Brzy rano jsme posnidali, cisnice se nas hezky zeptala "Are you breakfast"? (Jste snidane?). Po palacinkach a melounu jsme se vydali na sraz k Samovi, kde mela zacit nase 3denni tura. Zebra zdrzovala s balenim veci na trek, ac nakonec beztak zapomnela kartacek na zuby. Dostali jsme jako pruvodce 20leteho klucinu Situ.

Cesta byla uzpusobena pro nenarocne chodce, takze i ja jsem si rikal, ze bych to mohl zvladnout. Situ nam tvrdil, ze cesta byla dlouha 20+ km, coz jsem mu na konci neveril na zaklade toho, kolik jsme toho usli. Dle meho to mohlo byt kolem 30. Situ nasadil tempo ne vychazkove, ale trosku rychlejsi. Na tury bylo jeho telo zvykle, vazi 30 kilo i s posteli. Prohodil s nami i par slov asijskou anglictinou, na kterou si uz zacinam zvykat. Zjistili jsme, ze studoval jen 3 mesice v klastere, anglictinu se uci prubezne na koleni a praci dostal od agentury.

Ale k ceste. Vedl nas jak silnici, tak lesem, slapali jsme do kopce, z kopce, kolem kopcu, lany pomerancovniku, slapali pres kolejove prazce, ryzova vyschla policka, kde se pasli buvoli, pozorovali uzasna panoramata barmskych kopcu a obdivovali jsme vesnice a jejich mile obyvatele. Prochazka to byla skvela, bavilo me, ze se menilo i prostredi, kudy jsme sli. Takze chvili jsme se prodili prasnou cestou, az se nase boty zaprasily do ruda ci zase jindy polem a hustym porostem. Ve vesnickach jsme se kochali vratkymi obydlimi a susenym cajem.

Na ceste jsme meli 3 zastavky. Jedna na obed, kde nam pocit zkazilo to, ze nam prinesli chlazene piti, aniz by nam rekli, ze se plati a my je museli zacvakat. Tento trend se dostal uz i do Barmy. Jinak caj se tu pije zdarma a nabizeji jej vsude. Pri ceste jsme ochutnali zeleny a cerny caj a jejich chut primo me naprosto uchvatila. Tak dobry caj jsem uz dlouho nepil. Urcite byl cerstve uvareny z vysusenych cajovych listku z vesnice.

Cil cesty byl v male vesnicce u mistni rodiny, ktera nam uvarila skvelou veceri plnou cerstvych surovin. Prezral jsem se zejmena dynove polevky. Vyzkouseli jsme "koupelnu" s polevanim vodou a ozkouseli kadiboudu, ktera je vsak mnohem luxusnejsi, nez ty smrady v Cesku. Po veceri nam ustlali v jejich dome, zachumlali jsme se do velmi teplych laris uz v 8, abychom rano vstali v 6 a vyrazili na dalsi trek.