Už druhý den jsme na Islandu a ten nás tu zásobuje vjemy, že si připadám, že jsem tady snad týden. Ostrov si mě doslova pohltil a to jsme teprve na začátku. Trochu se děsím pak návratu do reality. Dnes se dokonce počasí umoudřilo, vysvitlo slunce, vítr se umoudřil a dokonce se teplota během dne dostala i pod 20 stupňů.

Pokračujeme v jízdě na západní straně a dostali jsme se k fjordům a krajina kolem opět "potrápila" naše vjemy v oblasti mozkové. Nejen průzračné moře vnořené mezi kopce, ale také kopce na jedné straně vypadající jak spící obři a na druhé jak nějaká skaliska z krajin z fantasy knih. Do toho se kolem vlnily pusté louky s pasoucími se ovcemi. Islandská krajina pokaždé nabízí něco jiného. Zejména jsem rád, že neřídím, protože bych jinak naboural, sjel do moře, porazil ovci či měl jinou nehodu. Krásné je, jak jízdou autem se pokaždé vyloupne něco jiného, dnes například čepička největšího ledovce se sopkou. A třešnička na dortu jsou vinoucí se řeky nebo potůčky skryté v trávě. Soustřeďte se potom na řízení že. Řidiči auta pojmenovaného XY, z důvodu 3 kluků a 1 holky, však dávají pozor a ovečky přes cestu pouštíme.

Dnes jsme vyšli také na túru k vodopádu Glymur. Slibovali výšlap za pomoci lan a řetězů. Provazy sice slabé byly, ale nic šíleného se nekonalo. Zatím tedy u mě vyhrávají feraty v Malé Fatře. Výšlap k vodopádu a samotný vodopád byly opět dechberoucí, co vám budu psát. U jednoho pohledu do rokle jsem na vrcholu dostal stendhalitidu, zatočila se mi mírně hlava, ale má duchapřítomnost zapracovala profesionalně, mozek dal pokyn nohám a od srázu jsem se dostal rychle pryč. Nahoře, kde proudila říčka od vodopádu jsme se museli přebrodit a osvěžilo nás to. Cesta zpět už byla pohoda kráčet pustinou jako v kamenité poušti.

Túra nám zabrala 4 hodiny a po ní jsme se stavili ještě k vodopádům Hcosifoss. Jména si nejsem prostě schopna zapamatovat. Tam mě nadchla tyrkysová řeka, ale vodopády kolem řeky mi moc nadšení nepřinesly. Připomnělo mi to Krka vodopády v Chorvatsku, které jsou oproti těmto naprosto luxusní. Doporučuji. U této přírodní památky jsme si dali kafe a obsloužila nás Češka, co zde žije s přítelem už 2 roky. Takže jsme si chvíli po tom "týdnu" připadali zase jako doma.  Poslední zastávkou dneška se stala vyhaslá sopka, jež vypadala jako puklý uher. Výšlap jsme předem zavrhli, jelikož se stmívalo a chlad o sobě zase dal vědět. Cestou do kempu jsme se opět dostali do další části, tentokrát sopečné. Pustina je však stále všudypřítomná.

Co mě dalšího na Islandu překvapuje, je přítomnost plotů. Ty jsou všude a dokonce i na absolutně nepřístupných místech. Těžko říct, jestli chrání zlenivělé ovce, které se stejně nachází kolikrát i za plotem, či zmatené koně, které kolikrát stojí na místě a ani se nehnou, nebo turisty, aby místní ukázali, kde je soukromý pozemek.

Druhý kemp už měl kuchyňku jen pro ty, co si zaplatili chatku, zbytek jen varnou konvici. Sprcha nebyla v ceně, takže jsme ještě vysolili dalších 400 ISL. Inu, bůh ví, zda se do sprchy dostaneme. Je jen jedna a fronta na ni se stála i po půlnoci.