Sjeli jsme k pobřeží, kde jsme v moři zhlédli obrovské vlny narážející na břeh. A pak se rozpršelo a déšť nás provazí celou dobu. Na jihu jsme chtěli navštívit známou horu, která v mlze absolutně nebyla vidět, takže jsme jen smutně vzdychli nad fotografií na ceduli a jeli dál. Na silnici se začali objevovat auta a bylo vidět, že se dostáváme na turistická místa. Další zastávkou bylo ledovcové jezero, kde na pláži leží kusy ledu a ledovce pak plavou i v jezeře. Bohužel vše už roztálo, v jezeře plavaly kry, co ještě držely a místo bylo plné turistů. Opravdu těžké zklamání, bylo mi az smutno z toho. Ani jsem se nešel na ledovce podívat, protože to nemělo smysl, nebylo tam nic. A do toho ještě stále pršelo.
Nabažili jsme se krásného počasí a krajiny, takže jih minimálně mě doslova zklamává. Zatím se tedy jednalo o jihovýchod a uvidíme dále, nicméně i kdyby bylo krásně, asi bych tak nadšen jako ze západu či východu nebyl. Ale nechvalme dne před večerem. Našli jsme kemp pod ledovcem, který v mlze za celou dobu nebyl vidět. Jak pršelo a člověk byl naštvaný, nechtělo se mi ani stavit stan. Nakonec se posádka auta XY rozhodla stany nestavit a přespat v autě. Posádka XX byla odvážnější a stany postavila. Kemp měl výhodu obrovské jídelny, tam jsme strávili celý večer u piva a žolíka. Túru k ledovci naplánovanou na druhý den jsme vzdali, protože v tomto počasí by to bylo o hubu.