Tragéd na cestách - cestopis do nepohody

"Za záchod jsem utratil 21 bahtů"

"Tak mnoho?"

"Ano, byl jsem 7krát."

Takhle by se dal shrnout můj problém,  který mě trápí už 2 dny a přišel v naprosto nemožnou dobu - v den, kdy jsme se pešky přesouvali do Thajska na 10denní retreat meditation, který začíná 1.4, ale musíme tam být už 30.3. na předregistraci. Vzdálenost od meditace z thajských hranic je asi 840 km, máme tak necelé 3 dny. A do toho už ráno začal 10kový průjem. Skvělé načasování,  stačí střevám poděkovat. Rozhodli jsme se stopovat, proto se naše pětice rozdělila. Já zůstal se Zebrou a Nella, Verča a Dave spolu. Inu, stopování skončilo u nás dvou velmi brzo. Jeden vůz (taxík) nás vzal do 6 km vzdáleného Mae Sot a odtud jsme stopovali dál. Mně bylo čím dál více zle. 3 auta nám zastavila a poradila nám,  že si máme vzít autobus. Jedno auto nás na autobusové nádraží vzalo. Nakonec jsme se na to vykašlali a popojeli busem do města Tak, kde jsme chtěli zkoušet štěstí.
Bohužel mezitím se můj stav zhoršil natolik, že jsem musel neustále navštěvovat toaletu za 3 bahty a 10 byla neustále. Rozhodli jsme se tedy jet do Bangkoku nočním busem. Na autobusáku jsme pak museli strávit asi 7 hodin. Snažil jsem se do sebe ládovat prášky i tekutiny, bohužel jsem vše 2 hodiny před odjezdem vyzvracel. Udělalo se mi líp a naštěstí cesta do Bangkoku byla příjemná, bus poloprázdný, tedy spousta místa a ukolebávání busu mi dělalo dobře na žaludek.

Do Bangkoku jsme dojeli v 5 ráno a začal hrozný chcanec. Náš plán strávit celý den v parku a odpočívat dostal trhliny. Spali jsme tak asi 6 hodin na schodech. Já byl unavený a bylo mi líto Zebry, která musela můj stav snášet.  Byl jsme ale rád,  že je tam se mnou. Starala se o mě v rámci možností a nechala mě odpočívat. Pršet nakonec přestalo,  a tak jsme se vypravili do nedalekého Chatuchak parku, kde už jsme byli při první návštěvě.  Tam jsem ulehl pod strom a celou dobu spal. Zebra koupila mezitím stan, najedla se a zevlovala pak též.

Klášter je u města Chaia, které je vzdaleno 430 km od Bangkoku. Rozhodli jsme se vzít vlak. Stopování je marné. A proč? Thajci stop neznají,  nechápou to, proto nás pořád vezli na bus. Jsme zvědavi, jak dopadla Nella a spol. Na nádraží jsme je neviděli,  evidentně se jim stopa chytnout podařilo.  Měli holt mega mega štěstí.  Aktualita: Z Bangkoku trojice jela drahým dopravním prostředkem,  možná do Bangkoku dostopovali? Nevíme,  ale jestli ano, tak 430 km, velmi dobré na Thajsko. Zatím jsme se s nimi nesetkali a Nella jen psala, že jim chybí peníze na meditaci a prosila nás o zálohu.

Nastává tedy vice jak 14 denní odstávka blogu, a to z toho důvodu,  že budu bez mobilu na 10denní meditaci a pak nevím,  kdy zase budu online.

Jak jsme strávili poslední den v Barmě si můžete přečíst zde, já nebyl schopen napsat více než výše. http://pruhata-nz.blogspot.cz/2015/03/plac-pro-barmu.html?m=1

V malém městě Hpa-an, jehož největší dominantou je městský trh, jsem já a Dave strávili 3 noci, holky o den méně,  jelikož se léčily z průjmu. Jejich přivítání však opět stálo za to. Přijely ve 3 ráno, propašovaly se kolem vratného v hostelu a dobyly se do našeho pokoje. Jelikož jsme ten večer měli rum, já jsem po jejich probuzení absolutně nechápal, co se děje a kde jsem. Holky si připravovaly matrace, že u nás přespí, ale vrátný je nachytal, že musí zaplatit 5 $. Tak holky počkaly na recepci, než se mohly ubytovat.

Holky odpočívaly, zatímco hoši vyrazili na výlet k pagodě a následně přes řeku na projížďku. U břehu jsme potkali postarší pár Američanů z Aljašky a dali jsme se spolu do řeči.  Na druhém břehu jsme vylezli na kopec, kde byl nádherný výhled na Hpa-an a kopcovitou krajinu obklopenou řekou. Bohužel nebylo dostatek světla na lepší fotky.

Třetí den jsme vyrazili už jako pětice po dlouhé době na výlet po okolí Hpa-nu. Na celý den jsme si "pronajali" tuk tuka, který nas vozil na zajímavá místa. Výlet stál 5 $ dolarů bez vstupů do 2 jeskyň a projížďky lodí,  ale vyplatilo se. Tipuji, že do 3 let zde tento výlet bude trojnásobneě dražší. Navštívili jsme 3 jeskyně,  z nichž první byla zdarma a člověk se v ní mohl procházet,  jak ho napadlo. Krápníky nebyly zase příliš velké, ale majestátnost jeskyně to vynahradila. Na začátku byly postaveny sochy budhy, v nitru už však člověk obdivoval, co příroda dokázala.  V období dešťů je půlka jeskyně zaplavena, což naznačovaly zbytky řas na kamenech.

Druhá jeskyně za 3 $ moc nenadchla. Byla malá a všude byly jen budhové. Zajimavé je, že budhové mají jen jeden posed, ten základní. Žádná změna stylu zde není. Každý má ale jinou tvář. Nejúžasnější ovšem byla jeskyně, kde stál vstup 1 $. V ústí jeskyně se opět nacházely sochy budhy, ale také roztodivných postav a zvířat. Uprostřed tomu vévodila stupa. Poté, co jsme opustili posvátné místo, odebrali jsme se do temnoty jeskyně osvětlené pouze slabými žárovkami. Doprovázel nás náš tuktukář, který nám ukázal skulinu, kam jsme vkročili a kolem nas poletovalo hejno netopýrů.  Byl to opravdu zážitek! Směrem dál jsme na zdi zahlédli kolonie netopýrů,  bylo jich stovky, ne-li tisíce.  Odpočívali a čekali na noc. Jejich zvuky se děsivě rozléhaly po celé jeskyni. U výlezu nas nabrala za 1,5 $ loďka s vydloubaneho kmene a pomalounku nás vezla k tuktuku. Úžasné.

Mimo jeskyně jsme navštívili ii zahradu, kde se nachází více než 1000 soch budhů. Z ní jsem byl unešen a nebylo málo a měl jsem stendhalitidu. Kazdá socha byla jiná v obličeji,  byly postaveny v řadě za sebou a některé nad sebou měly postaven svatostánek. Budhové byli prostě všude. Tipuji, že tato atrakce bude brzy zpoplatněna.

Výlet byl parádní a paní,  u které jsme objednávali výlet,  nám doporučila vzít si plavky, že bude koupačka v jezeře, respektive v čisté vodě.  Inu, opak byl pravdou. Koupání bylo v nádrži,  kde se koupali oblečení Barmci. Turisti, včetně nás, jsme jen šokováně přihlíželi. Tuktuk nás tedy odvezl zpět na hostel.

Večer jsme opět zajedličkovali. V místním obchodě (skutečný obchod jako na Západě) jsme našli levná piva, ale teplá. Dali jsme je tedy se svolením do mrazáku mezi masa. Obsluha je nakonec dala trapně do lednice, kde se moc nevychladila.

Dnes jedeme k hranicím a strávíme v Barmě poslední noc. Barmské peníze mi došly a banka je zavřena,  takže snad bude možnost platit dolary, neb nemám ani na cestu.

Už titulek naznačuje, že střeva účastnic zájezdu nebudou uplně v pořádku. Bohužel průjem přišel ve velmi nevhodnou dobu. Pro pochopení příběhu je na čase připomenout stupňovitost: 0 = kámen,  5=normal, 10="čurám prdelí"

21.brezna 22:36 Barmskeho casu (BT) - Nella cítí,  že její střeva potřebují navštívit toaletu. Neváhá a míří rychlým krokem k záchodu. Je to desítka.
23:31 - Nella zvrací,  odmítá si vzít prášek a nechává to na ráno. V průběhu noci jde ještě jednou.

22.března 8:03 - Nella pije na snídani černý čaj,  Verča a Zebra cítí malátnost, Adam a Dave zatím v pořádku.
8:30 - Zebra si loká vody a spouští průjem,  běží na toaletu, div že nespadne ze schodů.
9:16 - Nella jde na záchod, další 10. Bere si od Adama, teď přezdívaného jako doktor Loperan. Zebra ulehává se smektou do postele.
10:43 - Další oběť průjmu přichází u Veroniky. Klopí do sebe Endiaron a se Zebrou bojují o příděl smekty. Adama trápí bolest nohou, dává si magnesium.
11:20 - Zebra se trápí další 10, Verča trpí nevolností. U Nelly to vypadá, že prášek pomohl. Dave se odhlašuje z hotelu, dnes spí v rámci šetření na pláži. Adam jde na záchod a je to 4. Nicméně cítí bolest břicha.
12:03 - Adam je postihnut též průjmem,  je to ale jen 7. Má podezření, že za to může magnesium. Holky se válejí v posteli, Dave odešel na pláž.
13:45 - Adama bolí břicho, dává si něco jako smektu, co dostal od rodičů a jde o testovací prvek. Pomáhá to, i přesto že tělo chce vyprázdnit,  nejde to. Střeva se uklidnila.
14:11 - Adam odchází na pláž vyhledat Dava, jestli nemá potíže jako holky. Ty se válejí v posteli a odpočívají. Dave navštíví záchod,  jeho stolice je však na stupnici 3.

Adam a Dave se rozhodli odjet s přímořského letoviska už druhý den. Popravdě,  Adama to tady už nebaví. Válení se na pláži je sice fajn, ale do určitého momentu. Trávit 5 nocí v pavoučím do pěti je na něj moc. Chtěl jet už nočním do Rangunu v průběhu 5.noci a následně den tam strávit,  ale noční bus odtud nejezdí. Takze nálada padla na bod mrazu. Holky zůstávají další noc, budou se léčit.

Další a poslední destinace v Barmě bude město Pahn, kde se nachází krásné jeskyně a kousek hraniční přechod s Thajskem, v kterém nás čeká další část naší cesty - 10denní budhistická rekreace v klášteře - meditace a joga.

Resortu u Changta beach je celkem hafo, v tom, kde bydlíme my, se nachází plno Němců,  typických turistů.  Mimo lidi se tu najdou i zvířátka. Protože jsme obklopeni bananovnikami, nachází se zde velké množství pavouků,  bohužel jejich velikost je trošku na jiné úrovni,  než jsme zvyklí. Děvčata měla v bungalovu jednoho velikosti lidské pěsti. Já se svou arachnofobií dostávám zabrat. Viděl jsem jen jednoho malého,  neměl velké tělo,  jen nechutné nohy. U nás v pokoji byl jeden, menší.  Jsou rychlí a prý i skáčou. Jelikož zde nebudou mít přirozeného nepřítele, očekáváme,  že do 2 let zde bude mít resort velký problém. Najdou se tu samozřejmě i gekoni, žáby, malí chameleoni a dokonce i strašilky a kudlanky.

Velkým problémem je zde nadhodnocovaní cen, a to jídla. Barmánci nemají na menu napsány ceny a máme podezření,  že je střílí od oka. To se mi ještě v žádné zemi nestalo. Zebře se stalo, že si dala jídlo a děvče jí řeklo, že stojí 1800 kyatu, následně při placení jí chlap řekl 3600. Hádali jsme se a řekli jim, ať si napíší ceny na lístek. Je to ale se vším, David si koupil v obchodě chleba za 500, já jej chtěl též a najednou stál 600. Lístky na autobus stojí pro turisty více,  což by se dalo přejít.  Ale jidla v zaplivanych restauracích? Tak jím s místními, tak za stejné ceny. By mě zajímalo,  jak pak funguje jejich ekonomika.

V městě je hodně hotelů a plno místních v nich. Šli jsme na jejich pláž a byl to teda zážitek.  Představte si Bibione, plno lidu, všude slunečníky, nafukovací duše, na kterých řádili děti i dospělí, a hlavně - všichni se koupali oblečení! Parta kluků si s námi udělala asi 10 fotek, byli rozjaření nebo pod betelem. Zlatá naše pláž, kterou jsme našli,  kde nikdo není, jsou tam lehátka zdarma a kokos stojí 50 centů.

Navštívili jsme i ostrov, který se nachází asi 250 metrů od konce pláže. Jezdí tam loď za 1 $ v obou směrech, protože Barmánci neumí plavat. Chamtiví Češi nechtěli zase platit, tak jsme se rozhodli na ostrov doplavat. Inu, při přílivu byl docela proud, takže nás to odnášelo na širé moře. Nakonec jsme to zvládli a zpáteční plavčo při odlivu už byla pohoda. Barmci zase byli v šoku a dokonce si nás i točili. Ostrov byl ale v celku o ničem.

Už třetí den se fláķáme u Bengalského zálivu a chytáme bronz. Tedy já chytám tak maximálně rudou. Bohužel má pokožka není přizpůsobena na opalování,  takže se musím spokojit jen s červeným odstínem. Co vám budu popisovat, většinu času trávíme u moře a popíjíme kokosové mléko. Nicméně pár historek už se stalo.

Psal jsem, že jsme potkali Čechy z Baganu a do toho se zde objevila Monika, Nellina kamarádka, která v Barmě pracuje pro Člověka v tísni a u níž strávili týden v Rangunu, zatímco my jsme lebedili v Bangkoku. Prvni večer jsme popíjeli v místní restauraci a potkali Slováka Luciana, kterého jsme prekřtili na Lučiana či Lucifera. Velmi výrazná postavička. Jak by řekla moje maminka - Kus debila.

Tento Slovák se stal ve 12 Budhistou a uz od 10 let četl Aristotela (možná v originále) a naprosto odsuzuje pití alkoholu. Jí dle něj střídmě, ač tomu jehi pupek neodpovídal. Nejzajímavější však byly jeho historky. Procestoval půlku světa, zejména v Íránu se dostal k pouličnímu svátku bičování zad a ač se to nemůže připojil se k bičujícím lidem s bičem a jala se jej točit íránská televize. Další zážitek měl takový,  že si fotil stařenku, která na něj vyběhla s holí. Samozřejmě holinse vyhnul, baběnu chytil pod krkem a zpacifikoval ji.

Ono chytání pod krkem má zřejmě v oblibě. To v Taiwanu seděl v sauně s jedním místním a najednou slyšel flusnutí. Tak mu dal kravatu, aby se přiznal, že to byl on. Nešťastný Taiwanec se raději přiznal, než by přišel o život. Lucifer se také odstěhoval dle něj do lepšího hotelu, prostě bomba poloha, super pokoje s koupelnou jen za 15 $ dolarů na jednoho...chápeš?

Jednou nás potkal v barmské zaplivané putyce, kam rádi chodíme, a s opravdu zhnuseným tónem nám řekl "vy jíte fakt tady"? Nella mu odpověděla, že ano, protože zkoušíme místní jídla. Na to reagoval slovy: "Já chodím do restaurace, kde je fakt vše dobrý a chutný jako a vse za 1500 kyatu (1,5 $). I s polévkou zadarmo! Všechno! " Nedalo nám to a tu jeho putyku vysledovali. Viděli jsme ho jak se tam jako "spravný" budhista cpe s 6 chody na stole a po jeho odchodu jsme se zeptali, kolik jídlo stojí - 1500 jedno. Ta polévka, o které mluvil, byl mini vývar k rýži, který zde dostanete všude na ochucení. Připomínal mi trochu Karla z ČIA (znalí vědí).

Balil nám tu taky naši Verču. Samozřejmě má velké úspěchy u žen. Povídal, že měl barmskou Číňanku (!!), která byla fakt dobrá a zde v Changtan s ním cestuje Švýcarka. Potkali jsme jej ve 2 dnech a vždy byl sám. Většinou spal jak vyvrhnutý vorvaň na lehátku.  Možná meditoval, údajně medituje až 3 hodiny denně. Švýcarka byla holt pani Colombová. Verča tak bude jeho další obětí.

Největší záchvat jsem dostal před ním, když nám ukazoval, jak si pořídil tanaku (barva na obličej ve dřívku) v sáčku a málem chytil prodavačku pod krkem, když mu tanaku chtěla nabarvit na tváře na zkoušku. Ostatní poslouchali a já zadržoval smích.  Lucifer dnes ráno odjel, snad bude ve zdraví cestovat po světě a sbírat nezapomenutelné zážitky ještě dlouho.

Po noci na pagodě jsme se opět rozdělili na gendet tábory.  Holky se chtěly válet na a já s Davem vyšli pěšky zpět do vesnie. U Franty Barmce jsme dali kafe a rýži a pak jen kecali o evropské historii, což nám vydrželo bezmála 2 hodiny. Přesunuli jsme se do parku, protože u Franty Barmce v hospodě probihal oběd pro dělníky. Zevl pokračoval až do 6, kdy jsme opět dali poslední sprchu v našem bývalém hotelu a pak už zamířili směr autobusové nádraží do Rangunu a odtud na pláž.

Noční bus byl tentokrat celkem luxusní,  zastávka u vývařovny opět nechyběla a já si tam dal mega porci nudlí,  protože jsem skoro celý den nejedl. A to jsem neměl dělat.  V průběhu cesty mě rozbolelo břicho a věděl jsem, že návštěva záchodu bude dřív či později nevyhnutelná. Bůh nebo Budha mě však vyslyšel a po hodině a půl se opravdu stavilo. Uff, trapas s prosením o zastavení nakonec neproběhl.

V Rangunu na nás opět naběhla spousta naháněčů, které už jsme drze odpalkovavali, že chceme do Kalkaty a na Měsíc. Bus do města Changtan, kde je pláž, ale jel z jiného nádraží. Museli jsme chtic nechtíc najít taxi. Holky se toho ujaly s vervou sobě vlastní, že je by nikdo neoklamal. Taxi nás odvezl za 6 $ a to byla hádka.

Cesta do Changtan však lehce neprobíhala. Autobus nám odjel a museli jsme hledat alternativu. Tu jsme našli já a Dave a museli jsme pohnout s rozhodnutím, jelikož bus jel za 25 minut. Nebylo místo, ale hodní Barmci to umí zřídit. Bohužel nás to vyšlo na 10 $/os. Nás posadili na sedačky a místní vyhnali na malé židličky do uličky.  S tím někteří místní nesouhlasili a naštvaně opustili bus. Řidič i jeho poskok byli samozrejme zfetovani betelem, takže cesta tak vypadala. Jízda smrti hadra, ale my unavení už to ani nevnímali.

Autobus nás ale nevyhodil přímo, ještě jsme přesedali ve městě Pointam. Tam se na nás nahrnuli opět místní s nabídkou drahého odvozu na autobus. Musím podotknout, že busy tady prostě zastavují na ulici. Po krátkém a drsném vyjednávání nás vzal jeden za 2 $ za všechny. Autobus odjížděl z normální  ulice,  takže bychom to sami nenašli. Koupili jsme lístek a abychom ušetřili,  místa jsme si pořídili na těch malých stoličkách v uličce za 3 $ za osobu. Místní určíte jezdí levněji.

Cestování uprostřed busu namačkaní jak sardinky mezi domorodci byl skutečně zážitek. Nemusim dodávat, že řidič měl v sobě zase dávky betelu. Barmci neradi sedí vzadu, protože se jim dělá zle. Mě si oblíbila jedna malá holčička,  která se rozhodla spát na mých zádech. Když nespala, zvracela. Málem mi poblila záda. Domorodci se však neustále chichotali a nabídli nám i bonbony. Inu, s cestovní kanceláří tohle člověk nezažije.

Konečně jsme dojeli na místo. Do našeho hotelu nas dovezly po jednom motorky. Trochu adrenalin, když člověk jede na zadním sedadle a vyrovnává na zádech naklánějící Černou hrůzu (mimochodem se mi zdá stále lehčí,  zřejmě jsem posílil zádové svalstvo). V hotelu jsme zase smlouvali cenu, ale nakonec to nepomohlo. Potkali jsme tam i Čechy,  kteří nám dali lístky v Baganu. Odjížděli druhý den a pozvali nas na večerní rum. O tom, až v dalším příspěvku,  neb jsme potkali také Cecho-Slovaka, který se zřejmě našel v Zenu.