sobota 20. června 2015

Cesta na Bohol

Podařilo se nám ráno vykopat tak, abychom se stihli přepravit na Bohol ve slušném čase a museli jsme do Cebu autobusem, následně lodí do Tubigon a z něj busem do Carmen. Nejdřív jsme však musel při check-out oznámit skutečnost, že jsem ztratil klíč. Naštěstí jsme platil jen 100 pesos, takže nic hrozného. Následně jsme stopli bus na silnici (to zbožňuji, člověk nemusí chodit na žádnou zastávku) až do Cebu, klimatizovaný i s wifi. V Cebu jsme nasedli do taxíku a za 68 peso nás odvezl do přístavu. Zde jsme museli koupit lístky a zhrozili jsme se fronty, co se utvořila u okýnka, kde byla jediná možnost dostat lístek do Tubigon.

Inu fronta mizela pomalu, protože Filipínci hrozně zdržovali. Mezitím jsem zjistil, že loď do Tubigon jede až v 19 hodin a bylo teprve 12. U okýnka se obava vyplnila. Možnost byla jet ještě do Tagbilaranu (hlavní město Boholu), ale ten jel ve 14 a cesta trvala 5 hodin, nebo jet v 5 ráno druhý den do Tubigon. Odmítli jsme všechny možnosti a hledal jsem jiné okýnko, kde by se dal lístek koupit. Nakonec mi jeden člověk poradil společnost naproti. A měl pravdu, loď však jela za 30 minut. Rychle jsme tedy běželi,koupili lístky a nacpali se do minibusu, co odvážel cestující na molo. Samozřejmě panika, loď měla 1 hodinu a půl zpoždění a ještě nás jednou přemísťovali minibusem. Jedličkárna. Nakonec jsme dojeli do Tubigon asi v 15:30.

Tubigon je zašlé město, které se zotavuje ze zemětřesení, které Bohol zasáhlo v roce 2008. Uprostřed města se tyčí McDonald's, který se stal moderní budovou vedle rozpadlého obchodního a kulturního centra. Dal se s námi do řeči podvodníček Domingo, kterého se nám nedařilo setřást. Prozradil nám, že do Carmen už nejede žádný bus, takže jsme museli najít hostel. Furt nám říkal, jak pracuje pro turistickou kancelář, ale nebyl nám schopen doporučit žádný hotel. Než jsme přišli, co je zač, prozradili jsme mu, že chceme projet Bohol na motorce. Nabízel nám svoji i sebe jako průvodce. Nakonec jsme sami našli hostel za 600 pesos, přitom nás sledoval až k recepci. Nechtěli jsme ho posílat neslušně do patřičných mezí, člověk nikdy neví, jaké má známé. Když konečně odešel se vzkazem recepční, ať nám dá jeho číslo, recepční nás varovala, že mu nemáme věřit. Jedni turisti se nachytali, vzali jeho služby a platili pak 2000 pesos.

Hostel byl za danou cenu velmi luxusní, sice mimo centrum, zato měl zahradu, verandu, velkou koupelnu se sprchovým koutem, televizi a pohodlné postele. Wifi však byla jen v baru naproti od hotelu. Ten jsme navštívil na kafe, kde jsme potkali i majitele. Jednalo se o Američana, co si vzal Filipínku, a s kterou teď provozuje tento hostel. Doporučil nám pár lokalit, co vidět na Boholu. Pak se rozmluvil, jak po zemětřesení dávali celý resort dohromady a už je unavený. Jednalo se o starého člověka, asi 60 let.

Na Boholu jsme se rozhodli strávit asi 8 dnů. Je to na tenhle ostrov moc, ale peníze už docházejí a improvizovat na Filipínách s dopravou není ekonomicky výhodné. Noční busy nejsou, silnice nejsou moc rozvinuté, takže kolikrát se musíte vracet stejnou cestou. Naštěstí Bohol nabízí dostatek lokalit, ale opět špatně ekonomicky dostupných. Další destinací bude Carmen.

Žádné komentáře:

Okomentovat