Za mimozemšťany

června 23, 2015

Větrák v naší zatuchlé komůrce způsobil, že jsem nachladl a začalo mě bolet v krku. Jelikož metody známé v Česku jako horký čaj s citronem a zázvorem zde není možno aplikovat, pak jsem musel improvizovat. Láduji se přírodním léčivem - česnekem a stopanginem od Zebry. Vydržel jsem přechody z klimatizovaných míst, chladné noci a nakonec mě udolá blbý větrák 14 dnů před návratem.

I druhý den jsme využili skútr, tentokrát jsme se vydali na sever od Tagbilaranu, do Corolly, blízko níž se nachází útulek nártounů filipínských (díky Terko), kteří se nachází jen na Filipínách. Jedná se o jednoduché primáty (nejde o opice). Jsou velmi teritoriální, na 1 hektaru žije většinou 1 až 2 nártouni, pokud do jejich území vejde jiný, snaží se ho vyhnat či zabít. Pokud se nártounovi nelíbí samička, může ji též zabít. Nicméně nártouni nemají rádi šokující situace, pokud jsou vystrašeni, mohou spáchat sebevraždu. V útulku jsme je tak museli pozorovat v tichosti a fotit bez blesku, ale tito primáti už byli zvyklí na lidi, takže si nás prohlíželi svýma velkýma očima nebo se prostě starali sami o sebe jakoby je nikdo nepozoroval. Jsou hodně malí a roztomilí, Spielberg se jimi nechal inspirovat pro svého ET mimozemšťana a Lucas pro mistra Yodu. Jedná se o noční živočichy, takže ve dne na stromě spí nebo odpočívají.

Cestou na nártouny jsme pokračovali ve zvykání si na jízdu na skútru za filipínského provozu. Podařilo se nám porušit pár předpisů. Zebra při vjíždění do protijedoucího pruhu využila přechod, neb netušila, kudy do silnice vjet. Já zase odbočil do ulice, kam byl zákaz odbočení, ale nebyla jiná možnost. Jet za plného provozu ve městě kolem tricyklů, motorek a aut je docela adrenalin. Naštěstí Filipínci jezdí pomalu, například v Indii bych si jízdu na skútru nelajzl. Využívám i klaksonu, protože když Asiati nevidí, aspoň slyší. Přednost v křižovatce spíše nedávají, člověk je musí právě klaksonem upozornit. Jednou nám vjel autobus přímo z vedlejší ulice do hlavní, i když neměl volno. To jsem se bál, že budem v něm, ale zvládli jsme to, nejezdíme rychle.

Udělali jsme si výlet i do městečka Loboc, kde též mají rozpadlou katedrálu a také "river cruise" a la projížďku lodí po řece s bufetem. Rozhodl jsem se pustit chlupa a vyjet si, zatímco Zebra na mě čekala. Jednalo se o typicky turistickou atrakci, uprostřed lodě byl bufet a kolem něj stoly, u kterých seděli turisti z Tajwanu či běloši se svými Filipínkami, případně dětmi. Nabral jsem si plný talíř jídla, plný talíř ovoce a začal jíst. Do toho nám hrála kapela. Cítil jsem se tam naprosto blbě, tohle nebylo pro mě. Opět jsem se však nechal přesvědčit doporučením od Wikitravel. Po jídle jsem vstal od stolu a šel se kochat plavbou na příď. Příroda kolem byla nádherná, lidé kolem to ani nevnímali. Ano, fotili jak zběsilí, ale beztak ani nevěděli co. Součástí bylo i pěvecké představení místních žen na břehu, které nám zahrály na ukulele. Hezky se to poslouchalo, dýško jsem nedal, pardon, bral jsem to jako součást celkové ceny. Na konci plavby jsme dojeli k jezu, který stál za to. Tajwanci s Číňany dali fotku za poplatek od číšníků, já si užíval přírody kolem. Cestou zpět číšník chodil kolem stolů s kasičkou a mě přešel, věděl, že nic nedám. Avšak abych nehanil, projížďka byla parádní, sledovat krajinu kolem, kde se palmy střídaly s ostatními stromy a do toho se uprostřed vinula klidná řeka, jsem si užíval. Člověk mohl postřehnout i pár chatek za stromy a samozřejmě všudypřítomné visící prádlo. Škoda že hrála ta hudba, tichá plavba by byla zajímavější. No a jídlo chutnalo královsky, přejedl jsem se samými dobrotami z Filipín. Dodatek - na přídi seděla turistka, co měla na tabletu nalepeno uživatelské jméno a heslo na western union. Pak ať se nediví, že je ty lidi okradou.

Z Loboc už jsme vyrazili ještě do Laoy, malé dědiny, kde nic není. Chtěli jsme cestou do Tagbilaranu ještě na chvíli vykydnout na pláži, ale všude se nacházely jen mangrovníkové porosty. Během večera v Tagbilaranu jsme se se Zebrou shodli, že se přemísťovat s krosnami nikam nechceme a raději budeme ještě 2 dny v Tagbilaranu a podnikneme spanilé jízdy, ať už na pláž či jinam, kde budeme relaxovat. Já se aspoň zbavím té rýmy, která se stále drží, a je to nepříjemné.

Z Boholu letíme 25. června do Manily, odkud se přesuneme nočním busem na sever do Banaue, místem s rýžovými terasami. Zde v horách strávíme 4 dny a pak, 1. července, letíme zase z Manily směr Singapur.

You Might Also Like

0 komentářů

Like us on Facebook

Flickr Images

Kontaktní formulář

Subscribe