Z klastera Suan Mokh nas propustili 11.den. Vypuklo komunikační šílenství,  kdy se lidé,  co se postupně seznámili při porušování ticha, spolu bavili a vyměňovali si kontakty. Já se seznámil se Švýcarem Aaronem, kterého možná potkáme v Kuala Lumpur, velmi pěknou a stydlivou Němkou Sabrinou, Čecho-Kanaďanem Kryštofem,  Čechem Adamem a dalšími. Popovídali jsme si o svých plánech,  dali poslední snídani a pak už se naše pětice opět spojila, aby se posléze zase rozdělila kvůli stopu. Holky šly stopovat spolu a kluci spolu. Ještě jsme zkoukli net, zatímco holky stoply za 30 minut auto a ládovaly si to směr Malajsie.

I mě čekal první velký stop. Jelikož Thajci stopování neznají,  nechali jsme si od zaměstnankyně kláštera napsat na papír,  že nemáme peníze a potřebujeme svézt do Malajsie. Po 40 minutách, kdy jsme potkávali ostatní z kláštera jít na autobus, jsme chytili mini náklaďák, který nás vzal asi 230 km. Jel hrozně pomalu, ale řidiči byli velmi milí. Těsnili jsme se v kabině 4 a snažili se rukama nohama komunikovat, teda Dave mluvil, já to zatím vstřebával. Hoši nám koupili mražený kokos, dali ze svého cigarety a při výstupu vodu na cestu. Jeli domů za rodinou, jeden z nich měl doma 4 děti a byl to muslim.

Druhá zastávka byla benzinka, kde stavěli McDonald. Obrovské logo už stálo, takže to řidiče mátlo, že tam mekáč stojí a ono nic. Stáli jsme jak idioti u výjezdu z benzínky až nám nakonec zastavil pickup a vzal nás na korbu k městu Hat Yai. Cesta byla pozitivně šílená. Probírali jsme za šlehání větru Česko a co dalo světu. Pickup nás vezl přes 2 hodiny a pak nás předal policejní dodávce! Takže jsme se s policajtama vezli až na autobusové nádraží do Hat Yai. Mysleli jsme, že jedou na hranice, bohužel.  Byl to ale zážitek. Dodávka rozvážela policajty do služby a my tam seděli a vyjeveně hleděli.

Bohužel nás odvezli na autobusové nádraží a jelikož bylo 9 večer a zbývaly 3 hodiny do expirace víz, rozhodli jsme se vzít minibus za 100 bahtů. Ten nás vzal na nedaleké hranice. Tam jsme přešli a jeden voják nám zastavil auto, co nás hodilo do města. Je tu posun o 8 hodin, takže po jídle už bylo po půlnoci. To už jsme v klášteře 3 hodiny spali. Místo na spaní jsme na punk našli u vedlejší silnice a spalo se tam celkem dobře.  Ráno nás však vyrušila islamská modlitba.

Perly z kláštera: Část meditace, vždy denně od 17.hodin 7 dnů byla Love and Kindness spojena s Chanting. Zpívali spíše odříkávali buddhistické fráze a byla to aspoň jediná možnost, kdy promluvit. Lásky plnou meditaci vedl mnich z Ruska, z kterého vyzařovala strašně pozitivní energie. Jeho hodina nejen mě vždycky bavila. Naučil nás,  jak vysílat do světa pozitivní signály. U těchto hodin jsem se vždy dostal do pozitivní nálady a podařilo se mi uklidnit i mou neposednou mysl. Dokonce druhý den jsem se cítil, že létám. Pěkná představa.

Jsme v Malajsii, na ostrově Pinang. Trošku jsme podcenili přípravu a ocitli se na plážovém resortu.