pondělí 4. května 2015

První půlka za mnou

Přesně dnes jsou to 2 měsíce, co jsem nastoupil do letadla do Bangkoku a jal se cestovat. V tento den také odletěli Nela, Verča a David zpět do Prahy a nastává tak "nová" etapa se Zebrou. A nastane příhodně zase v Bangkoku. V něm jsme všichni od 2. května a každý jinde. Zatímco holky se ubytovaly u profláklé turistické Khao San, David šel na Couchsurfing k nadržené Thajce Mimi, já se rozhodl utříbit si myšlenky a plány sám  v hostelu, a tak jsem strávil 2 noci na palandě blízko metra Silom, kde se nachází i světoznámá "red light district" ulička Patpong (to jsem se dověděl až dnes). Bohužel finance jsou omezeny, takže na drink zde nemám. Příště.

Dny v Bangkoku byly především ve znamení nakupování na víkendovém trhu Chatuchak, který je skutečně obrovský a člověk zde nalezne vše za velmi levnou cenu. Holky si nakupovaly samy, David přišel později, takže jsem si trh procházel sám. Necelou hodinu jsem se jak socka přehraboval v tričkách, abych jich pak koupil 5 za cenu 100 bahtů. Vyrobeny byly od Hondurasu po Indii. Následně jsem nakoupil magnetky, další suvenýry a naposledy košili za 85 bahtů. Košile tu nicméně nemají hezké a hlavně nejsou často v mé velikosti. Asi v 16.hodin jsem se naposled rozloučil s Veru a Nelou,které zase nakupovaly neřízeně, a poté jsem potkal Davida. S ním jsem ještě procházel trh, potřeboval boty a brýle. Zážitek byl v 18. hodin,kdy se rozezvučela hudba a sirény a celý dav v Chatuchak se na minutu zastavil. Po minutě lidi "rozmrzli" a pokračovali. Super zážitek. Vydedukovali jsme, že minuta byla buď za oběti Nepálu nebo pravidelná hymna každou neděli v šest. Pak jsme dali s Davidem poslední kafe a cigáro a rozloučili se....

Inu, mnozí z vás už si všimli, že se změnily plány a místo Laosu a Kambodži se pojedu plavit na lodi do Filipín. Zebra se při svých cestách seznámila s Tedem, který se plaví po moři, a ten se jí ozval, že shání posádku. Zebra neváhala, já ze začátku trochu váhal. Přece jen jsem měl nějaký plán, zejména vidět Kambodžu. Nakonec jsem svolil a odplouváme z Kota Kinabalu, což je hlavní město malajské části na Borneu. Komplikace bude se tam dostat, protože ač doba pokročila, bohužel se nám přes telefon nedaří nakupovat letenky. Nebo je chyba na naší kartě Equa.

Dva měsíce utekly jak voda, ač někdy docela poklidná. Naučil jsem se být trochu více oprsklý a nenechat si vše líbit. Potkal jsem skvělé lidi, zažil úžasné věci a poznal jiné kultury a zvyky. Nastává tak druhá půlka, která bude na zážitky stejně tak bohatá jako první. Popravdě, Filipíny mě nikdy nelákaly, tak se nechám překvapit. Jak říká čínské přísloví - "Nejvíce štěstí přichází s nejmenším očekáváním".

Žádné komentáře:

Okomentovat