neděle 15. března 2015

Jak se vyhnout placeni?

Cesta do Baganu probehla opet nocnim autobusem, ktery odjizdel z mestecka pobliz Inle jezera. Pred odjezdem jsme zasquatovali v restauraci, kde jsme si dali nabit veskere elektronicke zarizeni. Inu bivakovali jsme trochu dele, a tak hledani mista odjezdu byl trochu adrenalin. Nasli jsme agenturu, ktera byla zavrena, a tak jsme se tam uvelebili a David se Zebrou slu na pruzkum. Nez prisli, dorazili zamestnanci agentury a po pokecu nam zdarma (to bylo podstatne) domluvili odjezd na autobusove nádraží (spíše by se dalo říct odjezd busu). Vyrazili jsme tak místo v 6 v 7:15. Barmské časy no.

Nejhorší cesta busem ever zatím.  Nebyl to žádný express ale poulička, kdyy řidič zastavoval na každé zastávce a neustále troubil. Mé sedadlo stále padalo dozadu, takže slecna vzadu musela býr ráda. Zastávku jsme opět měli ve vývařovně, kde jsme jedli jako jediní turisti, ostatní si koupili brambůrky. Do Baganu jsme dorazili v pul čtvrté ráno a hned nás obklopili barmští naháněči. Byli tak otravní, že je Nela musela seřvat. I tak jsme museli po odejít dál,  abychom je setřásli.

Vstup do oblasti Baganu je zpoplatněn 20 dolary, nicméně dá se to ošulit. Jako správní Češi jsme zvolili druhou variantu. Šli jsme pešky. Museli odhánět otravné taxikáře. Bohužel jsme dorazili k check-pointu, kde po nás chtěli poplatek. Vyrazili jsme zpět k autobusáku a přemýšleli, co dělat.  První nápad jít postranní uličkou jsme zavrhli, jelikož vedla ke stavění a rozštěkali jsme okolní psy. Kousek byla i řeka a Nelu napadlo postavit vor a za tmy se dopravit až do města. Nakonec k nám přijeli divní místní a nabídli nám,  že nás vezmou cestou kolem check-pointu. Byli velmi divní a měl jsem z nich blbý pocit a řekl jsem, že s nimi nejedu. I přes mirumiluvnost Barmců byli tihle opravdu velmi podivní. Nakonec jsme s nimi nejeli, abychom netrhali partu, ale věděli jsme, že to jde. Šlo...Další taxík nás do města za 3 dolary/osobu vzal oklikou. Ti divni chteli dolaru 5 na jednoho.

Ve meste jsme dali jidlo, nasli jsme luxusni restauraci s mnoha rozdilnymi jidly a slusnymi cenami. Nadlabli jsme se a pri zpatecni cestě do hostelu jsme v něm potkali Cechy! Byli 4. Rekli jsme jim o nasi objizdce pred check-pointem a pozadali je, jestli by nam nedali listky za tech 20 dolaru, jelikoz i kdyz se to da objet, muze se narazit na kontrolu. Slibili, ze daji. Byli jen 4. Nakonec jsme dostali jen 3, protoze jeden Cech se na to netvaril a listek si nechal.

Nicmene podarilo se nam ziskat i dalsi 2, a to na zaklade mezinarodniho vecera, ktery probehl na hostelu velmi spontanne. Co se delo? Co delaji Australane se zraloky? Jak cestuji Japonci? A proc Holandan s tureckymi koreny se boji facebooku? Dozvite se na blogu Zebry, ktera provadela prubeznou reportaz. :) 

http://pruhata-nz.blogspot.cz/2015/03/kovbojka-aneb-cesi-v-akci-sobota-143.html?m=1

Žádné komentáře:

Okomentovat