Druhy den nasadil nas 20lety pruvodce Situ pekelne tempo predevsim skrze mistni policka. Napadla me tak pisen od MIG21 cestou necestou, polem nepolem...a pak uz se text neshodoval. V prubehu cesty jsme chteli dat nejakou pochodovou a jedine, co nas napadlo, byli Tri cunici. Nicmene cesta pripominala i dalsi pisne jako Okor, Okolo Hradce a dalsi, jejich nazvy uz v mysli zmizely.

Dorazili jsme opet do vesnice, kde jsme poobedvali u mistni rodiny nudle a melounem jako zakusek. Pak nam Situ oznamil, ze si mame dat na 2,5 hodiny slofika! Nechtel chodit v tom vedru. Marne bylo nase presvedcovani, ze chceme driv. Situ odesel do jine komnaty, vzal si polstar a praskl dvermi. My zustali v modlitebne, kde sedel jeden deda a ja si chtel nabit telefon. Deda po mne chtel 500 kyatu za nabijeni nebo pokud si koupim vodu za 500, muzu si nabit. Voda zde stoji 250 nebo 300, tak jsem se nastval a nabijecku schoval. Nenechal jsem se obalamutit indickym stylem. Nakonec jsme usnuli a vyrazili po druhe hodině dal.

Nebudu popisovat opet cestu, vedla vesnicemi a poli az jsme nakonec dorazili do vesnice, kde jsme byli ubytovani. Kadibouda byla mensi nez minule, takze curani v ni nepripadalo v uvahu. Umyvarna, dali se to tak nazvat, byla otevrena do ulice. Holky pretahly pri umyvani langi (viceucelova sukne) a ja se umyval ve spodnim pradle (stejne tak to delaji i mistni). Jediny David sundal vse po zapadu slunce a svitil svym bilym zadkem. Trochu konsternoval Situa, ktery upozornoval, za Barmci se takto nikdy nemyji. Nastesti barmske zeny nebyly nablizku. By nas snad i vyhnali. Vecer jsme s Davidem sli koupit rum, abychom si pripili se Situem. Samozrejme ve vesnici, kde nesvitilo svetlo, jsme se ztratili a asi 20 minut hledali nas dum. Orientacni smysl ve tme pouze s baterkou nereagoval. Jen matne udaval smer. Nakonec jsme to ale nasli. Dali jsme rumika a sli spat. (Rum je tu mimochodem hnusny a pijou ho s vodou na ex presne jako v Indii).

Druhy den jsme vyrazili opet v 7 rano. Cesta byla prijemna, az na posledni staci, kdy jsme sli kamenitymi vymletymi cestami, takze clovek musel davat pozor, aby si o kameny nezvrtl kotnik. Minuli jsme i kravy, ktere jsme museli odhanet z cesty. Take nas doprovodil divoky pes a zebrajici deti. Cil se pomalu blizil, a to jezero Inle, kde jsme museli zaplatit 10 dolaru za vstup do oblasti kolem jezera. Dali jsme posledni obed se Situem, vyfotili se, rozloucili a vyrazili na projizdku lodi.

Jezero Inle je obrovske, kolem se nachazi plno zelenych ostrovu a chysi na drevach. Rybari v barkach padluji jen jednou nohou, aby meli volne ruce na vybirani siti. Na lodi jsme trochu vsichni poklimbavali, protoze projizdka byla delsi a motor vydaval stale stejny zvuk. Ovsem nadherna projidzka. Clovek videl, jak lidi ziji kolem jezera a co vse jim to dava. Po projizdce jsme vzali batohy a cekame na nocni bus do Baganu, coz je oblast s vice nez 3 tisici chramy a my se musime vyhnout placeni 20 dolaru. Jde to ale tezce.