Zatímco děvčata se rozhodla u kluků zůstat ještě pátou noc, kdy svůj volný čas se rozhodly využít opalováním se u střešního bazénu,  my kluci jsme se rozloučili s fotbalistou Princem a odjeli do historického města Melaka, které bylo v 18.století portugalskou kolonií. Rádi bychom trávili více času i s holkami, ale jejich priority jsou bohužel rozdílné.

Do Melaky jsme dojeli až večer,  protože jsme vyšli od fotbalistů až odpoledne. Dali jsme si pěkně cestičku po kolejích na zastávku vlaku za pisně melodie "nohama stírám rosu na kolejích", abychom ušetřili čas, jelikož po silnici trvala jedenkrát tolik. Pak jsme vlakem dojeli na autobusové nádraží,  kde to vypadalo jak na letišti a busem za 10 ringitů do Melaky.

V Melace na autobusovém nádraží jsme hledali mhd bus do centra. Inu, bylo to hodně složité, nejdřív nás lidi navedli na odbaviště číslo 3, řidič busu při nastupování uvedl, že tam nejede, ať jdeme na 1. Čekáme...přijede bus, který nás vyšle na 1A! Čekáme....co myslíte? Řidič nás poslal na 17. Odtud už bus do centra konečně jel. V buse jsme dokonce pokecali s Čechy. Po vyklopení na hlavním náměstí jsme se ujali drobné Taiwanky, která táhla 2 kufry, z nichž jeden byl určítě těžší než ona sama. Doprovodili jsme ji do jejího hotelu. Řekla nám,  že za 2 dny letí do Paříže, pak bude cestovat po Evropě a nasledně na studia do USA. Možná s těmi kufry posílí. Nocleh jsme pak nalezli v parku v příjemném kamenném altánku, kde nám jeden zděšený policajt říkal, že bychom tam neměli spát, že nás mohou okrást. Že by Malajsi toužili po našem smradlavém oblečení?  Klidně.

Druhý den jsme dali túru po pamětihodnostech, ale nejdřív jsme se museli zbavit krosen. V informačním centru nám nerudná muslimka řekla, že má zákaz od šéfa nechávat tam cizí věci, co kdyby jsme tam měli drogy či snad bombu! Naši chemickou bombu jsme tak nechali v evangelickém kostele na náměstí, kde se moc netvářili, ale na 2 hodiny, že to teda můžem u nich nechat.

Melaka je město malebné, centrum je v červené barvě a je to způsobeno tím, že při přepravě jednoho světce Melakou (jméno si nepamatuji), se urvala jeho ruka a začala krvácet a aby tak zakryly množství zakrvácených zdí, namalovali zdi na červeno. Melaka nás však mile udivila mnoho náboženstvím - během půl hodiny jsme navštívili mešitu, čínský chrám, anglikanský a katolický kostel a viděli hinduistický chrám.  Chyběla jen synagoga. V tomto jsem si zamiloval Malajsii, ta pestrost mnoha náboženství, které v míru žijí spolecně. V Melace to přímo bilo do očí. Vypravili jsme se i do mešity na pláži vzdálené 3 km od centra, pěšky. Btw jezdí tady rikši, které jsou tak kýčovitě zdobené, až z nich odpornost sálá (foto dole).

Z dvou hodin jsme byli pryč asi 4 hodiny a při vyzvedávání věcí nás v kostele patřící anglikanské církvi zprdla bába,  že jakonje pozdě a řekli jsme 2 hodiny. Kostel beztak zavíral až za hodinu, tak pindala zbytečně. Mno, oni v kostelích jsou vždycky nerudní. Po odjezdu z centra jsme navštívili Tesco u autobusaku a rozhodli se koupit jídlo - francouzská dlouhá bageta byla v akci za 7 korun, do toho rajčata za 10 korun, prošlý mulťák za 14 korun, papája za 12 korun a máslo za 30 korun. Chtěli jsme prostě českou večeři (ono u autobusového nádraží taky  nic pořádného k jídlu nebylo). Večeři jsme dali na lavičce, kde se na nás čuměli místní a divili se, proč bilí nejdou do restaurace.

A divili se ještě více, když jsme šli stopovat. Zastavili nám auta a místní nechápali,  proč stopujeme a nechceme dát 10 ringitů (70 korun) na cestu do Kuala. Dokonce nám cpali peníze, které jsme však nepřijali, to se nám příčí. Bohužel ani po 2 hodinách jsme nikoho nezastavili,  nemáme holt 2 prsa, dlouhé vlasy a nohy jako laňky. Chtěli jsme koupit tedy lístek do Kuala u řidiče busu, ale chtěl had 15 ringitů,  což jsme odmítli a vyděsili jsme jednu turistku, která nechápala, že nechceme zaplatit 100 korun. Opravdu si myslím, že ty lidi děsíme.

A tak jsme šli spát ke smradlavé tůni, kde nás komáři vysáli dřív, než jsme postavili stan. Spali jsme pod stříškou u nově zbudované cyklostezky, kterou nám poradil jeden Barmánec (měl londži, tak předpokládám,  že byl odtud). Kdybychom byli něžnějšího pohlaví, asi by se osmělil a nabídl nám lože. A pak že se mají ženy špatně.

Děvčata napsala, že jsou už u parku Taman Negara, my však chceme do Chiang Mai a po poradě jsme tak rozhodli, že park vynecháme a vyjedeme směr sever. S holkami se tak setkáme až začátkem května v Bangkoku, protože ony chtějí "procestovat" jižní Thajsko a objevit co nejvíce pláží a zjistit, kde chytí nejvíce bronzu.