pátek 18. května 2018

Smích a trpaslíci léčí

Kjóto mě nadchlo, dokonce i ty pravoúhlé ulice, které mi přijdou hrozně jednotvárné, se mi v tomto městě líbí. Už se v nich orientuji jako bych zde bydlel.
V čem ale můj velmi vyvinutý orientační smysl pokulhává, je nádraží, kde jsou zastávky jak vlaků, tak metra, tak busů a nádraží má 3 patra, mnoho chodeb, 33 nástupišť (bez metra!!!) a já se zde cítím úplně ztracen i po několika návštěvách. A to je teprve Kjóto, trochu se děsím Tokia.

Třetí den jsme si dali výlet do oblasti Arashiyama, kde se nachází tolik oblíbený bambusový háj. Ten jsme prošli za účasti mnoha turistů a jednoho odpočívajícího hada v houští. Musím napsat, že mě to trochu vyděsilo.
V dané oblasti se nachází další chrámy, takže jsme si řekli, že ty hlavní vynecháme a vydáme se na ty nejvzdálenější, které vypadali, že je zde i něco jiného než všude kolem. A dobře jsme udělal. Turistů tu bylo poskrovnu a také jsme viděli typické japonské stavení s doškovými tlustými střechami. Nejvíc mě ale nadchli přítomné chrámy.

Prvním z nich byl Adanoshi, což dříve bývalo pohřebiště pro majetné lidi. Každý zde měl vyrobenou sošku z kamene, které byly opět vyskládané vedle sebe a uprostřed je hlídal malý budha dívající se na stupu. Svatyně měla příjemnou atmosféru a klid.
Bohužel měly zavřený bambusový háj z důvodu rekonstrukce. Druhý malý chrám Oguki mě však doslova pozitivně uhranul. Uvnitř se nacházelo stovek malých modlících se sošek, které měly každá jiný výraz. Některé se smály, druhé si špitaly, chytaly se za vousy, pískaly si, další byly zamyšlené, unavené, vysmáté a hlavně celkově z nich vyzařovala tak pozitivní energie, že mi celou dobu bylo do smíchu! Pak jsem si přečetl, že pozitivní energie zde opravdu vyzařuje a říká se, že chrámu se říká, že i léčí. Ne nadamo se říká "Smích léčí". Vůbec se mi nechtělo pryč. Za mě jedno z nejkrásnějších míst, které jsem navštívil. Pojedete-li do Kjóta, určitě sem zajděte. Je to sice daleko od nádraží, ale stojí to za to.

Poslední štace z Kjóta byl výlet do Nary. Cesta sem trvala asi hodinu vlakem a popravdě čekal jsem víc. V 8.století byla Nara hlavním městam Japonska, teď z něj je normální město a hlavní atrakce jsou v parku. Asi nejkrásnějším místem byl palác Tenoji, obrovský chrám, který je jeden z nejvýznamnějších chrámů v Japonsku, protože se zde setkávají všechny odnože budhismu. Uvnitř je 15 metrová socha Budhy, který mě docela vyděsil svýma přihouřenýma očima. Stačilo je otevřít a všechny by nás sežehnul jak v Nekonečném příběhu. Potkali jsme zde skupinku Čechů, z nichž mě dostala jedna dáma větou: "Když se to nefotí na tajno, tak to ztrácí ten půvab." Opravdu Češi jsou takoví burani?

Dalši atrakcí Nary jsou všudepřítomné srnky, které můžete nakrmit krekrama, co si koupíte. Neodolal jsem a rozhodl krekry rozdat po jednom každé srnce. Jakmile to ty potvory uvidí, hned se na vás vrhnou a já jich najednou měl u sebe asi 5. Sápaly se i po mých kapsách a nenechají tě na pokoji, dokud jim neukážeš, že fakt nic nemáš. Jinak jsou srnky vesměs krotké a zkoušeli jsme si s nimi i selfie. To už ale nechtěly a odvracely hlavu. Netykavky!


Co jsme byli v Naře, potulovalo se kolem mnoho skupinek školáků, kteří dostali desky a museli evidentně plnit přidělené úkoly. To je skvělá škola hrou! Taky nás jedna skupinka dětí odchytla a odpovídali jsme na otázky, odkud jsme a co chceme vidět v Japonsku. Překvapila mě však otázka, jaké máme rádi jídlo v Česku. Dokonce svíčková má i japonský překlad - sároin!

A konečně jsme si po 7 dnech dali národní japonské jídlo - sushi. Našli jsme running sushi, na nějž se dokonce stála fronta. Až jsme si sedli ke stolku, začali jsme si brát talířky (platí se za talířek, ne za hodiny). Porce byly velké a já vyzkoušel i sushi, které obsahovalo uzenou kachničku či grilovanou kukuřici. Nejsem ten, co sushi zbožňuje, ale chutnalo mi velmi. Nejvíc asi hřebenatka, taková chobotnice byla nemastná neslaná. Po 11 talířkách se mi už dělalo šoufl, to jsem věděl, že mám dost, jinak bych sushi vrátil zpět. Já a Luboš jsme skončili, za to Mirek, milovník sushi, by i pokračoval dál, ale udržel se...zatím. Možná v Tokiu tam bude sedět déle.


Návštěva Kjóta je u konce, čeká nás Hakone, horská oblast s horkými prameny kousek od posvátné hory Fuji.

2 komentáře:

  1. Misto opic srnky? :) Teda ten smejici se chram zavidim, to muselo byt super, do takoveho chramu bych i sla :)

    OdpovědětVymazat
  2. A čeho jsi se lekl? Hada, nebo turistů? :)

    OdpovědětVymazat