Vrátím se zpět do minulosti, tedy celý blog je trochu posunutý, do prvních dvou dnů do Arequipy. Město je druhé největší v Peru, je obklopeno činnými sopkami a je postaveno z bílého kamene, který se těží kousek v lomu. Některé budovy jsou pomalovány modře a červeně. Cesta sem byla napůl skvělá, kdy jsem usnul, a druhá byla totálně otřesná. Autobus sebou házel, že se nedalo spát vůbec. Proto ve 4 ráno, kdy jsme dojeli, jsme dojeli na hotel a využili jejich nabídky si odpočinout v masážním pokoji.

Dan využil gauč a my s Helenou si ustlali na křesílkách. My se moc nevyspali, tak jsme Dana nechali spát a šli na snídani. Podařilo se nám ubytovat už po 10.hodině a po sprše jsme vyrazili do ulic. Počasí se razantně změnilo, už jsme nepotřebovali kalhoty a mikiny, ale konečně jsme si užívali teplého počasí. V Arequipě se prý teplota po celý rok moc nemění, takže tu mají krásných 20. 

Navštívili jsme klasicky mercado, kde jsem si dal místní specialistu - plněné papriky masem a zeleninou s bramborami. Papriky byly šíleně pálivé a to mi rozhodilo trávicí trakt. Ne, že bych měl běhavku, ale celý den jsem měl křeče v břiše.

Na to pálivé už jsem si odvykl. Celý den jsem tak trpěl. Mercado bylo docela chaotické, i přesto však opět tam byla daná organizace - část maso, část žrádelna, suvenýry, džusy…nejkrásnější byla část, celá “ulice” jen s ovocem. Tam jsme si i nakoupili ananas, meloun, dračí ovoce, jahody a banány na večeři. A je to strašně levné. Dokonce jsem fotky poslal Albertovi, aby se inspiroval se svou tržnicí. Dal mi srdíčko, bohužel s takovou tržnicí by se u nás nikdo nedoplatil. I tak pořád za mě nejlepší mercado mělo stále Cusco. Tady se mi to zdálo docela stísněné a jídlo drahé (tedy, stále levnější než u nás).
Mimo mercado jsme dnes navštívili ještě i nejznámější klášter, u kterého byly i nádherné červené uličky. Jednalo se vesměs o celou čtvrť, která byla víc jak 400 let izolovaná. K otevření světu dopomohlo zemětřesení. Čtvrť navštívil i papež Jan Pavel II.a pochází odtud jeptiška, kterou papež blahořečil. Čtvrť byla krásná, dalo se procházet domky a vidět, jak tam jeptišky fungovaly a vlastně i žili lidi kolem. Dá se tam i ztratit. Jsem si říkal, že je konec a najednou vstoupíte do další části, přitom z venku to vypadá docela malé. Vstup 40 soles.

Po tomhle jsme dali kafe a šli do minizoo, kde se zdarma dali nakrmit lamy a vikuně a mohli jste si koupit výrobky z nich. Na zdech byl i rodokmen těchto zvířat, jak se vyvinula a dostala na jednotlivé světadíly.

V Africe a na Blízkém východě to jsou velbloudi, v Americe lamy, vikuně a další. Pak už jsme si to zamířili na hotel a dali ovocnou večeři. Já byl unaven a byl jsem rád, že jdeme spát a druhý den nikam nevstáváme a nespěcháme. 

Druhý den byl rozchod. Já si vybral domy, které mají nádherné atria, vždycky jsme kolem pár šli a byli z nich restaurace. Nicméně domy, které byly vyznačené v turistické mapě, byly buď zavřené, nebo omezené z důvodu toho, že v nich byly banky, takže se tam nedalo jít. Tady totiž se do bank stojí fronta venku a dovnitř může jen omezený počet lidí. Rozhodl jsem se tak vystoupit z centra a projít si ulice Arequipy. A dobře jsem udělal, poznal jsem pravou Arequipu.

Všude samý obchod, plno lidí, ucpané ulice. A připomínalo mi to Filipíny, ten hluk, lidi, auta, obchody. I přesto mě to fascinovalo a rád jsem se v ulicích procházel. Mají tu ale méně žrádelen než na Filipínách, spíše stánky s ovocem, nebo zvláštními pochutinami, což mě neláká. Taky jsem si všiml, že stánky s melounem či ananasem, nebo s masem na špejli se pohybují. Kolikrát jsme si říkali, že si to raději vezmem hned, než ten člověk zmizne. V Asii víte, že najdete něco jiného, tady si říkáte, raději vem, kdo ví, kde zase něco takového bude. 

Jinak pokud jde o jídlo, prý peruánská kuchyně je nejlepší na světě, čemuž moc nevěřím. Dále jedí rýži s brambory jako přílohu, neustále. Nejdřív mi to nesedělo, ale je to dobré. Jejich pokrmy jsou ovlivněny asijskou přípravou jídla, tudíž hodně pokrmů vám tu připomíná asijské věci, zejména nejběžnější Lomo saltado, což jsou hovězí kousky s rýži (a brambory) a zeleninou.

Pak tu mají hodně polévek. Peruánská kuchyně mě popravdě moc nenadchla. Málo solí a docela často dostáváme jídlo studené. Na to, že mají 3 tisíce druhů brambor, je jejich kuchyně poněkud jednotvárná. Většinou taky porce jsou velké, Peruánci jsou docela kulatí, ne tlustí, ale hodně plnoštíhlí a malí. Zejména v horách je vidět ta menší výška. A co jsme se dozvěděli, lidé z měst nemají rádi lidi z hor. Asi je považují za méněcenné. 

Čas v Arequipě byl docela odpočinkový a utekl rychle. Užili jsme si zejména ty “španělské” výlety. Líbily se mi i kostely a zdobené budovy. Před odjezdem jsem zase chytal nostalgickou náladu a z Arequipy se mi nechtělo, nicméně byl čas zase jet o dům dál, tentokrát do Icy. Podnebí se změní opět na vyšší teploty.