pondělí 26. června 2017

Goodbye Jordánsko

Než se vrhnu na naši cestu Petra-Jerusalem, musím zmínit noc po ramadanu. Asi o půlnoci se spustil modlitební hukot z mešit, který trval až do 6 do rána. Znělo to trochu jako vymývání mozků. Dobrá taktika nenechat lidi vyspat, pak se to manipuluje lehce.

Cesta z Wadi Mousa (Petra) proběhla opět taxíkem a tentokrát za těch 30 JOD, jak bylo smluveno před 2 dny. Opět jsme projížděli pustou krajinou a už vím, k čemu ji přirovnat - k Marsu. Takže jestli je váš nesplnitelný sen podívat se na Mars, zajeďte si na jih Jordánska. Chytil jsem z těch hor, kopců a pouště zase stendhalitidu a cestou skrz ty skály jsem se obával těch vratkých balvanů nahoře. Musím se sem vrátit. Další zastávkou bylo přímořské město Aqaba.

Výhled z našeho hotelu byl na příjemnou mešitu, což především v noci a ráno už moc příjemné nebylo. Jelikož jordanské dináry docházely, rozhodli jsme se směnit ještě 20 dolarů, abychom se najedli místních specialit, nakoupili čaje apod. U směnárny se nás chytnul taxikář, který nás drsně přemlouval k projížďce po městě. Holky nalomil, ale mě ne. Co jsme ho opustili, popojel si a zase nás přemlouval. Byl jsem nezlomný, ač srazil cenu o víc než 50 %. My chtěli hlavně na pláž a ne jezdit po městě.

Pláž v Jordánsku je ovšem pro děvčata ponekud špatná. Potkali jsme jednu Kanaďanku s Mexičanem, kteří šli s námi na veřejnou pláž. Ta byla plná chlapů. Chvíli jsme pobyli, ale děvčatům jsem říkal, ať se nesvlekají. Už tak stačilo, že kolem nás se shluklo přes 20 chlapů a oplzle děvčata sledovali. My byli jen 2 kluci proti přesile. My dva se smočili v Rudém moři, ale děvčata musela holt jen ležet na ručníku. Po necelé hodině jsme se zvedli, protože začala salva "selfie" s pozadí holek a hoši se nebezpečně přibližovali. Nejhůře dopadla Kanaďanka, protože hoši se Mexičana ptali, jestli ji neprodá!!! Myslím, že hoši asi v noci nespali. A to ta Kanaďanka cestovala po Jordánsku sama!

Spravili jsme si náladu v obchůdku s čajem a kořením a kosmetikou z Mrtvého moře. Obchůdek vedl postarší Arab, který nám okamžitě nabídl kávu a čaj a my mu tam udělali taky velkou tržbu. Povídal nám, že nejvíc tam jezdí Rusáci, kteří dělají největší tržbu. I do Egypta jezdili, ale evidentně Egypt má špatné vztahy s Putinem, tak se dějí v Egyptě pro Rusy sabotované nehody, aby tam nejezdili. Hmm, co je na tom pravdy, těžko říci. Pak už jsme dali jen jídlo a nějak se nám nepodařilo utratit všechny dináry, takže jsme to zase překalkulovali. Tak ona jedna z 5 nejsilnějších měn světa, takže ji aspoň směníme. Ovšem nechápeme, jak je možné, že je tak silná, když Jordánsko je docela chudé.

Pak už jsme se museli s Jordánskem 4.den rozloučit. Na hranicích jsme ani nemuseli platit výstupní poplatek, o kterém píšou všude. Takže o 10 dinárů zase navíc. Posílali nás od okýnka k okénku, věci nám pořádně nezkontrolovali, prostě byrokracie hadra. Zato na straně izraelské jsou si toho evidentně vědomi a kotrola proběhla velmi důkladně. O mé mp3 si mysleli, že je rozbuška, Terka musela dvakrát otevírat batoh. Nakonec jsme po peripetiích prošli ke kontrole pasové. Tam se nás velmi milá policajtka ptala, kam jedeme, co budeme dělat v Izraeli, kde jsme ubytováni, čím letíme domů atd. No výslech proběhl u všech. Nakonec pak vše dobře dopadlo, zase jsme místo razítka dostali papírek a odebrali se opět pěšky do Eilatu, abychom stihli bus do Jeruzaléma. Mysleli jsme, že na hranicích nějaký bus ukecáme, ale žádný se tam nenacházel. Ani taxík, co by nás vzal. Takže jsme nakonec opět ušli tentokrát v hnusném vedru 5 km a na autobusovém nádraží slavnostně nakoupili lístek do Jeruzaléma a odjeli z jihu.

2 komentáře:

  1. No v Jordánsku se natáčel Marťan, takže ten Mars sedí :-)

    Doktorka

    OdpovědětVymazat