neděle 14. června 2015

Filipínské přesuny

Z Puerto Princesa jsme odletěli na ostrov Cebu, kde se nachází druhé největší město Filipín, jednoduše Cebu. Na letišti nás čekalo nemilé překvapení, od 1.6.2015 si filipinská vláda účtuje poplatek za "návštěvu" terminálu. Pokud letíte domácí let, pak musíte doplatit 200 pesos, za mezinárodní 700 pesos. Se Zebrou jsme byli úplně rozhození a hlavně nas*aní. Tahle volovina snad není nikde na světě. Bohužel se nedalo nijak platbu obejít, takže 200 pesos zmizelo z peněženky rychle. Let se alespoň nezpozdil a doletěli jsme o 40 minut dřív (vyletěli jsme také o 20 minut dříve). Cebu airlines během letu vyhlašují soutěž, kdo první ukáže věc, co letušky vyhlásí, výherce získá deku. Než jsme stačili zareagovat, soutěž skončila. Příště budeme připraveni.

Cebu je velké město a letiště je vzdáleno asi 14 km od centra v městečku Lupa-Lupa. Vzít jsme museli taxíka, jelikož mhd formou jeepney není tak efektivní. Museli bychom 3krát přesedat a na informacích nás upozornili, že by nás nemuseli vzít kvůli našim krosnám. Jak já se těším, až se jich zbavím. Nakonec taxi vyšel na 250 pesos, což je slušná cena. Hostel, co jsme vybrali, byl plný, takže jsme šli hledat další. Nakonec jsme tak dlouho nebloudili, našli jsme za 650 pesos kousek od vybraného. Už pomalu ztrácím sílu na chození po městě a vybírání hostelů, raději jej objednám po netu (a cena vyjde pomalu stejně). Kousek od hostelu se zrovna nově otevíral obchod 7/11 (nejlepší obchod pod sluncem), kde měli jídlo zdarma, takže pochopitelně jsme neodolali a nacpali se. Před tím jsme si dali i pizzu na filipínský způsob. Ušla.

Ve městě toho není moc k vidění, ovšem já si zase užíval toho městského ruchu, všude auta, jeepney různých barev a čísel, kdy člověk nevěděl, kam jedou. Do toho chaos ve formě lidí kolem spěchajících tam, kam potřebují. Hlasitá hudba z hospod, vůně benzinu mísícího se se smaženými jídly z hrncoven. Město však musí nabídnout více, Cebu to ovšem nemá. Navštívili jsme sice pomník kulturního dědictví, kde byly vymodelovány sochy na základě důležitých událostí či polorozpadlý nejstarší dům v Cebu, to ovšem nestačilo na to, abychom se zde zdržovali déle. Druhý den jsme tak vyjeli na jih, do "okresu" Oslob, kde se dají pozorovat velrybí žraloci.

Vykopali jsme se z hostelu asi po 12.hodině, už bychom měli začít jezdit nejlépe brzy ráno, abychom netrávili den jen v buse, ale jsme líní. Autobusové nádraží jsme zase obešli, protože mapa ukazovala nádraží jako čtverec bez vchodu. Unaven jsem se zeptal jednoho policisty, který mi řekl, že jdu správně, zbývá 15 metrů. Omg! Na nádraží se nás ptalo asi 6 lidí, kam jedeme a nebyli nám schopni pomalu poradit. Jeden bus odjížděl a volal na Zebru, že do Oslobu za 300 pesos. Zebra mu málem ukázala prostředníček. Cesta stojí 150 pesos a nakonec jsme se po několika peripetiích, kdy samotní prodavači nevěděli, odkud bus jede, dostali do správného busu. Tam jsme oznámili, že chceme vystoupit v Legundun, 1 km od Oslobu, kde jsme měli objednánu chatku za 700 pesos na 3 dny. Nekupto. Průvodčí v buse si zamiloval mou mapu, tak jsem mu ji věnoval, potřeba už stejně nebude.

Autobus nás vysadil na krajnici před hostelem, máme bambusovou chatku na dvoře před silnicí, kde se budou stavit zřejmě další chajdy, jelikož jsme na polostaveništi. Je trochu slyšet hluk z ulice, ale dá se to přežít. Jinak kolem chcípl pes a moře je přes ulici. Očekávám, že zítra bude budíček ve formě zatloukání hřebíků kladivy.

Žádné komentáře:

Okomentovat