Rano po vydatne snidani v nasi poulicni restauraci, kam turisti nechodi a kterou jsme pojmenovali podle zidovske hvezdy a svicnu U Zida, jsme se vydali ja a Dave na pruzkum pagod zjistit, jaka by byla vhodna ke spani. Ukol znel jasne - da se na ni vylezt, neni tam socha budhy a je mimo. K tomuto ucelu jsme si za 5 dolaru pujcili elektricke motorky (prditka). Jezdilo se na nich celkem rychle a ovladali se jednoduše. Mel jsem trochu strach ridit v barmskem provozu, kdy se prednost nedava, ale nakonec jsem to za pomoci klaksonu zvladl.

S Davidem jsme uz na zacatku objevili skrytou v poli peknou pagodu, na kterou se dalo vylezt. Schovavala vsak rovnou 2 budhy a dovnitr se slo pres branu. Zrejme ji na noc zamykali. Posleze Davidovo prditko vypustilo zadni dusi. Nastesti majitel rikejme mu Franta Barma, jeho jmeno bude jeste podstatne, privezl novou a nic nechtel za opravu. Vyrazili jsme dal od cest, prodirali jsme se prditkem prasnymi a piskovymi cestami. Nejednou jsme zapadli, ale prditka drzela. Objevili jsme i golfove hřiště a dorazili ke golfovému klubu s věží jako rozhlednou. Vstup 5 dolarů na hlavu jsme zamitli, osvezili jsme se u ostřikovačů a vyrazili smer "mega pagoda". Ta nas uchvatila zvnejsku, zevnitř však byla cítit holuby a nedalo se ani vyjít nahoru. Po celodenním ježdění na tom pekelném stroji nás bolel zadek tak, že já se nedokázal ani postavit. Poslední štace byla bílá pagoda, z které byl nádherný výhled na okolí a kde jsme potkali i holky, ty zevlovaly celý den na kolech a spíše se regenerovaly.

Bílou pagodu holky vybraly jako vhodnou k přespání, ač jsme oponovali, že bude asi hodně provařená a hlídaná. Nakonec si stejně prosadily svou. Po hygieně už v bývalém hotelu, kde jsme zase bivakovali, nechali si tam věci, zašli si na záchod,  doplnili vodu, jsme vyšli. Ještě vsuvka - jak je možné, že jsme mohli dát všechny tyto činnosti, když jsme tam už nebydleli? Veškeré propriety jsou mimo hotel dostupné z venku, tak proč by toho punk Češi nevyužili.

K cíli nás dovezl místní přepravní taxík pro místní.  Málem jsem ukecal i drožku, ale více jak 5 dolarů jsem davat nechtěl, i když jsme se dostali z 12 na 6. Ještě musím podotknout, že krosny jsme právě nechali u Franty Barmce, od kterého jsme si půjčili vozítka.  Vysvětlili jsme mu, protože Barmci jsou strašně zvědaví, že si dáváme noční trek. Lžeme hrozně.

Než jsme se dostali k Bilé pagodě, museli jsme jít jako špióni.  Schovávali jsme se před motorkami za keříky,  opatrně vyšlapovali, až jsme dorazili k mohutné pagodě. U jižní strany byl nějaký příbytek,  kde příšerně hrála barmská odrhovačka, a tak jsme na pagodu vylezli ze severni strany. Pagoda má vyhlídku asi 20 metrů nad zemí. Nahoře jsme zjistili, že už tam někdo je, a tak jsme si našli místečko na opačné straně.  Kolem svítily velké pagody a byl to celkem hezký zážitek.  Usnuli jsme hned.

Během noci me v 1 rano probudili kokrhající kohouti. Od té doby už jsem dobře nespal. Zvuky ptáků,  opilých Barmců, dalších kohoutů, studený vítr,  to vše mi znemožňovalo spánek. Korunu tomu nasadila 5.hodina, kdy se na vrchol sjížděli turisti podívat se na východ slunce. Před šestou tam bylo přecpáno, Japonci nám šlapali na spacáky. Potkali jsme Slováky,  kteří byli velmi udiveni, že jsme tam spali. Sešli jsme o římsu níže,  kde skoro nikdo nebyl a též čekali na východ slunce. A ten byl nádherný. Vypustily 

se i balony, takže panoramata pagod za rozbřesku s balóny byla nezapomenutelná. Foťáky měly co dělat.