ať s námi jedou na chrám. Ano, někteří byli zděšení a Thajec dvojnásob,protože jsme mu odháněli potenciální zákazníky. Prdel z nás měli i místní, kteří jako vždy nechápali, proč nechceme zaplatit o 50 víc. Myslím, že nikdy neslyšeli slovo princip. Po 40 minutách čekání nás zachránila skupina 5 mladých Američanů a Thajec nakonec ani nebyl nadšen, když zjistil, jaké škrty veze. Američanka se totiž snažila ještě ukecat cenu na 40 thb.

Než jsme vyjeli, šli jsme s Davidem i na záchod do místního trhu, který byl zatím zavřený. Tolik krys pohromadě jsem v životě neviděl. Byly tak tlusté, že nebyly ani rychlé. Hnus velebnosti. Švábi mi nevadí, přijde mi, že jsou to hezky malovaná zvířátka, nebo aspoň ti v Thajsku.

Cesta do chrámu byla šílená a byly to serpentiny jen do kopce. Na kole bych to nedal ani za den. Než cestu postavili, místní do chrámu chodili polní cestou až 5 hodin. Číňan, který jel s námi málem vrhnul. Chrám Wat Phra That Doi Suthep byl založen v roce 1381 králem Gue-Na a je to nejdůležitější buddhistický chrám v Chiang Mai. Vede k němu schodiště o 300 schodech,které hlídají 2 sochy Nag. Museli jsme zaplatit 30 thb, ale za tu cenu to stálo. Uvnitř chrámu vše září zlatem a nejznámější je socha zlatého Budhy, kterého jsem si vůbec nevšiml. Asi proto, že jsem zase obdivoval toho nefritového. Viděli jsme i modlící mnichy, kteří zpívali jednu píseň, co jsme zpívali i my v klášteře. Nicméně chrám byl trochu menší verzí obrovské Swedagog pagody v Barmě (říkal David, já ji bohužel kvůli resortu Changtan neviděl). Po hodinové prohlídce jsme vyrazili dolů. Řidička si velmi pohlídala, abychom byli všichni. Platilo se dalších 50 thb dolů a peníze se daly až na místě odjezdu. Brit nám vyprávěl, jak jel vlakem transibirskou trasu a dle něj je to "epic". Myslím, že nejsem na cestování ještě tolik starý. Naopak mladí Američani měli jen 20 let. Ucha, co se těší na to, až budou moci chlastat i v USA.

Večer jsme prošli opět noční trh, protože bylo na čase koupit nějaké suvenýry. Inu, horečka ani moc neproběhla, jelikož s Davidem jsme měli přesně vymyšleno, co koupit. Při smlouvání jsme se drželi co nejvíce dole, ale Thajci nedali! I přesto se nám podařilo dostat na minimální cenu díky smlouvání, ale šlo to ztěžka. Dle mého je to turisty, kteří prostě nesmlouvají. Koupil jsem si zápisník a říkal jedné smlouvající turistce, že jsem ho měl za míň, než dává prodavač cenu. Ta pipka ho koupila za víc. V Číně je nakupování a smlouvání mnohem více zabavné, hašteří se, směje, hádá...zde nuda šeď. Nakoupili jsme a jeli domů k Som. Přišli jsme bez problémů, ač nám Som říkala, že couchsurfisti se ztrácejí. Se nedivím,jsou to turisti. U Som nás čekalo překvapení,pozvala si další lidi. Šlo o 2 Němce (kluk a holka) kteří cestují už 2 roky. Zejména Němka byla totální kráva  (použil bych i silnější slovo, ale nemohu). Byla tak namyšlená, že se jí od huby prášilo. Opravovala nám s Davidem angličtinu a vysvětlovala, jak máme správně mluvit. Dorazila to tím, že nesnáší slovanské jazyky. Taktnost neznala. Dali jsme rum,ona nepila,protože ona je free cool a in. Děs. Týpek Greg byl fajn, je mi ho líto, že musí trávit čas s touto hydrou. Chlastali jsme se Som do 3 do rána, takže bylo jasné, že výlet do jeskyň nedáme.