Krizový silvestr a nejdražší cesta busem v životě

prosince 31, 2022

Říká se, že 3.den na dovolené je krizový. Pro mě ten den nastal na silvestra (víceméně 5.den by to odpovídalo). Dneska se mi nikam nechtělo, ale říkal jsem si, že se půjdu aspoň podívat do Puerta a projít se na pláž Bollullo, která se nacházela na pravé straně města. Po včerejším sešlapu mě ještě trošku pobolívala lýtka, takže dopoledne jsem se válel, dokonce i pracoval (to víte, musí se zkontrolovat budgety kampaní, jestli se vše utratí tak, jak je v media plánu). Po obědě jsem vyrazil, ač se mi strašně nechtělo. Říkal jsem si, že se ale nebudu válet na pokoji, nebo u bazénu s ostatními hosty. Mimochodem bazén byl úplně plný, říkal jsem si, že ti lidi fakt nejdou nikam. Utekl jsem tedy z klece a vydal se na čumendu.

Poslední den v roce se teplota vyšplhala až k 28 stupňům. Vzal jsem to poprvé na pláž Bollullo, kam vedla cestička kolem banánových plantáží. Ty byly docela rozlehlé a pod listy se schovávaly ještěrky, takže když jsem šel kolem, listy neustále šustily, takže to vypadalo jakoby mezi banánovníky někdo chodil a když jste se dívali kolem, neviděli jste nic. U pláže se taky nacházely opuštěná pole oddělená kamennými cestami, kudy se dalo dostat až ke svahu, kde jsem se zase kochal skálami a mořem narážejícím do skal. No a k pláži se šlo zase strmě dolů. Pláž byla opět s černým pískem a leželo na ní docela dost lidí. Já jsem se až dolů nevydal, protože se mi nechtělo pak absolvovat cestu nahoru, takže jsem se otočil a vydal se cestou zpět na začátek cesty, odkud pak vedla cesta do města. 

Jak už jsem psal, měl jsem lenivou krizi, takže jsem se strašně loudal a chodil mezi hotelovými ulicemi. Dokonce jsem si řekl, že bych zkusil vejít do nějakého velkého hotelu, jestli by si na recepci všimli, že do hotelu nepatřím. V mém hotelu si myslím, že by se to i udělat dalo. V těch malých hotelech a hostelech dle mého se to pozná, ale pokud máte velký hotel, kde pořád někdo chodí, s velkými halami, tam by se určitě na záchod dojít šlo, aniž by si to i někdo všiml. Možná i vyjet do patra...co myslíte? Já to nakonec neudělal, ale mám nutkání to někdy zkusit :-D Pokračoval jsem dál do centra a dostal se na vyhlídku, kde jsem si našel dobře hodnocenou kavárnu, tak jsem chtěl vyzkoušet opět to kafe s likérem, jehož jméno jsem zapomněl. Mno, když krize, tak mi ji osud pomaličku zhoršoval - kavárna zavírala, takže jsem si mohl dát jen kafe s sebou. Nakonec jsem se spokojil jen s obyčejným kafem s mlékem, ale bylo luxusní, které jsem si vypil na studeném kameni, který měl evokovat lavičku. Tam jsem zažil děisvou příhodu. Vyhlídka měla kamenné zábradlí a dole svah že...Jedna turistka na to zábradlí posadila svou cca 7letou dceru a furt ji štelovala, aby si ji vyfotila. Dcera se štelovala dle jejích pokynů tak, že málem z toho zábradlí spadla...Inu, nepoučila se a nakonec svou dceru sedící na zábradlí vyfotila. Pomalu adeptka na Darwinovou cenu. 

Dostal jsem se postupně do centra města, kde už se slézalo více lidí a hospody byly na hlavním náměstí doslova plné k prasknutí, lidi si povídali, ale bylo jich tam tolik, že to znělo jak řvaní na lesy. Raději jsem se odebral do uliček s barevnými domky. Lidi mi docela náladu začali kazit, pořád jich bylo kolem moc a nenechali mi klid. U jedné ulice byly nádherné dveře, řekl jsem si, že dám fotku u nich. Mno nešlo to, protože tam furt někdo chodil, tak jsem se naštval a šel pryč.

Do toho jsem nenašel nikde žádný obchod s magnetkami! Frustrace rostla víc a víc a navštívil jsem obchod a rozhodl se koupit aspoň 2 plechovky piva na večer. Chlazené měli však jen třetinku, no nic, vzal jsem 2. S blbou náladou jsem šel na autobus, aby mě odvezl na mou zastávku Puento Botanico, protože 4 km do hotelu do kopce se mi jít fakt nechtělo. Našel jsem si bus a řidiči přes roušku řekl zastávku - byly to asi 3 zastávky. On však místo Puento rozuměl asi Aeroporto (posrané roušky) a naťukal mi tam cestu na letiště sever!! A ještě pro 2 lidi!!! (jo, to jsem si taky všiml, že se tu všichni hrozně diví, že cestuji sám - no a?). Cesta mě tak vyšla na 8,2 euro! Moje nejdražší cesta busem. Pro srovnání - cesta z Puerta do Santa Cruz stojí 5 euro...Byl jsem tak šokovaný a frustrovaný, že jsem jen sednul na sedadlo a neměl se ani sílu jít hádat a reklamovat to. A když jsem dal zastávku na znamení, málem mi ani nezastavil. Zřejmě mu to docvaklo, že to blbě prodal, až když začal brzdit, že jsem aeroporto fakt nemyslel.

Náladu mi pak zvedla večeře, která se nesla ve slavnostním duchu. Chybělo docela maso, byla ryba, na kterou jsem si musel počkat, protože ji návštěvníci vyjedli velmi rychle. Nicméně do toho bylo v nabídce i sushi, sýrové a salámové talíře a různé dezerty. Já vyzkoušel domácí štrúdl (ukořistil jsem předposlední kousek) a ten byl naprosto famózní. Při jídle mi servírka nalila červeného vína se slovy, jestli může dolét i druhou sklenici. Ne! Po vydatné večeři jsem se šel schovat před oslavy do pokoje. Hotel dokonce každému dodal různé čepičky, girlandy a škrabky na oči na párty. Samozřejmě jsem dostal 2 balíčky...Mno nechal jsem balíček ležet na stole. Náladu mi pak zvedla trojka z Přepeří (Peťa, paní Hana a Ivo), s kterými jsem zapěl baroko. Půlnoc proběhla překvapivě v klidu, očekával jsem větší řev zezdola bazénu. Musím se přiznat, že já půl hodiny po půlnoci ještě kontroloval kampaně, kolik se neutratilo :-D Silvestr jsem si tímto řekl, že jej slavit nepotřebuji, pro mě je to den jako každý jiný a pokud má být tento den v rámci volných dní, raději někam pojedu. A dobře jsem udělal, druhý den jsem mohl využít bez kocoviny na poslední rozlučkový výlet po Tenerife.

Jen ještě musím dodat, že na Tenerife by se líbilo lidem, co mají rádi Urbex.
Je tu hodně opuštěných domů, objektů, do kterých se dá docela lehce dostat. Jak jsem šel na tu pláž, narazil jsem na opuštěnou vilu, která je památkovým objektem, ale dnes tam bydlí bezdomovci. Takhle se Španělé starají o památky. Dále i během svých túr jsem narazil na rozpadlá stavení, spíše menší domky než velké vily. Ale někdy byly v dáli vidět opuštěné domy či statky bez střech. 

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Někdy se to prostě takhle sejde. My jsme letos byli na Vánoce a přes Silvestr v Dánsku a taky teda nic moc. Nechali jsme se zlákat vánoční atmosférou, ale jako ve finále to bylo spíš drama na AirBnb, kdy majitel do bytu pro 4 nastěhoval asi 12 lidí. Vlastně ani nevím, kolik nás tam bylo. Manžel chtěl teda zůstat s tím, že budou dívat na Oktagon turnaj (a u toho samozřejmě pít), ale já jsem šla na hotel a raději udělala refund.

    OdpovědětVymazat

Like us on Facebook

Flickr Images

Kontaktní formulář

Subscribe