Na východ do ráje
srpna 26, 2019
Minulou noc jsme skončili v kempu v horách, kde poprvé hrotili platbu na Camping card. Musí být podepsaná, ale většinou to v kempech neřeší. A zde to řešili tak, že když bratr platil, kartu mu sebrali a já musel ukazovat občanku, zda souhlasí se jménem na kartě. Málem mi ji chlapec nevrátil, jelikož nemohl rozeznat písmena. V kempu také měli chaloupky v kopečku, kdy v jedné byla kuchyňka s černou kočkou. Ta si mě okamžitě vyhlédla, takže jak jsem sedl, sedla si na mě a usnula. Proč si vybrala zrovna člověka, co nerad kočky, nevím?
Ze severu jsme vjeli do vnitrozemí podívat se na kaňon Studjagyl, kde je podívaná na řeku tekoucí kaňonem s čedičových sloupců a kamenů. Vyhlídka byla kouzelná, jen škoda, že do kaňonu byl vstup z druhé strany, kde byl vidět ten výhled, kvůli kterému jsem toto místo vybral. Pak už se pokračovalo prvním off roadem směrem k vodní elektrárně. Cesta byla kamenitá a drsná, takže jsme 30 km jeli rychlostí 15 km/hod. Trochu nám problémy dělaly ovce, které odmítaly uhnout před autem a některé se nestyděly i okusovat pneumatiky. Cesta se táhla sopečnou krajinou, kde zase nebylo vůbec nic, za celou dobu jsme potkali jedno auto a jednu motorku. Opět poušť.
Opustili jsme ten nehostinný sever a odebrali se na poznávačku východního bloku. Východ nás přivítal deštěm, takže jsme vzdali návštěvu koupacího místa a vyjeli k dalšímu vodopádů - Hengifoss. Ono všichni říkají, že po nějaké době vás zde vodopády omrzí, u některých už se to projevuje, protože vodopády jsou opravdu všude po cestě. Malé i velké vidíte kolem cesty padající z hor. U mě to ale neplatí, naopak. Mě vodopády naplňují energií. Vodopád Hengifoss se nachází v kopci, vzdáleném 2,5 km od parkoviště. Takže za mě to byla krásná procházka do prudkého kopce za větru a mírného deštíku. Posledních 500 metrů se šlo kamením, slaňoval se svah a na to už jsem si troufnul jen já. A pohled stál za to.
Směrem do kempu jsme projeli další významné památky východu - největší les (!!!) na Islandu, což byl pro nás trochu šok po pustých planinách najednou vidět husté stromy. Les se nachází u jezera, jehož jméno mě vypadlo, ale říká se mu červ, jelikož z dálky vypadá jako vinoucí se červ. Mimo to jsme se stavili na benzince na výborný hot dog za 65 Kč. Pak už jsme se vydali za mírného mrholení zelenou krajinou do města Sejdizfjordu, kdy jsem v autě neustále stahoval okýnko a lovil dobré snímky, zejména vodopádů, což už nazývám "waterfall hunting". Dnes mi to vyšlo, podařilo se mi ulovit menší vodopád u cesty. Auto XY už mi totiž odmítá zastavovat pokaždé, když vidím něco zajímavého.
Město Sejdizfjordu je významným artovým městem na Islandu. Třeba u kostelíka je zajímavý duhový chodník. A přímo ve městě se také nachází náš kemp. Ten se ve městě vyznamenal. Dokonce zde byla i pračka, takže jsme využili příležitosti a hodili tam špinavé fusky. Nacházeli se zde i turisti, kteří si vařili pomalu 4chodové menu jak z restaurací. Zůstali jsme naprosto konsternováni, proč si lidé vaří takové pokrmy jako tuňáka s houbami a cuketou či kuřecí prsíčka s bramborovou kaší. Může mi to někdo vysvětlit??
0 komentářů