Osaka nás přivítala brutálním deštěm a do toho šílenějším hledáním ubytování. Rezervoval jsem airbnb a slečna poslala směr k ubytku pomocí obrázků a šipek.

Říkal jsem si, že stačí přece znát adresu a na šipky se vykašlal, jenže adresa byla jiná. Přišli jsme totiž někam jinam a následně jsme tedy tu pravou adresu hledali pomocí street view a obrázků. Šifra jak z noční šifrovačky. Nakonec se nám podařilo ubytování najít a museli zase zabít 4 hodiny kvůli check-in v 5 hodin odpoledne.

Vydali jsme se na tržiště a museli jsme vypadat jak exoti v pláštěnkách, protože Japonci tu nosí svoje deštníčky a chodí si v polobotkách. Dobrou náladu si drží, i když je průtrž mračen. Nechápu. Tržiště však přineslo také spousty zážitků, zejména nabídkou mořských potvor, od krabů přes sushi v krabičkách. Zajímavostí je, jak všude varují o cenách bez daně, kterou pak při placení následně doplatíte. EET je tady samozřejmost. Tak mě napadlo, jak daně řeší v Asii na tržištích, kde se smlouvá jedna báseň.

Po obědě, kdy jsem si konečně dal ramen, ale moc mě nenadchl, a 3 hodinách lelkování jsme se konečně mohli osušit na pokoji. Mokré boty a nacucané ponožky nám druhý den připravily nepřijemné překvapení, co jsme se vrátili po výletě z Koya san (viz dále). Poslední zastávkou večer byla bizarní ulice Dotonbori plná šilených restaurací, barů a oslepujících neonových nápisů. Bohužel déšť způsobil kolaps mého mobilu, takže jsem toho moc nevyfotil, což je škoda. Dotonbori bylo fakt bizarní, trochu mi to připomínalo Šanghaj. Mobil naštěstí začal fungovat, protože jinak bych se asi zbláznil. Kdo by vám psal blog?

V Osace toho není vesměs moc k vidění, sem se jezdí skutečně jen za gurmánskými zážitky. Navštívili jsme ale výškovou budovu Umeda Sky building s výškou 170 metrů a vyšli na vyhlídku. Výhled na noční Osaku byl odzbrojující a jeden osvětlený most vypadal jak přistávací dráha ze Starwars. Samozřejmě jeho a dalšim focením jsme strávili několik desítek minut. Dokonce jedna Japonka mě požádala, ať ji vyfotím, i přes to, že na mobilu nebyla vidět, krásně poděkovala a odešla. Korunu tomu ale nasadil Rus, který si lehnul ma zem, kde byly fluoreskní třpytky, a fotil si nové selfie.

Během pobytu v Osace jsme si zajeli i na výlet do hor, na posvátnou horu Koya, kde se nachází hrob nejposvátnějšího japonského budhisty - Kobo Daishi, což je něco jako Ježíš Kristus pro křesťany. Traduje se, že nezemřel a stále medituje a až přijde Budha, on jediný bude učit jeho učení. Proto chtějí být všichni kolem jeho "hrobu" pohřbení. Cesta na posvátnou horu vede skrz kopce a jízda vlakem byla opravdu zážitkem, dokonce jsem mohl sledovat i pár pěkných vodopádů. Poslední úsek cesty se pak musí vyjet lanovkou. Jak to všechno Japonci postavili, mi je záhadou. Ve vesnici jsme si prošli asi kilometr dlouhou stezku mezi hroby v lese, kde jsou pohřbeni Japonci u svého proroka, a na člověka padne takový hezký klid. Koya je malé městečko, ale i přesto se zde nachází mimo "hrob" i spousta chrámů a pagod. Navštívili jsme ten nejznámnější Kongosai, kde jsme se stali součásti francouzské skupiny, která měla nějaké dechové cvičení s mnichem. Tak jsme si zadýchali, zaskřehotali, vypili čaj a usměvaví vyšli zpět. Viděli jsme pak i např. Rudou pagodu a dalši chrámy, ale na den to stačilo.

Říká se, že Čechy potkáte všude a je to tak. Opravdu všude. Potkali jsme zde rovnou 4! Jeden pár se s námi dal do řeči a jeli jsme s nimi i zpět do Osaky, druhý pár se nás stranil a cestou nazpět si sedl i do jiného vagonu! Místo, kam skoro turisti nejezdí, a my tam potkáme Čechy. Na přestupní zastávce se k nám připojil japonský dědeček, který asi trochu přebral a snažil se s námi komunikovat. Moc to nedopadlo, málem mu i ujel vlak.

Zastavím se k japonské přesnosti. Bohužel ne všechny vlaky a busy byly přesné jak švýcarské hodinky. Už jsme zažili několik zpoždění, jednoho vlaku o 7 minut, jednoho busu dokonce o 9 minut! Shinkanzeny ovšem, pravda, jedou na minutu přesně. Další náročnou věcí je se vyznat v jejich vlacích, které tu mimo japonské dráhy provozují i další soukromí dopravci. To tu tak máte local, rapid, express, limited express, super express, naprosto nejrychlejší express apod. A do toho na nádražích máte i zastávky metra. Kdo se pak v tom má vyznat? Už v Osace to byl šílený maglajz, co teprve v Tokiu.

Osaka je za námi, čeká nás Kjóto, které dle všech je nejhezčím městem Japonska.