Moje poslední zastávka je Londýn. Jak jsem kalkuloval, odkud z Portugalska letět,  zase jsem čekal dlouho, až jsem se rozhodl z Fara a nejlevnější letenky byly přes Londýn. Říkal jsem si, když už tam budu, že si to tam prodloužím na víkend. Trošku jsem ale nedomyslel, že Londýn je trošku jiný. Jediné,  na co jsem aspoň myslel, že bude potřeba pas. Ale to, že tam jezdí vlevo mě docvaklo v momentě, kdy mě málem zajelo auto. To, že nemají naše zásuvky, mě docvaklo v momentu, kdy můj mobil měl 30 %. Londýn jsem nechtěl psát, ale za ten den a půl se toho stalo docela dost aka Tragéd na cestách. 

Inu, jsem ubytován na Upton park, v Haroldové ulici a je to hostel, který je zase v domku. Ovšem celý domek má 9 pokojů a já dostal pokoj, který je v suterénu a původně si myslím, že to byla komora, protože je pod schody. Opět tu není okno a je tu vedro. Sousedím s pokojem číslo 1 a kuchyní a zdi jsou tu VELMI uzké. Jakmile jsem se ubytoval, zjistil jsem, že na pokoji sice redukce je, ale pouze pro holící strojek, takže má nabíječka nefungovala. Umíte si představit tu paniku, že byste měli mobil s 30 % na den a půl?! Powerbanku s sebou nenosím,  po této zkušenosti už začnu. Kolem metra je ulice plná Indů a přistěhovalců, že bělocha sotva vidět. Dokonce už jsou tu i obchody s indickými hadrami. Já byl docela v šoku, protože ti Indové mi do těch londýnských ulic s typickými baráčky nepasovali. Šel jsem do Lidlu, kde jsem chtěl najít redukci k zásuvce, bohužel měli sekačku, tenisové míčky, plavky všeho druhu, vrtačku, ale redukci ne. Tak jsem si koupil aspoň jídlo a 2 jogurty. Vážení, Lidl na této ulici je plný a má jen 2 pokladny. Vystál jsem 30 minut ve frontě a to mi ještě prodavač řekl, že ty jogurty se prodávají jen po 6, takže mi je musí sebrat. Dobře. Poté, co jsem vyšel z Lidlu jsem šel hledat obchod s elektronikou...a pořád jen hadry, zlatnictví, kuchyňské potřeby, fastfood. Už jsem byl zoufalý, když jsem našel stánek s prodeji mobilních telefonů. Tam se mi podařila koupit nabíječka bez kabelu za 8 liber a na hotelu naštěstí fungovala. Nějak jsem se ubytoval, naplánoval si sobotu a šel jsem spát. Den ale jeste neskončil. Asi v 1 ráno mě probudila německá konverzace. Dva Němci v pokoji 1 spolu něco řešili a strašně nahlas. Asi hodinu to trvalo, pak zmlkli. Bohužel jsem neměl odvahu jim zabušit na zeď. Říkal jsem si, že lidská sobeckost nezná mezí. Naštěstí ztichli ve 2, nebo jsem usnul. Rozhodl jsem se vstávat v 6 a jít třískat do kuchyně. Nepovedlo se.

V sobotu, vesměs poslední den, jsem se vydal prvně do Britského muzea, kde jsem naposled byl před 20 lety a říkal jsem si, že se tam vrátím. Celý den byl trošku tragický. Začalo to Němci, kteří cca v 9 pustili pořádný německý rap, že jsem myslel, že je opravdu už zabiju. Šel jsem si koupit snídani do pekárny Gregg. Na jednu stranu jsem rád, že všichni rozumí anglicky, na druhou tu jsou všude nepříjemní nebo lhostejní k zákazníkům. Koupil jsem si parek v rohliku a kafe a rozhodl se to sníst u stolku. Tam seděla stará paní v roušce a začala na mě mluvit. Jelikož měla britský přízvuk a ještě mluvila do roušky, nerozuměl jsem jí ani slovo. Cosi jsem odkýval, dojel, popřál jí krásný den a odešel na metro. Tam jsem sedl do špatného vlaku, za což jsem si nadával. Ale kdo predpokládá z Prahy, že na jedné koleji jedou 4 linky metra (z toho 3 druhy zelené, které jinde končí). Musel jsem tedy na další vystoupit a počkat na svůj vlak. Jinak v londýnském metru se dá vyznat, jen musíte sledovat tabule a ukazatele a nepanikařit. Londýn to má dobře označené. Dojel jsem na stanici kousek od muzea a šel tam. Do muzea se kupují lístky na určitý čas, což je úplně k ničemu. Ja došel o 15 minut dřív a nikdo se nad tím nepozastavoval. V muzeu jsem strávil 2,5 hodiny, prošel si kromě Afriky vše a dověděl jsem se zajímavé věci, některé z nich si můžete přečíst níže. Na kvíz se to hodí. V Muzeu byla dokonce vytvořen půdorys Parthenonu v životní velikosti a ukázány pozůstatky soch, co na něm vysely. Přistihl jsem se, že mě baví příběhy na řeckých vázách, tam jsem strávil hodně času. Až budu mít narozeniny, můžete mi takovou antickou napodobeninu vázy pořídit. Kdyz jsem z muzea vycházel, fronta byla asi 30 metrová. A to si lidi koupili místo na čas. K čemu? Podle mě by bylo i jedno, jestli by bylo muzeum zpoplatněno. Po muzeu jsem se šel najíst do doporučeného snack obchodu, kde jsem si dal polévku, která neviděla sůl. Na druhou stranu, porce docela ušla. Následně jsem se rozhodl jet doubledeckerem na Trafalgarské náměstí a na 20 minut se projet nahoře. Počkal jsem si na správný bus (stačí kliknout na zastávku na Google mapách a zobrazí se čísla i směr. Nejlepší věc). Bus přijel, odjel 2 zastávky a zastavil. Najednou slyším neco jako křik "vlastaaa"..."vlastaaa"...nenechte se mylit, to je v britském přízvuku "last stop". Takže zaplacena cesta 2 zastávek. Tak jsem šel pěšky k naplavce a na náměstí se vykašlal. Prošel jsem si most a kochal se výhledy na Big ben, mrakodrapy, Westminster či katedrálu,  kam jsem měl namířeno. Koupil jsem si kafe a prošel ten slavný most pro pěší až ke katedrále. Ta měla údajně zavírat ve 4 odpoledne, bylo už před pátou a lidi tam pořád šli. Tak jsem se zařadil do fronty a musel jsem vypít rychle to kafe. V katedrále jsem se nachomýtl k bohoslužbě a část jí vydržel. Měli tam sbor a ten hezky zpíval docela. Ale popravdě jsem tam usínal, takže po 20 minutách jsem z kostela utekl. Kousek od katedrály mě zastavila ženská, co se chtěla s kamarádkami vyfotit u barevné Murphyho sošky (je jich po Londýně plno) a velmi mi děkovala, že je vyfotím, že to všichni odmítají. Asi proto, že už i s kamarádkami byla trošku pod vlivem. Udělal jsem fotky a šel dál. Na silnicích řádili pivní šlapací stany, kdy lidi šlapou a pijou. Tato otřesná atrakce byla i v Praze, ale zakázali ji, protože lidi byli opilí a defacto jezdili opilí, ač nedrželi volant. Poté jsem ještě prošel moderním městem, kde se tu a tam krčely staré domy či památky. To bylo trochu smutné. Londýn vlastně využil brownfieldů evidentně, ale za účelem, že každý pes jiná ves. Nové se pere se starým a je to smutné. Starý Leandenhal market byl poslední zastávkou mého výletu v Londýně a také poslední mé 15 denní dovolené, která mi připadá, že trvá už měsíc. 

Zajímavosti z muzea:

Hieroglyfy nevyjadřovaly jen obrázky daných věcí, ale také obrázky výslovnosti. Proto nebylo tak jednoduché je rozluštit.

Řecké vázy byly kupované po celém středomoří. Byly ukazatelem i prestiže. Černé obrazy byly nakresleny na povlak a detaily byly na něj vyryty. Červené obrazy byly vyškrábány štětcem a černý povlak byl nanesen na okolí vázy.

První světovou měnou se stal tzv.8-reales který pocházel ze stříbra z jižní Ameriky a dolovala je Španělsko v 16.století. Tato měna se tehdy rozšířila do celého světa. 

Šachy ve feudální společnosti reprezentovaly i dané "postavy" - král má svůj meč, královna spjaté ruce (pravděpodobně dle podoby Panny Marie), biskup oblečený na mši, rytíř na koni a pěšáci na krajích, kteří byli místo věží. Pěšáci měli svoje štíty, což mělo znazorňovat Bersekry z norské mytologie. Šachy jinak přišly z Indie v roce cca 500.

V Japonsku před svatými budovami stojí sochy psa a lva, které znázorňují první a poslední písmeno abecedy ( a a un), což má značit taky celý vesmír. 

První stěhování národů bylo pravděpodobně ze severní Asie směrem na Írán a okolí, odkud se pak následně rozvinul jazyk, tzv.indoevropska větev. Z Mezopotamie se pak rozšířilo i zemědělství do celé Evropy.

Tímto uzavírám své portugalsko-londynské příspěvky a těším se na další cesty.