Vlak byl pohodlný a málem jsem v něm usnul. Budilo mě jen smrkaní dvou holek, protože vysmrkat se na veřejnosti je neslušné...popotahování však asi ne (mimochodem za mnou v letadle seděla ženská, co kašlala...takže člověk se opřel o okýnko a někdy dostal nášup kašle mezi sedadlem). Na nádraží jsem dorazil cmza 48 minut a díky mapám Google (které tu fungují naprosto normálně) jsem našel východ tak, abych se dostal co nejlépe k hostelu. Inu, těch východů z metra a nádraží je někdy požehnaně a je dobré vědět, odkud vyjít, abyste si nezašli. U stanice Soul station, kde bydlím, je těch východů 14. Bydlím ve čtvrti, kde evidentně chcípl pes, protože tu není skoro noha. Napravo se tyčí mrakodrapy, nalevo oprýskané baráky, kde v každém druhém je zaplivaná žrádelna. Je tu malý parčík, kde si dostaveníčko dávají místní burani a kolem ulice se plouží podivné existence...ale vesměs jsou krotcí, nečumí na tebe. A tím, že byla sobota, ulice dostala ještě podivnejší divný nádech. Já se ubytoval (viz níže) a šel si projít okolí.
Měl jsem hlad a využil jsem burgrárnu, chtěl jsem vyzkoušet korejský burger. Fascinovalo mě objednání na automatu přímo u stolečku a pak si vyzvednete jídlo. Burger měl houby v sobě, ale jinak bych ho dal do mírného podprůměru. Ale hlad byl zahnán. 

Cestou jsem prošel i ulicí Myeodong street, což je takový Václavák s obchody a žrádelny. Popravdě opět mě to moc neoslovilo, očekával jsem větší bizár. Pár divnoobchodů s těmi jejich postavičkami tam bylo, ale jinak žrádelna či normál obchod. Zřejmě to tam žije až večer. Během cesty do chrámu jsem také pochytil, že se tu koná nějaký kulturní velký festival - ať už "čtení na veřejnosti" (mohli jste si půjčit na velkých náměstích knihu a sednout do polštáře a číst si), pak v chrámech probíhaly různé akce (v Gye jsem zažil výměnu středověkých stráží) či různé představení (na náměstí před Gye byli na podiu zpěváci co zpívali na plné pecky a lidi na židlích pod nimi (věk 60+) si do toho tančili rukama a tleskali....podobně jak u nás v domově důchodců jen 4krát větší). Sledoval jsem to a po pár minutách, kdy nekončili, jsem odešel k chrámu. Evidentně unavit důchodce až do omdlení. To jejich vyřvávání bylo slyšet ještě tak 400 metrů daleko). Chrám Gye (nechce se mi to vypisovat furt) byl docela nával. Viděl jsem tam i cizince, kteří tam chodili v nějakých korejských krojích, nejvíce ženy a i muži. Samozřejmě se fotili na každém místě. Nicméně Korejkám i Korejcům to slušelo, bělochům to nepasovalo, ty šaty byly na nich takové divné...a největší pěst na oko jsem viděl na černoškách. Těm to vyloženě nesedělo...zamyslel jsem se nad tím, že některé šaty jsou dělané zřejmě i dle rasy. Třeba indické sarí na bělošce vypadá taky docela mimo.
Hodil by se například ke Korejce moravský kroj třeba? Mno, při mém filozofování o šatech dle rasy jsem si užíval chrámu, byl rozlehlý a připomněl mi Ztracené město v Pekingu. Jak jinak jsem se i zamotal mezi domky a dostal se i tam, kde nikdo nebyl že....na konci bylo krásné jezero jak z japonské zahrady s výhledy na hory v parku Beokhasan (kam jdu zítra). Chrám byl kouzelný, kazili ho jen lidi a vedro. 

Ten mi dali s rýži dohromady a vajíčko nahoře ještě doznivalo z pánve. K tomu bylo i kimči a bylo to docela ostré. Zde jsem si chtěl objednat přes automat, který byl celý v korejštině. Dokázal jsem ty klikyháky najít a objednal si to...ale pak byl problém, že se objevily 3 způsoby platby v korejstine a to už jsem vzdal a objednal si u servírky. Pro cizince byl dražší, ale jinak stál 9k, což bylo na naše asi 160 korun. Pak jsem se vydal na pokoj si odpočinout a večer vyrazil ještě na Gwangjang market. Prošel jsem k němu ulicemi a dostal se na opuštěný velký rybí trh, kde bylo vše zavřeno a připadal jsem si jak v apokalypse. Nikde nikdo, pusto prázdno  a puch ryb. Vypotácel jsem se naštěstí ven a jaké bylo mé překvapení, když slavný Gwangjang market byl opuštěný u vchodu též. To jsem si už říkal, že Soul je v neděli opravdu mrtvé město. Naštěstí jídelní okruh byl otevřen a prošel jsem si stánky a přemýšlel, co si dát.
Stánky uprostřed nabízely vesměs to samé - korejskou zabijačku bych to nazval, jelito, jitrnice, pak kuřecí pařátky, jídlo z vepřového, ale ne masa, spíš to, co normálně nejíš. Popravdě, zatím mě to nenadchlo. Raději jsem si koupil korejský bramborák,  který byl mastný a sytý tak, že jsem večer navštívil trůn. Ochutnal jsem si sladké ryby, což bylo těsto ve tvaru rybky plněné fazolemi, nebo pudinkem. Vynikající! Snad později vyzkouším aspoň maso z vepřové hlavy. Doma ale jím jen tlačenku.