čtvrtek 11. června 2015

Jako ryba v akváriu

Z Puerto Princesa jsme se vydali na sever Palawanu, do oblasti El Nido, kde se nachází spousta ostrovů a je sídlem mnoha ekosystémů, například 8 druhů lesů či fauna a flóra žijící pouze na tomto místě. Jeli jsme sem opět dodávkou, která nás odchytla přímo v tricyklu, kterým jsme jeli na nádraží. Řidič nám dal cenu 400 pesos (platí se 500 i více) a řekl nám, ať to neříkáme spolucestujícím (v oblasti levných cen se na nás může spolehnout). Cesta trvala asi 5 hodin a už při ní jsme se kochali krásnou krajinou kolem. Také dvakrát pršelo, dešťová sezona se začíná hlásit o slovo.

Krajina El Nida nás nadchla, město je přilepeno k majestátním horám a jeho centrum ústí do zálivu, odkud jde vidět na hornaté ostrovy. Samostatná vesnice El Nido nás však znechutila, stala se turistickou, kolem jsou jen hostely a cestovní kanceláře. Podařilo se nám najít i hrnco-žrádelny, ale poskrovnu. Samozřejmě vše je předražené, v jednom obchodě chtěli vodu za 50 pesos (stojí normálně 30). Podařilo se nám najít hostel za 600 pesos na noc, což v této turistické destinaci je přímo zázrak. Ovšem nefungovala v něm wifi, a tak jsme na další dvě noci našli jiný. Snažili jsme se zase srazit cenu na 600, ale Zebra udolala jen 700 a kafe zdarma. Wifi byla lepší, ale se signálem je problém v celé vesnici. Holt tolik hostelů jeden přijímač neutáhne. Vesnici jsme prošli během odpoledne a nezbývalo nic jiného než si objednat zase výlet, tentokrát k ostrovům. Možná si říkáte proč to nezkusit na vlastní pěst, ale opět byl zádrhel v lodi. Jsme jen 2 a na loď tentokrát byla potřeba 10 lidí. Privátní výlety stály 5 tisíc pesos! Rozhodli jsme se proto pro "skupinový" výlet.

Výlety tu nabízí každý třetí barák, jsou rozděleny na A až D a stojí 1200 až 1400 pesos/osoba. Nám se podařilo najít však agenturu, co to nabízela za 800. Plus se ještě musel zaplatit vládní poplatek 200 pesos za "environmental". Inu výlet obsahoval pronájem lodi, šnorchl, oběd, ručník a vodu. A se Zebrou jsme se nakonec shodli pozitivně na tom, že jsme udělali dobře, že jsme chlupa pustili. Byl to zážitek. Vybrali jsme si nakonec "Tour A".

První místo, které jsme navštívili, byla Malá laguna, do které jsme museli doplavat, nebo si půjčit kajak za 350 pesos. My a ještě 2 Poláci jsme se rozhodli pro plavání. Vzali jsme šnorchl a pozorovali přitom korály pod námi. Ty bohužel v důsledku turismu už odumírali, takže jsme toho moc neviděli, jen pár ryb okusovalo korálovité zbytky. Jedna z nich mě dokonce kousla do nohy! Laguna však byla nadherná, klidná, uzavřena mezi skalami. Druhým místem se stala Shimizu pláž, kde už se dalo pozorovat v moři mnohem více. A zážitek opět jak z National Geographics - při šnorchlování kolem mne plavaly ryby různých tvarů a barev, v korálech se skrývaly obří modré hvězdice, na nich se usídlily malé kytky a trochu jsem si připadal jak v akváriu. Nadešel čas oběda a posádka nám přímo na lodi ugrilovala vepřové, kuřecí, rybu, krevety + jako zákusek ovoce ve formě melounu a ananasu. Oběd se jim podařil na jedničku a jíst na pláži v obklopení moře a ostrovů...nemám komentáře. Po obědě jsme se vrhli do skryté laguny, kam se lezlo průrvou ve skále. Z ní se mi nechtělo, bohužel se tam však nenalézal žádný plácek na odpočinek. Tentokrát jsem neplaval a procházel se po pláži a hledal mušle. Jednu šeredu jsem našel, ale průvodce mi řekl, že ji nesmím brát, tak letěla přes palubu. Předposlední štace byla Velká laguna, před jejímž vstupem jsme mohli šnorchlovat. Zdejší záliv překonal všechny předešlé - korále ještě nebyly tolik poničeny a člověk si mohl užívat podmořského života. Ryby kolem mne ani neuplavávaly, některé ze zvědavosti připlavaly až ke mně a prohlížely si mne svýma tupýma očima. Ryb se tam nacházelo mnoho, malé, velké, tlusté, tenké, zářící všemi barvami. Poznal jsem jen jedinou - neonku. Kolem korálů to žilo. Bohužel kvůli turismu korály odumírají i zde a bůh ví, jak dlouho ještě vydrží. Na poslední zastávku si pro nás připravili obyčejnou pláž, kde se dalo posedět. Přihnal se déšť, takže jsme jej přečkali v dřevěném srubu a po hodině odjeli zpět do El Nida.

Na Filipínách jsme na mobilu začali sledovat pátou řadu Game of thrones. Vybrali jsme si však zemi, kde internet je pomalý jak ADSL za našich mladých let. Stahujeme přes torrenty. Jelikož internet v hostelu je tak akorát na čtení mailů, rozhodli jsme se stáhnout 8. díl od netu z drahé kavárny, kde jsme dříve získali heslo (obětoval jsem 70 pesos za kafe, ale tehdy netu byla potřebana k získání hesla ke stažení 7.dílu a koupi letenky na Cebu). Dovnitř jsme tentokrát nešli, dávat 58 pesos za 330 ml koly jsme pokládali za krádež. A tak jsme stáli asi hodinu a půl venku a tahali 8.díl. Za to čekání to ale stálo, kdo viděl, pak mi dá za pravdu, že se jednalo o jeden z nejlepších dílů ever.

El Nido opustíme zítra, další lokalita bude ostrov Cebu, kam letíme. Letíme z Puerto Princesa, takže nás čeká cesta zpět z El Nida dodávkou či busem. Bohužel nevýhoda Filipín a jejich ostrovů je ve špatném přemísťování mezi místy. Nejlepší je tak využít letadlo, které vyjde nejrychleji, časově nejvýhodněji a víceméně i za stejnou cenu, kdyby se spočetli veškeré přívozy a dodávky. Letenka do Cebu vyšla na 2300 pesos (1400 korun).

Žádné komentáře:

Okomentovat