středa 28. června 2017

Půjdem spolu nejen do Betléma

Dnes jsem měl psát o Jerichu, ale jaksi to nevyšlo. Vstávali jsme s Terkou v 5:30, abychom stihli bus v 7:10 ráno. Peťa nejstarší město světa vzdala. Na autobusovém nádraží však nebylo číslo, co jsme našli, a tak jsem se zeptal na informacích, odkud bus jede. Dostal jsem odpověď na číslo busu i čas, ten byl v 7. Jenže jsem se přeslechl a myslel jsem bus v 7:15. Takže jsme seděli u zastávky a dívali se, jak nám odjíždí autobus. Řidič dalšího nám pak oznámil, že do Jericha nejede. Terka pěnila, já měl touhu rozkopat lavičku za svou blbost. To se ale stává jen jednou za 10 let. :) Plány se tedy změnily.

Rozhodli jsme se, že půjdeme navštívit Chrámovou horu s Dómem. Takže zase pěšky z busu přes náš airbnb obývák probudit Petru, která nakonec spala, zasr do města. U vchodu k hoře jsem musel zaplatit 25 šekelů za půjčení křiklavě oranžové sukně, protože jsem nemohl jít v kraťasech. Kolem dómu je park s cypřiši a je to 3.místo, kde jsem zažil tzv.hladinu alfa - klid duše. Až zde budete, určitě se projděte kolem Dómů a vychutnejte si ten klid. Po poledni jsme se rozhodli jet do Betléma.

Takže opět po Jaffa ulici na bus station. Za chvíli tuhle ulici budeme znát jako své boty. Přidala se k nám Peťa a na nádraží nám na info oznámili, že do Betléma žádný bus nejede, protože je v Palestině. WTF! Odchytil nás taxikář, který nám řekl, že je z hostelu Abraham a dělá jízdy do Betléma. Jelikož naše nálada byla ala papiňák před výbuchem, trochu jsme ho odbývali. Chtěl 70 dolarů s tím, že nám zařídí průvodce a vše kolem a že jinak se tam nedostaneme. Tomu jsem nechtěl věřit. Jsem mu vmetl do tváře, že bus stojí 8 šekelů a tolik platit nebudeme. Tak se naštval a řekl, že stačilo říct "goodbye". Šli jsme pryč.

Samozřejmě, že bus jede, ale ne z nádraží, ale od Damašské brány ve Starém městě. Takže opět 2,5 km zase zpět. Tam jsme našli bus a vyrazili směr Betlém vzdálený asi 9 km za 4,5 šekelu. Nevěř taxikářům! Betlém nás ze začátku překvapil zdí, bordelem a špínou. Na checking pointu po nás nikdo nic nechtěl, což nás docela překvapilo. Vyrazili jsme ke kostelu Narození Krista, kde se Ježíš narodil. Opět jsme potili vše, co jsme měli na sobě a brouzdali jsme křivolakými ulicemi. Staré centrum už připomínalo Jeruzalém a také se o něj obyvatelé starali. Kostel byl opravován, takže mimo starodávného místa narození jsme si užili i všudypřítomného lešení. Korunu tomu nasadila ještě další z mnoha amerických skupin, která se u poutního místa zrození fotila jak kdyby šlo o hvězdu na chodníku slávy, hlavně co největší úsměv, aby praskla čočka. Duch svatý zřejmě neosvítil taky Lady Hoven, jejíž dílo našly ženy na záchodech. Hnus velebnosti.

Poslední zastávkou byla svatyně v malé jeskyňce, kde Marie nakojila Ježíška a ženy zde chodí, aby se modlily o dítě. Kaplička pod zemí byla docela příjemná a neobvyklá. Asi nejlepší věc z Betléma. Pak už jsme se rozhodli odjet zpět do Jeruzaléma, protože Betlém nás nenadchnul. Rozhodli jsme se ukecat mladého taxikáře, kde jsme dokonce na základě Terčiných modrých očí slevili o 5 šekelů. Taxíkař chtěl 30, slevil pak na 25, já s Peťou svolili, ale Terka byla v ráži a z principu prostě řekla, že jde pěšky. Taxikář nechápal, načež jsme mu oznámili, že jsme to ušli od checking celé pěšky. Taxikáři padla brada. Pak jsem mu řekl, že Terka má modré oči, sundala brýle a cena spadla na 20. Vzal nás na zastávku lepšího busu a vyprávěl o snoubence. Jelikož poradil dobře s busem, nakonec jsem mu těch 25 dal, přece šlo jen o 30 korun.

V Jeruzalému jsme chtěli ještě na Olivovou horu, ale lézt 818 m nahoru se nám po strastiplném dni už fakt nechtělo. Mezitím jsme tedy šli zase nakupovat. Tentokrát se o smlouvající historku postarala opět Terezka, která chtěla koupit malý model stříbrného Dómu do své vitríny. Maximum bylo 40 šekelů.
Terka:"Kolik?" Prodavač:"120." Terka vykuluje oči, já vyprskávám smíchy. Terka:"Aha, tak nic, on je to jen suvenýr."
P:"Ale jedná se o pravé stříbro. Že jste to vy, tak 100."
T:"Ne, to je moc."
P:"Kolik byste dala?"
T:"eee....ehm...40?"
P:"Ja sám zaplatil za to víc, to nejde."

Ovšem nakonec Terka usmlouvala jiný Dóm a její vitrína už bude dokonalou náboženskou svatyní.

P.S. Dnes při ulehání ke spánku si naše hostitelka přivedla domů kámoše na pokec a představila nás v pyžamu jako hosty z daleké Ukrajiny. A za tohle platíme 500 na noc/osoba. Aspoň že nám koupila kafe, když už jsme si koupili to mléko.

Dáváme pivo a jdeme spát, snad hostitelka a její spolubydlící dorazí až budeme vstávat.

1 komentář: