Rok se přiblížil konci, volné dny se nakupily a to u mě znamená, že jsem opět vyrazil na cesty. Tentokrát jsem si vybral opět Itálii, tentokrát její jih, oblast Puglia. Na ni jsem dostával už pár let znamení a hlavně jsem chtěl navštívit Materu, kterou jsem viděl v bondovce a úplně mě nadchla. Letenky, které normálně stojí do 2 tisíc do Bari se na konci roku vyšplhaly až kolem 10k. Já nakonec zaplatil necelých 5 tisíc, ale s tím, že jsem musel odletět až 30.12.s návratem 5.1. Na týden jsem si půjčil auto, což sice není poprvé, ale poprvé jsem si půjčil auto sám. Nerad řídím a při řízení na dovolené mě aspoň vždy podporovali mí spolucestující, teď na to budu sám. Na let jsem se dostavil hodinu před odletem a trochu ve mně hrklo, že fronta u security byla docela dlouhá. Člověk si hned vzpomněl na léto, kdy lidi meškali letadla, protože letiště nemělo personál.
Naštěstí fronta šla rychle a za 15 minut byl klid. Letadlo mělo stejně 15 minut zpoždění. V Bari jsem byl kolem 12.hodiny a musel jsem čekat ještě hodinu a půl na auto, takže jsem si četl Lidé a Země o Apulii. Auto jsem vyzvedl, dokonce mi paní nabízela pojištění za 300 eur, že pak nebudu nic platit, kdyby se něco stalo. Myslel jsem si, že to je záloha a nechal si to znovu zopakovat. Nebyla…za 7 litrů pojištění, kdy půjčení auta na týden stálo necelé 4 tisíce. Takhle ty půjčovny rejžují prachy. Řekl jsem jí, že  to nechci, že jsem pojištěný u své pojišťovny, takže případnou spoluúčast mám pokrytou. Paní se ani nehádala, evidentně to zkusila…načež mě poslala ven, ať si dojdu pro auto! Našel jsem nakonec budku, kde mi týpek předal klíče a nazdar, ani to nešel zkontrolovat. Nemusel.
Auto je vyloženě nové, má najeto 8500 km a je to hybrid Fiat Panda. Mno, sžívání s ním probíhalo docela dlouho. 

V první řadě jsem si musel uvědomit, že to není manuál, takže mi to párkrát chcíplo. Naštěstí jsem byl poučen z Madeiry, že když podřazuji, též přidávám plyn. Vyjel jsem na jejich cesty a musel jsem si zvykat i na jejich styl jízdy. Na jejich dvouproudovku není velký najížděcí pruh, takže někdy tam auto vjelo jen tak. Zvolnil jsem na 70, nicméně to auto jak je malé a nové, tak to vypadá, jak kdyby jelo rychleji. Do toho se mi mlžila skla a slunko se odráželo od silnice. No, dostal jsem to max na 90 (dle předpisů). První zastávkou bylo město Polignano a Mare, které má tu ikonickou restauraci nad mořem u skal či se tam točila scéna ve Smyslu pro tumor, kde se hrdinovi znovu vrátila rakovina na té ikonické pláži. Já si zaparkoval u supermarketu, abych si nakoupil jídlo, protože se blížily volné dny. A samozřejmě parking u obchodu byl zdarma. Do města to bylo jen kilometr, tak jsem si to došel. Městečko jsem si prošel velmi málo, protože mi docházela baterka a já neměl powerbanku a musel jsem se dostat do ubytka. Do toho hlad a stres z řízení a nemohl jsem se naladit na nějaké sezení u kafe a kochání se výhledy. Nasedl jsem do auta a vyrazil směr Alberobelo, na začátek vesnice Coreggia, kde jsem byl ubytovaný v trullo domečku na konec roku. Cesta plynula docela svižně, ač jsem musel jednou zastavit, protože při prudkém vyjetí z kruhového objezdu mi zapadl mobil a já potřeboval slyšet navigaci.

Ohledně kruháče, Italové nedávají blinkr, když vyjíždí, takže absolutně nevíte, zda můžete jet či ne. Oni Italové, pokud auto jede pomalu, tam vjedou. Je to docela mazec někdy čumět na auto a říkat si “vjedes nebo ne?”. Proto je dobré vždy zrychlit. Ubytování jsem našel a zbývalo mi 11 % baterky. Můj trulli domeček je velmi útulný, příjemný a není tam ani tak chladno, jen postel je chladnější. Okolo však je jen pole a do vesničky Coreggia je to přes 1 km. Dal jsem si tak jídlo a řízek z domu, který jsem propašoval. 

Pak jsem se vydal ještě 3 km do Alberobela. Tam se mi v jedné křižovatce napojené na kruháč podařilo vjet do protisměru, ale naštěstí není provoz. Alberobelo je typické těmi trulli domečky, kterých je tu nejvíce. Ovšem tyhle domky jsou roztroušené po celé oblasti. A víte čemu vděčíme, že byly postaveny? Daním! Italové v minulosti museli platit šílené daně za dokončené stavby, proto postavili trulli domky, jejichž střecha se dá rozebrat. Takže když jel výběrčí daní, lidi byli upozorněni a rozebrali střechu a pak řekli, že domek není dostavěn a nemuseli platit. Aktuálně některé domky ještě slouží k obývání. Alberobelo jsem prošel, pokochal se a odebral se zpět spát. Na Silvetra jsem si vybral městečka kousek od Ostuni. Turistické Ostuni jsem se rozhodl vynechat a navštívil jsem Cisternino a Martina Franca, nechal jsem se inspirovat článkem z LaZ. Před tím jsem ale navštívili jeskyni Grotte de Castellana.

Ono se to moc neví, ale Puglia je docela prošpikovaná jeskyněmi a Castellana je přístupná ve 3 km. Lístky jsem si koupil na 10:45 přímo na silvestra s tím, že tam stejně moc lidí nebude. Mýlil jsem se, naše anglická skupina měla tak 20 lidí a italská snad dvakrát víc. Bohužel parkoviště u jeskyně nebylo a čas se blížil, tak jsem zaparkoval na kraji silnice na zákazu stání v domnění, že to nějak dám. Inu, jeskyně mi vyrazila doslova dech.

Průvodkyně říkala, že jsou zde vidět 3 základní barvy, zelená, ta byla na začátku, pak se přesouvá do červené, to díky hlíně ve skále a pak bílá. A bílá byla úplně na konci a končila Bílou jeskyní, u které byl uprostřed velký stalagmit a kolem na stropě malé stalaktity jako rampouchy. Působilo to opravdu magicky. Celá procházka měla asi 2 km a bylo neuvěřitelné, že na některých místech jako byste procházeli ve skalách někde v Adršpachu, ale chybělo nebe. Nedá se to ani popsat. Čím hlouběji jsme šli, tím bylo větší teplo, teplota se tam pohybuje kolem 18 stupňů celoročně a na některých místech nám průvodkyně řekla, že jsme pod silnicí a městy, ale nemáme se bát. Že ty skály zadrží i zemětřesení. Vesměs jsou nějak vnitřně popraskané a při zemětřesení se třou o sebe, což tu energii rozprostře. Podobně fungují budovy v Japonsku. A hluboko jsme byli okolo 70 metrů. Naposledy jsem měl podobný zážitek ve Slovinsku v Postojemske jamě, ale mám pocit, že tam prochajda nebyla 2 km.

Některé úseky byly magické, procházeli jsme různými útvary, co příroda dokázala vytvořit. Nemohlo se fotit, ale jednu fotku jsem udělal. Součástí prohlídky byly i 3 obrovské jeskyně, které mně vyrazily vždycky dech. Popravdě můžu to tu popisovat, ale nedá se to. Jen určitě vím, že se sem určitě vrátím znovu. A pokud budete v Puglii, musíte sem. Vstup 25 euro.

Zákaz stání nakonec dopadl v pohodě. Botička ani lístek se nekonali a odjel jsem první do městečka Cisternino, kde LaZ popisoval, že tam život běží líně. A běžel. Zaparkoval jsem opět u supermarketu, abych ušetřil za parkování a vydal se do městečka se pokochat. A říkal jsem si, že se najím, protože už 2.den jsem neměl nic teplého k jídlu. Ve vybrané restauraci mě nikdo neobsloužil, tak jsem se vydal do útrob města. Uličky, všechny hezky bílé, byly nádherné a prázdné, ale taky bylo všude zavřeno, protože v Itálii restaurace otvírají až tak od 18.hodin. Já měl ale hlad, tak jsem se vydal k autu a v supermarketu nakoupil obrovskou focacciu. Prodavačka se vykecávala se zákaznicí a myslím, že LaZ měl pravdu, že je to líné město. Opravdu, nikdo nikam nespěchá, všichni mají spoustu času. Oběd jsem měl s focacciou na punk na parkovišti v autě.

A vydal se do druhého města Marca Franca, kde jsem předpokládal větší možnost jídla. Inu, nebyla. Tentokrát bylo zavřeno vše, všichni se chystali na konec roku. Parkoviště jsem tentokrát musel vybrat placené, ale vyhnul jsem se centru. Nevadilo mi to. Nebylo daleko. Vkročil jsem do nitra centra, do prázdných ulic a meditoval. Jelikož jsem byl hladový a unavený, tak mozek vypnul a já jen šel a toulal se a meditoval. A hlava se úplně pročistila. Pomalu se stmívalo a ulice byly úplně prázdné, sem tam prošel nějaký člověk. Lahoda! V katedrále mě dokonce dojal naaranžovaný betlém. Až když se setmělo a ozval se močový měchýř, tak mě to probudilo z letargie. Návštěva keříku a pak jsem vyrazil do Alberobela, do svého trulli, abych se najedl a odpočinul si. Protože se mi opět vybíjela baterka, tak jsem kouknul na mapu a snažil se to dát na blind. Inu, objel jsem jedno město kolem dokola, projel nespočet kruhových objezdů a provoz byl docela velký.

V jednom objezdu jsem si nevšiml auta, vjel jsem tam a prudce zabrzdil. Auto mě objelo a jelo dál, absolutně v klidu. Italská nátura mě dostává. A nejvíc mě dostává, že nedávají blinkr!!! (Ano, opět). Do svého truli jsem dojel v pohodě, dal si pivo a jelikož jsem v poli, kolem 23.hodiny jsem usnul. Probudili mě sousedi petardami, což ale trvalo asi jen 5 minut. Všude byl naprostý klid…díky bohu za to.