Bylo, nebylo, v městě Kota Bharu se probudila v polorozpadlém altánku, kde kočky chodí na záchod, dvojice smradlavých hochů. Vydala se do islámského muzea, kde se dozvěděli,  že islám do Malajsie údajně přišel z Číny,  a to kvůli nespokojeným obchodníkům. Více se tam nedověděli. Spravili si chuť v restauraci patřící prodejci tygřích koček,  kterého potkali díky Albánci, a ten jim opět poskytl jídlo a pití zdarma na dlouhou cestou do Thajska. S plným břichem se vydali autobusem na hranice. Na hranicích si celník dlouhou prohlížel Adama, zřejmě kvůli špíně nebyl na fotce poznat. Dopadlo to dobře a třetí návštěva  Thajska začala.

Už na hranicích se chlapci rozhodli stopovat za křiku malířů plotu, kteří je posílali na bus. David rezignoval na vysvětlování, co je stop a že nemají peníze a jen poslouchal, jak je Surat Thani (město,  kam potřebovali) strašně daleko. Zastavila před nimi motorka, na které seděl drobný Thajec a běloch,  který byl z Austrálie a uměl thajsky. Hoši mu řekli,  co dělají a když to Australan vysvětloval Thajci, ten byl tak u vytržení,  že to chtěl absolvovat s nimi. Najednou zastavilo auto a vystoupil mladý muž. Opět nás chtěl vzít na vlak či bus a rozhořela se debata mezi 3 lidmi thajsky. Adam s Davidem jen čuměli, když jim Australan překládal. Kluk jim chtěl koupit lístek,  ale Thajec mu vermomocí vysvětloval,  že my chceme auto. Kluk byl vyjevený, Thajec vzrušený, Australan zmatený. Nebudu čtenáře nudit, dopadlo to tak, že kluk zaplatil hochům lístek do města Narathiwat hodinku cesty i za jejich velkého zdráhání.

Ve městě Narathiwat hoši zdrhli z autobusového nádraží a začali stopovat. Přijel na motorce úhledný Thajec Kim, který byl unešen 2 bělochy a vysvětlil jim, že na této silnici nic nechytí a musí jinam, a tak je svezl po jednom na lepší výpadovku. Jeho angličtina byla skvělá a nabídl hochům, jestli tam budou ještě stát za hodinu, že je odveze na islámský festival. Pro jistotu si však vzal jejich facebook v případě, že už je na živo neuvidí. Dobře udělal,  na festival je už neodvezl, protože přijelo policejní auto a z něj vyšel přísný důstojník a zeptal se hochů, co dělají na ulici. Po vysvětlení, že nemají peníze, jim opět nabídl pomoc s tím, že jim lístek koupí. Jenže už lístek do Surat Thani nemohl zaplatit, jelikož bus už nejel. Hoši,  jimž trapně bylo, mysleli, že se jich důstojník zbaví a nechá je jít stopovat. On však jim na Google translator napsal, že jim pomůže dostat se alespoň do Hat Yai, města vzdáleného 3 hodiny cesty.

Nastala tak policejní akce. Z policejního auta se na silnici postavily kužely,  obvolali se další policajti a pod jedním mostem se za chvíli objevila policejní jednotka 10 policistů se samopali a začali zastavovat jedoucí auta a ptát se jich, kam jedou. Hoši byli naprosto mimo mísu, auta zastavovala a zase odjížděla s řidiči, co si prohlíželi 2 nemohoucí hochy, kteří nevěděli, jak se dostat pryč. Po půl hodině se povedlo. Důstojník výskajíce našel auto, co nás vzalo na korbu, a jelo se. Pak už jen stačilo mávat policajtům, co mávali zpět a rozdávali úsměvy i se samopali přes ramena.

Cesta na korbě byla poněkud chladná, večer pokročil a teplota klesla. Mladí Thajci, jichž byli v autě 4, odvezli hochy do Hat Yai a kam jinam než na autobusové nádraží. To nehodlali naši dobrodruzi akceptovat, nakoupili vodu, vystrašili krysy před obchodem a vydali se stopovat pryč, i přesto že už odbila půlnoc. U cesty projíždělo málo aut, situace se zdála býti zoufalá. Nakonec zastavila sanitka, z níž vyšla lékařka,  co mluvila jak pod sedativy, a ptala se hochů, co potřebují.  Vysvětlili jí situaci a ona rozhodla, že nás vezme na policii, kde mohou unavení hoši přespat. Lékařka si velmi zamilovala Adama, bohužel jí táhlo na 40. Určitě ji učaroval jeho zelenýma očima. Zbývá tak už opravdu stopnout jen autobus.

Sanitka vysadila Adama a Davida na policejní stanici a překvapení policisti jim ukázali,  kam si mohou dát stan. Hoši jej postavili, zašli si dovnitř na záchod,  který se nacházel u klece s vězni,  vyčistili si zuby a šli spát. Možná se jim tohle všechno jen zdá a mají se teprve vzbudit, možná se to skutečně stalo. To se ale doví, až se probudí.

Konec