úterý 28. dubna 2015

Normální den v Bangkoku

Opustili jsme policejní stanici ve spěchu,  jelikož pro vězně si přišly jejich manželky a nastalo hotové drama jak z jihoamerických telenovel, ječely na své manžele přes mříže, dalo se vyvodit asi jak - je magor, co si teď počne, jak si to představuje takhle se chovat apod. Jedna manželka se z toho zhroutila a jala se brečet před vchodem na lavičce. Sbírali se otisky prstů a David z toho dostal docela schizu. Cynik Rezek však řešil jen to, jestli jsou volné záchody, a nějaká thajská dramata mě nezajímala. Sbalili jsme stan a vypadli raději rychle pryč, než by začali policisti řešit, jestli taky nejsme podezřelí.

Na výpadovce jsme chytili studenta, jako vždy jsme řekli, že nechceme bus a on nás vzal na rychlostní silnici vedoucí do Surat Thani. Napsal nám i nový papír v thajštině, že nemáme peníze a ať nás auta vezmou do nejbližších měst než do Surat Thani, pěkně krůček po krůčku. Blbec nás ale vyhodil u autobusové zastávky,  takže jsme museli popojít. Nejdřív nás vzal týpek se špinavýma rukama a popovezl nás 20 km. Na opuštěné silnici už nás během 5 minut vzal bezzubý Thajec, který jel až do Surat Thani. Hodil nás na krytou korbu a my šťastni děkovali karmě.

Bezzubý nás hodil až na vlakové nádraží, což byla neskutečná díra.  Protože byla neděle, vše bylo zavřené a my měli sakra hlad! Já už byl agresivní a odsekával taxikářům, že jedu na vlak. Blbci. Nakonec jsme našli levnou žrádelnu, kde jsem si objednal 2 jídla a ta byla na Thajsko hodně velké. Tak mi pomohl David. Na nádraží jsme jsme pak hodili sprchu za 20 bahtů u tureckého záchodu.  Už byla po 3 dnech potřeba. Za takovou cenu jsme hajzlbábě nechali, ať nám hlídá krosny. Protestovala, ale nakonec našim úsměvům neodolala. Přece nebudeme platit za úschovnu smradlavých hader.

Vyrazili jsme koupit lístky do Bangkoku, kde jsme zase museli domlouvat cenu a čas rukama nohama. Na to, že Surat Thani je město, odkud jezdí turisti na Phuket a Krabi či zpět do BKK by se mohli naučit anglicky. Pak jsme koupili ruma na cestu vlakem, protože po zážitku na policii to chtělo panáčka.  Já si po 20 dnech koupil konečně pivo! Po jednom se mi zvedla hladinka a to tak, že jsem jednomu Thajci radil, co má dělat se špatným lístkem a posílal ho k policajtovi. No, na nádraží bylo mnoho turistů, jen my se chovali jak místní - sušení ručníků na zábradlí, pokec s hajzlbábou, chůze po peróně jako domácí. Turisti seděli a jen nervózně čekali na vlak. V 8 večer jsme vyrazili.

Cesta do Bangkoku byla dlouhá a třetí třída je fakt zážitek. Absolvoval jsem ji podruhé a tentokrát se mi podařilo najít sedačku sám pro sebe na spaní. Inu, spal jsem nespal. Do Bangkoku jsme dojeli o hodinu později, mimochodem na nádraží začal hořet vlak a Thajci to vyřešili nikoli hašením, nýbrž odvezením celého vlaku mimo nádraží. První štace byla najít směnárnu, kde David chtěl vyměnit ringity. Jaké bylo jeho rozčarování, když za ringit dávali jen 8,4 bahtu. V Malajsii to bylo 10,5. Až za hodnou chvíli, kdy jsme nasraně přemýšleli, jak budem obchodovat s ringity, jsme si uvědomili, že v Malajsii to byl kurz za 100 bahtů. Po přepočtu pak vyšla cena 9 thb za 1 rtn. A to si říkám ekonom, ostuda.

Chtěli jsme jet do Chiang Mai opět třetí třídou,  protože rozdíl cen mezi třetí a druhou je propastný - 270 ku 800 thb! Bohužel vlak 3. jel až ve 22, no co se dalo dělat. Dobrá zpráva byla, že jsme našli v Chiang Mai couchsurfing, odpověděla nám 39letá paní,  budhistka, co žije v souladu s přírodou. Nezbývalo nic jiného,  než se trochu projít po okolí a během těch pár hodin jsem dokonce zdokonaloval angličtinu.

Potkali jsme pár z Vietnamu,  kterému jsme poradili cestu na nádraží a šli s nimi a pokecali. Dověděl jsem se například to, že Vietnam je levnější než Kambodža a Laos, protože si suroviny vytváří sám a nemusí je dovážet. Doporučili nám motorky a určitě jet minimálně na měsíc. Posléze jsem udělal dobrý skutek, když se na nás připojil Japonec, co neuměl slovo anglicky. Vydolovali jsme dle mobilu z něj problém, že si obejdnal mailem hostel a neodpověděli mu. V internetovém okénku jsem utratil 20 bahtů, abych použil Google translator a napsal mu, že to nevadí,  ať se tam vydá a domluví se s nimi. Bylo mi ho chudáka líto, hrozně mi děkoval,  tak snad to zvládl. Pak jsem asi za úsměv dostal od prodavačky v lékárně  repelent o 5 bahtů levněji, když jsem se vyptával na nejlepší. V 7/11 jsme poznali slovanský přízvuk,  což potvrdila karta ČSOB a slovenština. Slovák spěchal na vlak, takže naše cestovatelské zážitky ho nezajímaly. A úplně naposled jsme při večeři pokecali se sympatickou Japonkou, od které jsme si jak puberťáci vzali facebook a ona se jen přiblble jak puberťačka smála. Hodina angličtiny proběhla v Bangkoku na jedničku, můžeme jet do Chiang Mai.

Žádné komentáře:

Okomentovat