neděle 19. dubna 2015

Kulturní guláš

Hlavní město Malajsie, Kuala Lumpur, bylo několik let mým snem ho jednou navštívit. A konečně se mi splnil. První noc jsme strávili sice na náměstí svobody (Merdeka square) na větrací šachtě,  ale už pri svítání jsem věděl,  že tohle město budu milovat. Probudil jsem se a naproti viděl konečně za světla palác Sultan Abdul Samad. Museli jsme se s Davidem ospalí vydat najít wifi, toalety, kde se umýt, jídlo a zásuvku. Všechny atributy splňoval jeden podnik - McDonald's. Ten jsme našli v nákupním centru Bahaya a zjišťovali jsme, kde se nachází holky, které ještě někde stopovaly. Do toho jsem domlouval couchsurfing u Fallyho, kterého našla Nella. V mekáči jsme dali hamburgera a byl nic moc. Český je holt nejlepší. Fally mi napsal, že nás vyzvedne v 18:30 na KL Sentral - autobusové a vlakové nádraží dohromady. Inu, napsal jsem to Zebře a šlo se do města.

Hledali jsme turistické centrum a Google maps mi jedno našly - se sekly, byly to veřejné záchodky. Hlavně jsme kolem nich chodili jak idioti asi 15 minut. Nakonec jsme jedno našli u Merdeka square, kde nám týpek pohlídal i krosny.  Nabrali jsme mapy a brožury a vydali se na Central market, který byl nejblíže. Tam jsem nakoupil první magnetky,  3 za cenu 15 rtn. Chtěl jsem smlouvat, ale nešlo to!! Když jsme šli dál, magnetky byly 3 za cenu 10. Jsem pukal vzteky! A to nebylo všechno.  Holky napsaly, že Fally nás vyzvedne už v 16:30 a čekají na smluveném místě. Vybuch jsem. David mě mírně uklidňoval,  ale já běsnil. Člověk to domlouvá,  vypisuje zprávy a stejně si to domluví samy. Šlo o špatnou komunikaci, Zebra měla letištní mód,  aby šetřila baterii, Nella vybito a Veru se mi nedařilo odeslat zpráva. No nic, nakonec jsme se sešli jak s nimi,  tak s Fallym a ten nás odvezl domů. Byt to by luxusní,  mají televizi velkou jak má stěna v koupelně,  x programů, všude uklizeno, super výhled a dole má celý barák bazén na střeše v 5.patře. Fally má spolubydlícího Prince a oba jsou vysloužilí profesionální fotbalisti. Prince hrál fotbal ve 42 státech, teď má restauraci a ještě řídí 2 další byty. Fally chodí pořád na party. Njn, fotbalistům se špatně nežije. Pocházejí z Afriky a dávají nám tu specialitu - omáčky z kuřecích hlav. Hodně hodně ostré.

Inu ale k samotnému Kuala Lumpur. Město je celkem malé,  k hlavním památkám se dá dojít pěšky nebo 4 linkami autobusu, které jsou provozovány zdarma (jezdí zde i další linky, ale proč jezdit za peníze). Jsou zde mrakodrapy, ale spíše postavené tak, aby nerušily, člověk se tak necítí jak v betonové džungli. A hlavně je tu i hodně zeleně a není zde moc aut. Z obchvatů města by si Praha měla vzít příklad. Do toho zde vidíte malajské muslimy, jak žijí pospolu se směskou Číňanů,  Indů a dalších Asiatů, kteří sem přivezli svou kulturu. Není tak neobvyklé narazit na buddhistický chrám vedle hinduistického chrámu a o kousek dál stojící mešitu. Kostely jsou tu taky, ale ne ve velké míře.

Tohle město jsem si zamiloval,  po Římě má nejoblíbenější lokalita. Úchvatná Národní mešita, dech beroucí Petronas Twin towers (462 metrů vysoké), chaotická China town, luxusní botanická zahrada Perdana, uličky s malými obchůdky nebo velká nákupní centra, hinduistický chrám v jeskyním komplexu Batu Caves se 42 metrovou sochou hinduistického boha vítězství a války Murugama  či vysoká KL Tower, kde jsem utratil 47 ringitů za krásný výhled na celý Kuala Lumpur. Mohl bych pokračovat, takový kulturní mix mnoho měst nenabízí.

V China town se dá naštěstí i smlouvat, David si koupil medvídka od Mr.Beana z 20 na 12 ringitů, kdy jsem říkal,  že je to z Činy,  tak to nemůže být tak drahé. Koupil jsem si batoh za 30 ze 45, jelikož můj z Tesca už se rozpadal. Nechť je mu život na smetišti milostiv. Batoh mi byl prudce holkami zkritizován, ale ať si trhnou, vyšel mě na 210 czk, nekup to. Fally mi řekl,  ať smlouvám nasledovně - cena je 100, já řeknu 10, dostanu facku, já mu ji vrátím a pak to můžu za 10 koupit. Mno, udělal jsem to a jedna bába mě poslala pryč. Ale zapalovač za 60?!

Žádné komentáře:

Okomentovat