čtvrtek 29. června 2017

Zakleté Jericho a Davidovo město

Dnes jsme vyrazili opět do Jericha, rozhodli jsme se opět přečíst informace navíc, opět jedličkárensky 45 minut před odjezdem. Zjistili jsme, že bus s nádraží do Jericha nejede, jede pouze 5 km k checkpointu, protože Jericho je zase v Palestině. Bus jede opět od Damašské brány, buď přes Betlém nebo město Ramalah, kde se přesedá na jiný bus. Popojeli jsme tedy poprvé po 4 dnech tramvají, abychom stihli co nejdřívější bus. Rozhodli jsme se jet přes Ramalah, jelikož bus do Betléma, který jede na centrální nádraží jsme jaksi nenašli. Do Ramalahu, dle naší hostitelky krásné město, jsme dojeli asi za 30 minut přes zeď.

Tentokrát nás přivítalo město opět špinavé a docela zchátralé. Rozhodli jsme se najít nádraží dle mé mapy v mobilu vzdálené asi 100 metrů (přitom jsme na nádraží vystupovali!). Nasadil jsem tempo do nějaké ulice, přeběhli pár taxíkařů v ulici a nakonec jsme skončili v podzemních garážích taxiķů, tedy dalo by se říci v jámě lvové. Nakonec jsme se tedy odebrali krkolomně zpět. Autobusové nádraží totiž nevypadá jako nádraží. Je to malý prostor se zaparkovanými dodávkami. Nalezli jsme dodávku, která jela do Jericha a rozhodli jsme se čekat. Samozřejmě k nám přišel taxikář, kterého jsme odpálkovali s tím, že jedeme busem.

Začala psychologická hra, kdo vyhraje. Kousek totiž byl i řidič dodávky do Jericha, který evidentně čekal, až se mu naplní bus. Taxikář s ním však prohodil pár slov, evidentně jej přemluvil, ať nikam nejede. Po 20 minutách, kdy nás taxikář opět přesvědčoval o "cheap price", jsme se rozhodli na Jericho vybodnout, protože na Terku se zase snášeli oplzlé pohledy ostatních řidičů busů. Chodili jsme tedy sem a tam a hledali bus do Jeruzaléma. Nakonec nám pomohla jedna starší paní, která nás dovedla k zrovna přijíždějící dodávce z Jeruzaléma. Cesta zpět byla o něco delší, na hranicích nás kontrolovali pasy a za nimi jsme museli přestoupit do jiného busu. Prostě Palestina nám trochu zmařila plány. Aspoň jsme viděli, jak to za zdí chodí. Palestina není pro mě, respektive zvykl jsem si na něco jiného...zatím.

Plán se tedy opět změnil. Vydali jsme se k hrobu Davida, kde jsem byl Židem dotázán, zda jsem Žid, či někdo z mé rodiny byl. Musel jsem odpovědět negativně, ale i přesto jsem k hrobu krále Davida vpuštěn byl. Jestli tam leží, kdo ví. Kousek dál jsme též navštívili kostel, který stojí na místě, kde byla Marie vzata na nebe. Co je na tom pravdy, kdo ví. Poslední zastávkou na hoře Sion byl památník obětí holokaustu, kde se nacházela stisněná atmosféta, a hrob Schindlera na hřbitově, kde jsme málem umřeli vedrem taky. Tam bylo snad 50 stupňů, jak ty kameny salály teplo. Dozvěděli jsme se, že hora Sion, na které tyto památky stojí, měla být zakomponovaná uvnitř Starého města, ale architekti na to při přestavbě hradeb prostě zapomněli.

Asi největší atrakcí však bylo Davidovo město. Základem se stal tunel, který ve starověku a ještě dnes, odváděl vodu do města. Tím tunelem jsme se mohli projít, buď suchou nebo mokrou variantou. Zvolili jsme dobrodružně mokrou. V tunelu se nenachází žádné světlo, dole teče voda po kotníky a pro klaustrofobiky docela hradcore. Museli jsme si svítit mobilem a já jsem poprvé zažil pocit klaustrofobie. Asi 500 metrů jsme šli úplně sami, ve tmě ve vodě, někdy i strop se snížil a člověk se cítil, že se nedostane ven. Ten pocit na hraně paniky jsem docela těžce překonával. Tunel má asi 2 km, bohužel jsme pak narazili na skupinku amerických puberťáků, co si celou dobu prozpěvovali. Na konci cesty už nás čekal jen malý bazének, který ve starověku sloužil pro osvěžení. Cesta zpět však zase vedla zastřešeným tunelem do kopce, kde zase člověk musel dávat pozor na bláto, nízké stropy a trčící kameny. Do toho zde probíhaly stavební práce, takže smrad, další stisněný prostor a dokonce i elektrické vedení. Jeden z nejlepších zážitků ever. A to jen za 28 šekelů (210 korun). Na konci jsme pak jen obdivovali vykopávky ruin města za dob krále Davida.

Zítra nás čeká tolik očekávaný výstup na pevnost Masada ve 4 ráno, abychom stihli východ slunce. A pak odpočinek v Mrtvém moři.

P.S. Hostitel se nás zeptal,jestli v Česku pijeme hodně mléka. Nechápali jsme dotaz, načež jsme v lednici objevili 3 jednolitrové krabice....

Žádné komentáře:

Okomentovat