Před cestou jsem si o Islandu zjistil mnoho věcí od lidí, co už tuto zem navštívili, ale i přesto mě dokázal i tak Island překvapit. První překvapení byla tma (přiletěli jsme kolem půlnoci v půlce srpna). Polární den se nekonal, tma byla normální jako u nás doma. A trvala až do 5 do rána. Druhým faktem, který jsem ale čekal, byla zima. Počasí hlásilo 14 stupňů, což není hrozné, ale kvůli brutálním větru, který je nekončící, spadla pocitová teplota kolem 5 stupňů. Nabalili jsme se od hlavy až k patě a užívali si dunění větru. Třetím překvapením bylo málo turistů, což možná bylo způsobeno ranním popojížděním po Golden Circle.

Viděli jsme i první vodopád, jehož jméno jsem si ani po několika opakování nezapamatoval. Kousek od jezera stál i kostelík v pustině a na tom místě v minulosti vznikl první parlament na světě. Vřesoviště jsme za zvuků hus opustili před 7 ráno a vyjeli ke gejzíru.

Ale i přesto jsme zahlédli docela obstojné gejzíry a dokonce 2 mne polekaly. Kolem se nachází i mrtvé jezírka s průzračnou vodou a krajina kolem vypadá jak z apokalypsy, nic tam neroste, béžová země, smradlavé výpary ze země. Odebrali jsme se raději k prvnímu mocnému vodopádu Gullfos.
Nedá se to popsat slovy, jak voda proudila a kudy se řeka vlnila. Gullfoss znamena "zlatý vodopád" a jsou pro něj 3 legendy. První z nich a asi nejpravdivější je, že východ slunce ozařuje vodopád do zlatova, druhá je díky duze, která vzniká nad vodopádem. Tu jsme neviděli. A třetí, za mě ta správná, je o obchodníkovi, co měl hromadu zlata a část z něj hodil do vodopádu. On vodopád dřív nebyl přístupný, ale nějaká Islanďanka se tam narodila a pak tam vodila lidi a zasloužila se o to, aby i ostatní mohli zhlédnout krásu toho vodopádu. Bohužel, jak tají ledovce, a jednoho dne roztají, zmizí i tento vodopád, protože voda proudí z ledovce.
Dokonce jsem sundal i bundu. Pak už jsme se vydali do prvního kempu a užívali si krajiny kolem.