pátek 23. června 2017

Cesta na východ

"Až budu mít oteklé nohy, mám s sebou také tablety na odvodňování," řekla Terka a naložila zavazadlo na váhu. Měla štěstí jen o 300 gramů se vlezla do limitu. Ovšem i díky ní musela všechna naše zavazadla do nadrozměrných, i mé 9kg. Cesta proběhla v klidu, Smartwings dal dokonce zdarma "cup of water".

Tel Aviv nás překvapil svou špinavostí a nepříjemnými lidmi. Terku sjela stařenka s tím, že má právo sedět a ne aby se o sedadlo dělila s jejím objemným zavazadlem, o kterém jsem zapomněl říci, že je pomalu vyšší než ona sama. Zvládá to ale holka statečně jej nosit. Ale zlo je, že všude je wifi. Úkolem bylo se přemístit na autobusové nádraží, odkud jsme směřovali do Eilatu na jih. Autobusák byl pro nás docela šok - bordel, špína, smrad. Záchody by se daly srovnat s barmskými wc ala dvorek. Jako hygienický prostředek jsme mimo jiné užili i slivovici. Jídlo jsme dali na férovku v místním McDonalds, protože vše jiné bylo zavřeno. Koupili jsme následně lístek do Eilatu a vyrazili na noční cestu.

Očekával jsem, že se v autobuse vyspím. Omyl. Řidič jel jak šílený, řezal zatáčky, že jsem si už začal představovat, jak budeme při nehodě rozmáčknutí. Cesta, co měla trvat 5 hodin a 30 minut, zvládl řidič za 4 hodiny a 15 minut. Po jízdě smrti jsme do Eilatu dorazili ve 4:18. Co teď? Odebrali jsme se na pláž a vykydli na lehátkách pro turisty se snídaní pravých Čechů - majka, chleba, mrkev. Ráno jsme si zahráli hru "najdi směnárnu" s mezihrou "najdi wc". Směnárnu pro jordanské dináry a záchod vytušíte sami. Dináry nikde neměli, a tak jsme se rozhodli risknout přechod hranic bez peněz a zaplatit dolary, které nám tu poněkud překážejí.

Jak jsme se k hranicím dostali? Jednoduše - pěšky. Přece nepojedeme 5km taxíkem, seděli jsme dost. Naštěstí vál vichr, takže jsme v tom vedru byli příjemně osvěžováni. Hranice jsme přešli kolem 10.hodiny. Ovšem informace jak to na hranicích chodí jsme vůbec nenašli, strýček Google říkal rozdílné info, takže jsme byli poněkud nervózní, co nás čeká. Takže, kdo se chystá do Jordánska - na výstup z Izraele se platí 100 sekelu (30 usd), dináry se dají vyměnit na hranicích, pokud strávíte v Jordánsku min.3 dny,tak se poplatek neplatí. A na hranicích s vámi budou vojáci blbě vtipkovat, protože nemají co na práci. Pobavilo je, že Petra jede do Petry. A samozřejmě záviděli 2 ženy.

Za hranicemi jsme museli vzít taxík od místní taxikářské mafie a jeli směr Petra. Jízda byl zážitek. Kolem se prostírali úžasné pískovcové hory, v jednu chvíli to vypadalo jako bychom projížděli obrovským dolem. Mimo to se kolem pásli kozy a velbloudi a vše korunovaly beduínské stany zasazeny v horách. Děvčata vytuhla, ale já se musel držet. Cesta trvala bezmála 2 hodiny a na konci jsme domluvili s taxikářem, že nás vezme do Aquaby v neděli. Zvedl nám cenu s tím, že zaplatíme pak méně. Doufam, že muslimové drží slovo.

V pokoji jsme vytuhli, pak se prošli po vesnici a dali v místní putyce šíšu a kafe. Večer jsme zakončili bohatou večeří místních specialit. Prožili jsme jídelní orgasmus.

Žádné komentáře:

Okomentovat