úterý 9. června 2015

Přírodní div světa

I přes ilegalitu jsme se mohli volně pohybovat po Puerto Princesa a protože probíhal víkend, rozhodli jsme se prozkoumat město a okolí. V hostelu jsme si taky mastňácky objednali výlet na Podzemní řeku, jeden ze sedmi přírodních divů světa, o čemž rozhodla anketa na internetu v letech 2009 až 2011. Podařilo se nám zkrouhnout cenu o 100 pesos a celkově výlet vyšel na 1400 pesos na osobu, zdá se to moc, ale na vlastní pěst to nevyjde o moc levněji. Dostali jsme milého průvodce Brandona po celou cestu, který se mě ptal, jestli můžeme vycházet ven, když sněží. Docela úsměvný dotaz. Taky mi prozradil, že letos je počasí úplně jiné, než normálně (to už tvrdil i Rasputin na základě větru). Podzemní řeka se nacházela v národním parku plného překrásných hor a dechberoucí džungle. Vše doplňovalo průzračné modré moře. Samotná Podzemní řeka je 8,5 km dlouhá, ale zpřístupněno je pouze 1,5 km. Posadili nás do loděk a vydali se do útrob hory. Cestou nás provázeli pištící netopýři a tiše kapající voda. Dostával jsem standhalitidu tím, jak jsme projížděli kolem stalaktitů různorodých tvarů. Nejhezčí zážitek nastal při dosažení nitra hory, kde strop se nacházel až 10 metrů nad námi. Taková zatopená skalní hala. Vše trvalo přinejmenším 40 minut a užíval jsem si každou chvíli. Skály ozařovalo jen světlo z lodě. Uvnitř skály se nacházelo hodně loděk, ale náš kormidelník byl docela pomalý a předjely nás, takže chvíli jsme se kochali i tichem (pokud převozník nemluvil) s němými stalaktity kolem.

Po tomto skvělém zážitku nám všem vyhládlo a čekal nás oběd. Znám tyhle výlety a tudíž jsem očekával malý oběd. Ovšem Filipínci se ještě mají co učit. Oběd byl ve formě bufetu, takže Rezek naklusal a jeho talíř se nakupil hromadou jídla. Samozřejmě jsem si šel i přidat. Výlet se vyplatil, tím že jsme dva, tak je nás málo na objednání celé lodě k jeskyni, která veze min.6 lidí, za 1200 pesos. Tudíž 200 pesos loď, 800 pesos cesta, 150 pesos oběd tohoto kalibru. Přeplatili jsme 250 pesos (140 korun). Zážitek k nezaplacení.

Puerto Princesa je prý znám jako nejkrásnější přístav v JV Asii. I my se přesvědčili, že město má něco do sebe. Není špinavé, lidé jsou příjemní (dokonce i řidiči tricyklů) a člověk se zde cítí dobře. Objevili jsme kousek od hostelu žrádelny ve formě hrnců na ulici, jejichž obsah nabízel pestrobarevnou škálu jídel, od masa po zeleninu. Hodně lidí říká, že filipínská kuchyně není dobrá, nicméně jídlo chutnalo skvěle a jen za 30 pesos (25 pesos zelenina). My si dávali vždycky 2 porce, jedna je malá + rýže. K tomu vymačkaný džus z manga či ananasu, třetinka za 10 pesos! Na jídle se v Asii nešetří. Našli jsme i pekárnu plnou levného pečiva na snídani. Město jsme obešli křížem krážem, poseděli u modré katedrály, prošli promenádu u přístavu, proběhli veřejným trhem plný surovin. Puerto Princesa je krásné místo, ale je na čase jít dál.

V pondělí ráno, než jsme se dostali z postele k ranní kávě, už psali z ambasády, zda už máme potřebné razítko v pase. Ambasáda volala na orgány v Balabac, kde měli potřebné dokumenty od Rasputina (ten jim je dodal 1.6., když si ho vyhmátla stráž na ulici v Balabac). Vydali jsme se tedy na imigrační, kde už čekal oficír a usmíval se jak milius. Ještě než nám dal razítko, volala znovu ambasáda, zda už je všechno vyřešeno. Posléze jsme dostali konečně razítko vstupu do pasu a dědkova kletba byla zrušena. Smůla je, že máme viza jen do 1.7. (včetně) a plánem bylo doletět do Singapuru až 4.7. Štěstí však je, že jsme vypadli, kdybychom nedejbože čekali na správný vítr a přijeli třeba 8.7., ztratili bychom celý týden, protože vstup se počítal od vstupu na Balabac.

Razítko v pase jsme oslavili mastnou večeří - krokodýlím sisigem a vepřovým barbecue v Tiki baru, který nám poradil voják na Balabac. Musím napsat, že jídlo bylo výborné a nejen maso, ale také rýže a salát. Na chuť nám jen nepřišlo pivo. Takže na dobré pivo si budeme ještě počkat. Do jídla nám hrála živá kapela se spoře oděnými zpěvačkami a jejich zpěv oslovil snad jen zájezd turistů z Tajwanu.

Filipíny jsou krásná země a Palawan je dle mnohých nejkrásnějším ostrovem ze 7 tisíc ostrovů, které Filipíny mají. A pověsti nejsou daleko od pravdy, naopak. Krajina kolem okouzluje svými zářivými barvami, zejména několika odstíny zelené od stromů přes louky po rýžová pole. Moře je průzračné a společně s krajinou vytváří ráj na zemi. Do krajiny zasahují jen chudá stavení z bambusu a palmových listů, které vypadají jakoby do ní patřily odjakživa. Myslel jsem, že Borneo nemůže nic překonat, ale Filipíny to dokázaly (ovšem ne ve všem).

P.S. Pro představu - 1 peso je cca 0,5 koruny

Žádné komentáře:

Okomentovat