Čas běží a po 12 dnech jsme konečně dosáhli hlavního města Tokia. Z Hakone to bylo jen 35 minut shinkazenem, tentokrát jménem Kodoma. Shinkanzeny mají jedinou nevýhodu pro evropské muže, nepohodlnost na šířku. Prostor pro nohy je úžasný, ale na šířku je to jak v letadle, překážíme si rukama a sedíte-li 3 kluci vedle sebe, připadáte si jak sardinky.

V Tokiu bydlíme tentokrát na airbnb, vybral jsem byt, kam se vleze až 5 lidí a je hezký a na japonské poměry i docela prostorný, až na malou koupelnu. Bydlíme v nejšílenější čtvrti Shinjuku, což je nejmodernější a nejrušnější čtvrť v Tokiu. Má výhody, že se odtud dá dostat vlakem kamkoliv.

Tokio je město, které neustále žije. Dokonce v půl jedenácté večer, kdy jsme se vraceli na byt, byly vlaky totálně přecpané a na ulici plno lidí, by mě zajímalo, kdy chodí spát. Tokiem se vine síť jak metra, tak vlaků a díky JR passu můžeme cestovat, jak se nám zlíbí. Překvapivě se na tokijském nádraží orientuji lépe než v Kjótu, kde jsem byl neustále ztracen.
Restaurace za příznivé ceny, ať už tzv.automatky nebo normál na obsluhu jsou na každém rohu, takže se člověk nají za rozumnou cenu. Čtvrť Shinjuku začíná žít po setmění, kdy se rozzáří neony kolem, otevřou se hospody a strip bary a vše začíná tepat jak na Václaváku s tím rozdílem, že zde to je monstrózní. Do strip klubů dokonce zvou černoši, to nevěstí nic dobrého stejně jako u nás. Musel jsem jich takhle odpálkovat asi 5. Do toho se všude ozývá hluk přítomných heren, což nejsou automaty, kde se kliká na jedno tlačítko, ale regulérní hry s joystickem. Hrají jak mladí, tak staří a u těch sedadel vypadají jak zombie stejně jako u nás. Restaurace nabízejí pestrou škálu jídel z celého Japonska, my preferujeme opět ty, kde sedíme s Japonci a v poklidu si vychutnáváme naši porci rýže s něčím a rybí polévku. Samozřejmě jsme navštívili i jiné speciality. Napřiklad hamburgery z masa z býčka Waygu, které se mi však zdály málo kořeněné či sushi, které se objednávalo na tabletu a objednávku vám přivezl "vláček". Kousky ryb na rýži byly docela velké, že stačilo opravdu jen málo kousků k zasycení. Ale zážitek k nezaplacení. Vychytali jsme dobrý čas, po odchodu byla fronta až ven.

Tokio je pestré. Navštívili jsme park Yoyogi, kde se z betonové džungle dostanete do nepropustného lesa. Pak si jdete klidnou cestou mezi stromy až narazíte na svatyni Meiji, která byla postavena pro císaře a císařovnu. Trochu pršelo a park i svatyně vytvářely půvabnou atmosféru. Z parku jsme pokračovali dál na další rušný uzel Shibuja, kde se nachází toliko známá křižovatka, kde se na přechodě setkává tolik lidí. Popravdě očekával jsem větší davy. Byly jsme zde jak mimo špičku, tak ve špičce a lidí bylo celkem "málo". Možná to způsobilo deštivé počasí. Přechody jsou docela krátké a to už je lepší přechod právě na Shinjuku, kde bydlíme, kde je přechod asi 20 metrů na šířku a 15 na délku a masy lidí, když přecházejí, jsou šílené. A nikdo se nesrazí!

Prošli jsme si i tržiště u Uena stanice, kde prodávali spíše hadry a hodinky, a narazili zde na 6 patrový obchod různých hraček znázorňující kultovní filmy či seriály jak japonské, tak mezinárodní. Prodávali tu tak postavy ze Starwars, Transformers, Marvela, Terminátora či princezny Mononoke, Pokemonů a Strážců vesmíru. Na tom by nebylo nic neobvyklého, ale jaké blbosti na tyhle kulty vymysleli, to jsem zíral. Mohli jste si koupit např.stříbrnou helmu Vetřelce či Darth Vadera, stříbrnou princeznu Leiu nebo Ripleyovou v obleku, které se dala vyměnit i hlava dle toho, byla-li na misi. Do toho se zde prodávali bizarní hudební nástroje a děsiví plyšáci.

Navštívili jsme i nejvyšší věž na světě Skytree vysokou 634 metrů. Tam jsme se kochali výhledy jak na západ slunce, tak na noční město. Abych pravdu řekl, výhled byl za mě lepší v Osace, protože u Tokia nic zajímavého nevyčnívalo. Možná to bylo způsobeno i tou výškou, čím jste výš, tím je vše plošší a panoramata tak nevyzní.

Jediné, co mi zde chybí, je nějaké chaotické tržiště, kde by se prodávala hromada cetek, suvenýrů a všehochuti. Ač je Tokio někdy stranu bizarní, šílené a hodně rychlé, tak stále má svůj řád a chaos zde chybí.