Znáte ten pocit, když vstanete a nejradši byste někoho zabili? Tak ten jsem měl právě v pátek. Všichni nakonec přežili, jelikož den proběhl především téměř 500km přesunem do tolik vytouženého města Akureyri, 4. největší město na Islandu a bývalé hlavní město. Měli jsme jedinou zastávku na velryby, tedy sledovali jsme oceán z jednoho útesu a dohadovali se, zda "to bílé" je velryba nebo jen vlna na kameni. Cesta probíhala celkem poklidně, většinu času na normální silnici a já polovinu prospal.

V Akureyri jsem si vyhlédl restauraci, kam jsme se všichni nasáčkovali a já si dal degustační předkrm, kde se nacházel kousek velryby - chutná jak hovězí a jde cítit hodně rybinou, jehněčí, kousek párku, maso z nějakého ptáčka typického pro Island, papuchálek nebyl, už uletěl. Přiobjednal jsem si k tomu chleba s domácí pomazánkou a celé menu docela zasytilo. Jako dezert jsem si ve městě koupil zmrzlinu. Ve městě jsme také udělali nákup v obchodě s alkoholem, kde mají pivo, co má víc alkoholu než 2,2 %. Nebyli jsme jediní, lidé udělali nálet na obchod jak holubí letka. Piv tam měli dost, dokonce i české Staropramen, Plzeň a Budweiser. Já si koupil 4 piva za 400, 1 z Islandu, 2 z Faerských ostrovů a 1 z Kanady. Večer jsme si dali z těch Faerských ostrovů, mělo 5,8 % alkoholu a docela psalo. V noci mě pálila žáha tak, že jsem se málem poblil. Mno, Akureyri jsme prošli během 2 hodinek a pak zakempili v kempu u města, kde dle mého páchla moč. Při čekání na sprchu jsme dali karty žolíka a světě div se, dal jsem hattrick výhry, z čehož poslední bylo uzavření přímo z ruky. Pak začalo působit pivo a další 3 hry jsem ani nevyhodil z ruky.

Ráno druhého dne jsme chtěli vyjet už v 8, jelikož nás čekal dlouhý den na místa co vidět. Inu, kvůli pivům se zřejmě nezadařilo, sekera byla asi 35 minut. Na severu se nachází tzv. Diamantový okruh, první zastávkou byl vodopád bohů Godafoss. Ten se jmenuje dle nějakého krále, který do vodopádů hodil symbol severských bohů. Proč jsem nebyl schopen rozlousknout. Díky tomu, že jsme zde byli ráno, jsme spatřili i pěknou duhu nad vodopádem. Vodopád tvoří půlkruh a vodní pára díky masám vody jde vidět i v dálce několika kilometrů. Já se do vodopádů zadíval a zaposlouchal a on mě vtahoval do sebe, jakoby mi něco říkalo, ať skočím. Byl jsem naprosto zhypnotizován. Naštěstí jsem nepodlehl a opustil jsem vodopád živ a zdráv.

Následně jsme vyrazili k jezeru Myvatn, což znamená Jezero much a opravdu zde otravné mouchy poletovaly. Jezero mě příliš nenadchlo, krajina kolem byla opět dechberoucí, ale jezero byla jen stojatá páchnoucí voda. Inu, pekelná projížďka severu právě začala.
U jezera se nachází okruh sopečné krajiny, vyvřelin, geotermalních sírnatých plynů a celkově je to kolem takové ponuré. Já to nazval kruhem Dantova pekla. První zastávkou byly vyvřeliny stoupající ze slepého ramene jezera, kam jsme se dostali světě div se lesíkem z bříz. Následně jsme se vydali do "parku" Dimmuborgir (jmenuje se tak i islandská metalová skupina, kterou jsme cestou poslouchali) tvořeného lavovými vyvřelinami. Vznikly tak, že před výbuchem sopky Hverfell, jejíž kráter nás sledoval celou cestu, byly kolem močály a rašeliniště. Jakmile láva zaplavila okolí, sice zaschla, ale uvnitř pořád vřela. A pára nakonec vyvěrala ven a vytvořila lávové sloupy a skaliska. Mezi nimi jsme se procházeli a jeden útvar vypadal jak ďábel nebo jako Kerberos zvoucí do podsvětí. Procházka lavovým parkem byla překvapivě dlouhá, ač stezky nejsou příliš dlouhé. Za tu dobu jsme pokecali s ovcemi, našli jeskyni, kde žili trolové a cestu zkratkou jsme vzali přes rozvaliny a přišlo mi, že náš trest bude už jen nekončící chůze mezi rozvalinami. Šli jsme až divně dlouho. Naštěstí si nás kruh nevzal a mohli jsme pokračovat v prohlídce pekelné pustiny. Ono se o tomto parku říká, že zde padnul ďábel z nebe.

Ďábelské překvapení bylo, když jsme se vydali osvěžit do sírnatých lázní, tolik profláklých na severu - Myvatn nature bath. Cena 5300 ISK! Chtěli jsme tam zůstat maximálně hodinku, takže jsme to nehodlali akceptovat a platit satanskou cenu a utekli jsme pryč. Lázně jsme viděli, vypadalo to jak koupaliště s dvěma bazény, jen s tím rozdílem, že to tam páchlo jak shnilá vejce. Vydali jsme se k místu, kde se nacházela puklina v zemi. Ta se táhla několik desítek metrů a musela vzniknout asi zemětřesením, hustá byla představa jak to muselo rozmetat tu zeminu a kameny, když to pukalo. Na jednom místě se také vytvořila jeskyně se sirnatým jezírkem, které sice vypadalo malebně, ale kochat se tam, člověk by asi zemřel na otravu sírou. Pekelné jezírko.

Pustina pokračovala, husté mraky visely na obloze, krater Hverfell nás sleduje, jak jedeme do země nikoho. Tam vyvěraly ze země sirnaté plyny a zem kolem chytala oranžovo bílou barvu, na některých místech tekly sirnaté potůčky a vše doplňoval hnusný puch. Takhle si představuji svět po apokalypse. Planina se každým rokem zvětšuje a Island tyhle plyny využívá k výrobě tepla. Možná zde brzy zase vznikne nějaká průrva, bůh ví, co se nachází pod zemí...

Náročný den v Diamantovém okruhu pokračoval výšlapem na kráter Krafla (btw to je jak název nějakého Ikea produktu). Ten se postupně a nenápadně začíná sunout k zemi. Uprostřed je krasné tyrkysové jezírko, kde by se člověk rád vykoupal. Ale asi jen jednou. Kráter se postupně rozpadá zřejmě geotermálními vlivy. Foukal zde vítr jako v neděli po přistání. Ovšem byl aspoň čerstvý. Poslední zastávkou se stal monstrózní vodopád Dettifoss. Myslel jsem, že to bude romantika na závěr, ale naopak. Dettifoss se přímo hodil k naší pekelné prohlídce. Vodopád je vsazen do řeky, která teče absolutně pustou krajinou. Kolem jsou jen kameny a prostě nic. Člověk jde kolem ničeho a v dálce jen vidí spršku vznikající od vodopádu. A když Dettifoss uvidíte, strnete. Masa vody valící se dolů je ohromující doslova. Je to jak voda valící se z přehrady. Voda není průzračná, ale šedá. Člověk z toho dostane respekt. Dettifoss je 44 metrů vysoký, 100 metrů široký a během sekundy jím proteče 500 metrů krychlových vody. Neskutečné. Je to nejmohutnější vodopád Evropy. Kousek od něj je ještě menší Selfoss, kterého jsme bohužel neviděli moc zblízka. Nicméně připravuje evidentně řeku k Dettifossu. Tento hrůzu nahánějící vodopád nám tak uzavřel prohlídku severu. Počasí bylo celý den zatažené, slunce vysvitlo jen krátce. Počasí vyhovující dnešnímu dni.

Nehostinný sever postupně opustíme a přivítá nás, věřím, zajímavý východ.