Po noci na pagodě jsme se opět rozdělili na gendet tábory.  Holky se chtěly válet na a já s Davem vyšli pěšky zpět do vesnie. U Franty Barmce jsme dali kafe a rýži a pak jen kecali o evropské historii, což nám vydrželo bezmála 2 hodiny. Přesunuli jsme se do parku, protože u Franty Barmce v hospodě probihal oběd pro dělníky. Zevl pokračoval až do 6, kdy jsme opět dali poslední sprchu v našem bývalém hotelu a pak už zamířili směr autobusové nádraží do Rangunu a odtud na pláž.

Noční bus byl tentokrat celkem luxusní,  zastávka u vývařovny opět nechyběla a já si tam dal mega porci nudlí,  protože jsem skoro celý den nejedl. A to jsem neměl dělat.  V průběhu cesty mě rozbolelo břicho a věděl jsem, že návštěva záchodu bude dřív či později nevyhnutelná. Bůh nebo Budha mě však vyslyšel a po hodině a půl se opravdu stavilo. Uff, trapas s prosením o zastavení nakonec neproběhl.

V Rangunu na nás opět naběhla spousta naháněčů, které už jsme drze odpalkovavali, že chceme do Kalkaty a na Měsíc. Bus do města Changtan, kde je pláž, ale jel z jiného nádraží. Museli jsme chtic nechtíc najít taxi. Holky se toho ujaly s vervou sobě vlastní, že je by nikdo neoklamal. Taxi nás odvezl za 6 $ a to byla hádka.

Cesta do Changtan však lehce neprobíhala. Autobus nám odjel a museli jsme hledat alternativu. Tu jsme našli já a Dave a museli jsme pohnout s rozhodnutím, jelikož bus jel za 25 minut. Nebylo místo, ale hodní Barmci to umí zřídit. Bohužel nás to vyšlo na 10 $/os. Nás posadili na sedačky a místní vyhnali na malé židličky do uličky.  S tím někteří místní nesouhlasili a naštvaně opustili bus. Řidič i jeho poskok byli samozrejme zfetovani betelem, takže cesta tak vypadala. Jízda smrti hadra, ale my unavení už to ani nevnímali.

Autobus nás ale nevyhodil přímo, ještě jsme přesedali ve městě Pointam. Tam se na nás nahrnuli opět místní s nabídkou drahého odvozu na autobus. Musím podotknout, že busy tady prostě zastavují na ulici. Po krátkém a drsném vyjednávání nás vzal jeden za 2 $ za všechny. Autobus odjížděl z normální  ulice,  takže bychom to sami nenašli. Koupili jsme lístek a abychom ušetřili,  místa jsme si pořídili na těch malých stoličkách v uličce za 3 $ za osobu. Místní určíte jezdí levněji.

Cestování uprostřed busu namačkaní jak sardinky mezi domorodci byl skutečně zážitek. Nemusim dodávat, že řidič měl v sobě zase dávky betelu. Barmci neradi sedí vzadu, protože se jim dělá zle. Mě si oblíbila jedna malá holčička,  která se rozhodla spát na mých zádech. Když nespala, zvracela. Málem mi poblila záda. Domorodci se však neustále chichotali a nabídli nám i bonbony. Inu, s cestovní kanceláří tohle člověk nezažije.

Konečně jsme dojeli na místo. Do našeho hotelu nas dovezly po jednom motorky. Trochu adrenalin, když člověk jede na zadním sedadle a vyrovnává na zádech naklánějící Černou hrůzu (mimochodem se mi zdá stále lehčí,  zřejmě jsem posílil zádové svalstvo). V hotelu jsme zase smlouvali cenu, ale nakonec to nepomohlo. Potkali jsme tam i Čechy,  kteří nám dali lístky v Baganu. Odjížděli druhý den a pozvali nas na večerní rum. O tom, až v dalším příspěvku,  neb jsme potkali také Cecho-Slovaka, který se zřejmě našel v Zenu.