Tragéd na cestách - cestopis do nepohody

Na dnesek Zebra vymyslela Floatig market, pro anglicky neznale Plovouci trh. V Bangkoku jich je vice, ale rozhodli jsme se navstivit ten nejznamejsi. Spolecnost nam delal par Jaan a Jaan, stari Zebriny znami, kteri se shodou okolnosti nachazeli ve stejnou dobu v BKK jako my. Tak proc se nesejit? Praha uz je out, setkavat uz se budeme s lidmi jen ve svete.

Na trh jsme vyrazili opet lodi, kde se mi opet podarilo nezaplatit. Pruvodci vsak byla drsna, sice mala ale vyrvavala jak sirena. Sel z ni strach. Nastesti me minula, kdyby vedela, ze nemam listek, asi bych zle dopadl. Cestou na molo jsme take odloudili tuktukari 2 Francouze, kreri hledali pristav. Jsme jim rekli, ze tam jdeme taky, tak at jdou s nami. Tuktukar si me pak dlouze prohlizel...urcite na me jeste ted nekde ceka...

Na Plovouci trh jsme jeli tuk tukem, ridic byl trochu nality ci zhuleny a trosku jsme prepiskli cenu. Nu coz, pripadne si da vive piv. Trh byl okouzlujici, vsude plno ryb a jidla ze specialit more. Neodolali jsme a dali si jidlo. Zebre velmi zachutnal salat z papajy a ja dostal nudle z rozctrcenym krabem, ktery moc lakave nevypadal. Ale nudle a zelenina mi hlad zahnali. Po trzich jsme vzali taxi az k hostelu, ktere nas vyslo na tolik, kolik jsme zaplatili za tuk tuka. Taxiky jsou tu fakt levne.

Po napoji z kokosoveho orechu jsme si dali mensi odpocinek a vydali se na Khao San. Snazili jsme se domluvit sraz s dalsi znamou, ale ta se neozyvala. Nakonec napsala az vecer, kdy uz jsme byli na hostelu. Skoda, mohli jsme mit 2 zarezy v kapse.

Vecer uz jen baleni a rozlucka s Bangkokem u posledniho piva Chang. Dalsi stace je Rangun, kde se sejdeme s Nelou a spol., dalsimi cestovateli. Mame se pripravit na vedro, smrad a spinu. Vedro uz zname, spina vetsi nez v Dilli nebude a smrad je vsude.

Cesta na letiste druhy den byla trochu narocnejsi. Nejdrive jsme jeli mhd na vlakove nadrazi, odkud jezdi vlak az na stare letiste Da Muhaong. Bohuzel vlak by nedojel vcas, a tak jsme vzali taxi. Zebra ukazala, ze smlouvani ma v sobe. Ukecavala a hadala se s taxikari bez smlouvani o svou cenu. Nakomec za 220 bahtu nas odvezl taxikar, ktery se trochu vydesil, kdyz mu Zebra zacala usinat vedle na sedadle. Nemit pas, tak mu spadne na ridici paku. A pak ze smlouvat neumi. Sama pak rekla, ze nesnasi taxikare, takze k nim nema respekt, coz pak vede k tomu, ze pri smlouvani je vuci nim neodbytna.

Bangkoku zdar a Barme zdar tez...pokracovani priste.

Treti den jsme vyrazili na nejvetsi vikendove trziste v Bangkoku jmenem Chatuchak, kde jsme chteli alespon poridit nejaky ten outfit, kdyz jsou tu ceny tak nizke. Zebra se rozhodla poridit vlacne kalhoty tzv nasravacky, bohuzel standard size pro ni byly prilis velke. Nakonec objevila slim size a dokonce usmlouvala cenu ze 320 bahtu na 240 (coz pro zacatecnici velmi slusne). Ja se rozhodl poridit kosili, avsak nejsem Thajec. Veskere kosile byly prilis male! Nase XL je jejich L. Vyzkousel jsem pres 15 kosil a nasel jen 1, ktera celkem usla a byla levna. Za 100 bahtu. Bohuzel jsme nekoupili zadne suvenyry, ac jich tam bylo mraky. Neda se, 4 mesice se s nimi tahat nebudeme. Dostali jsme tedy napad se do Bangkoku jeste vratit a trochu to tu vyprodat :).

Navstivili jsme tez China town, kde jsme hlavni ulici hledali pomerne dlouho s tim, ze jsme museli prechazet mnoho ulicek za plneho provozu. Adrenalin opet pracoval na plne obratky, protoze se tu jezdi vlevo, je dulezite se tedy podivat drive vpravo. Snazte se udelat neco, co jste se naucili od rodicu jako mali v detstvi. Parkrat jsme se pridali k thajcum, kteri uz vi, jak do vozovky skocit. Inu, casto to bylo jen na nas. Zebra parkrat vkrocila do vozovky tak, ze jsem myslel, ze uz pristane na kapote.

China town je silena, narazili jsme opet na trziste s vselijakymi tretkami, ktere jsme vsak opet nemohli poridit. Najedli jsme se v mistnim bistru a pokracovali smerem do nasi pretopene kobky. Cesta opet vodni mhd. Museli jsme jet az druhou lodi, jelikoz prvni byla precpana. Nedivim se, cena 15 thb nalaka kdekoho. Lod jina, turisticka, byla poloprazdna. Stoji prece jen 40 thb.

V hostelu jsme opet dali pivo, rozhodli jsme se vyzkouset Siam. Hnusnejsi jsem nepil. Byli jsme tak otraveni, ze jsme dali jeste na spraveni chuti Changa. Nasledne pri popijeni jsme se dovedeli, ze zde mame 2 zname lidi. Proc se tedy nesejit? A tak s prvni skupinkou jdeme na plovouci trhy a druha se vsak stale neozvala.

Riskl jsem take led. Dal jsem si trist z thajskeho caje a ta byla naprosto luxusni. Uz vim, co zde budu celou dobu pit. Davame si zde i cerstve dzusy z ovoce. Jidlo je stale dobre, zkousime vse.

Dlouhe spani po narocnem letu zapricinilo, ze jsme vstavali ve 12 hodin. Stihli jsme tak chram Wat Pho, kde se take nachazi lezici Budha 15 metru vysoky a 40 metru dlouhy. Dovnitr se muselo bosky, takze si umite predstavit ten nasladly zapach chodidel nekolika desitek navstevniku. Strazkyne poradku uznala, ze Zebra vypada "too sexy", tak ji prehodila zelenou hadru pres ramena a nohy. Budha vypadal skutecne monstrozne a divil jsem se, ze se smel fotit. V Cine nam 30 metroveho stojiciho Budhu fotit zakazali. V chramu Wavt Pho se nachazely dalsi chramova zakouti plna soch a svatyn, takze clovek musi neustale vyzouvat boty.

Do chramu jsme se rozhodli jet lodni mhd a udelali jsme spravne. Jen za 15 bahtu jsme se projeli tam a zadarmo zpet, protoze jsme se Zebrou mastnacky delali, ze uz jsme platili. A na obranu, podobne chovani zaujali i ostatni Thajci. Jeste pred chramem jsme dali obed u stanku na levnou krasou, kde jsem dostal ryzi s krevetami a Zebra kure s ryzi bez kurete. Pritom ji pani slibovala, ze kure bude. Bohuzel krevety se v mem zaludku neujaly a v chramu jsem musel poprve navstivit trun s akutnich duvodu. Necekal jsem to po 2 dnech. Rano jsme zapomneli dat slivovici.

Posledni, respektive druha stace, byla navsteva tolik opevovane Khao San ulice. Hledali jsme ji bez mapy, protoze na mape mhd, kterou jsem jedinou ukoristil, neni vyznacena. Takze se slo podle "tady nekde bude". Zacali jsme skedovat 2 dredare, od pohledu frikulini. Slecna sla jak matoha s vyrazem ozivle mrtvoly. Dokonce jsme prechazeli s thajskymi studentkami 6 proudovou silnici v plnem provozu bez prechodu! Presla jej i mrtvola dredata, coz jsem nechapal, jelikoz styl jeji chuze pripominal, ze jeji vse jedno. Posledni staci nam nakonec poradila jedna starenka, ale smer jsme sli spravny, coz zvedlo me ego, protoze muj orientacni smysl je proste bozi, co si budeme nalhavat. Khao San je silene proflaknute turisticka a peknejsi byly spise ty ulicky, kudy jsme sli tam. Dali jsme si aspon pivo Chang.

Pokud bych se zminil o pivu a jidlu, tak pivo je tu prodavano opet vetsi nez pullitr, a to 630 ml. Je silnejsi, sladsi a drazsi nez jidlo! Coz je smutne pro nas Cechy. Jidlo je levne, ale zatim jsem si nezvykl na jejich male porce. Na Cecha zvykleho na gulas se sesti ci 300 g porce jidla na menicko vypada thajske jidlo jako predkrm. Thajce by nase porce zabila. A hodne tu piji ledove tříště, jsou lakave, ale bojime se toho ledu...zatim.

Dnes zacnu odzadu. Pri cekani na Zebru, jejiz letadlo ma 45 minut zpozdeni a ja tu tedy v klimatizaci klepu zimu, jsem zjistil, ze strycek Google zablokoval jeden z mych dlouholetych uctu, jelikoz jsem se na nej prihlasil z Thajska. Snazi se mi vnutit ruzne prostredky na odblokaci jako placene SMS ci zmenu hlavniho mailu. Ten by i zmenit sel, ale nejde se mi prihlasit na seznam...no pryc od toho. Podarilo se mi prihlasit k aplikaci Blogger, tak to snad bude stacit.

Po priletu jsem vyzvednul krosnu, jiz jsem zacal rikat Cerna hruza, ponevadz je tezka a hrozne zarezava popruhy do ramen. 17 kg by ani nevadilo, ale neda se nosit. Budu ji muset vyprazdnit, ale sama vazi tak 3 kg (ovsem mista ma dost, to sr musi nechat). Mno, nasel jsem si na letistnim internetu, kudy se dostanu k hotelu a cesta byla skutecne primitivni na muj vkus. Skolacka chyba "nasmerovat" mapu se mi vsak dokonale vymstila. Stihl me trest v tom, ze jsem sel asi km na opacnou stranu. Pritom se stacilo poradnr podivat a nemusel jsem tahat tu tihu ve 40 stupnovem vedru pres hodinu. Pekne jsem si usel asi 2,5 km s lahvi 330 ml vody. Ano, je tu spousta stanku s jidlem, bohuzel voda nikde. Nakonec jsem i s krosnou odpadl u obchodniho centra na schodech s pocitem, ze jim pohnojim kytky, jak mi bylo zle.

Kdyz jsem si konecne uvedomil, ze jdu blbe, chtel jsem obetovat data a najit spravny smer. Musela mi vsak stacit fotograficka pamet. Mobil mi odmital data odblokovat a ja si omylem blbec zavrel okno se smerem. Pamet slouzila dobrr, ale sily dochazely. Ti, kdoz me znaji vi, ze se nerad ptam na cestu a snazim se ji najit sam (asi ego). Tentokrat zoufalost a unava pokrocila natolik, ze jsem odpadl a rekl si, ze se poptam. Jedna pani nasla smer a jeden pan me doprovodil. Ani nemusim rikat, ze me druhe odpadnuti bylo jen 50 metru od toho hostelu. Holt byl zapadly a ja ho nevidel.

Jinak Bangkok mne hrozne pripomina Peking. Mel jsem silne deja vu, kdyz jsem videl okoli, lidi i nadzemku. Takze do vira velkomesta jsem se vzil okamzite, bavi me. Bangkok ani neni tolik precpany a lidi dokonce cekaji na zelenou a davaji prednost vystupujicim. Jidlo je na kazdem rohu na stancich, ale bojim se, ze se z toho nenajim, maso na spejli mi prijde hrozne male. Oblibenym napojem je tu ledova kava na vsechny zpusoby ci ovocne dzusy. Dalsi zajimavou veci je, ze na jednoho chlapa je tu tak 8 zenskych, opak Noveho dilli. A samozrejme vsichni cumi do mobilu, Lubos je slaby odvar :)

No a v neposledni rade skoncim svym letem. Turci maji nejlepsi servis na svete, neustale se staraji, jidlo luxusni a na noc jsem dostal krabicku s kartackem, pastou, stinitkem na oci, spunty do usi, hydratacni krem a ponozky! uzmul jsem ji, chtel jsem i polstarek a deku, ale to by bylo trapne hodne. V prubehu noci jsem se nevyspal, dva lidi zkolabovali (!!!) a dve zenske mely zivou hadku o tom, ze jedna druhe kopala do sedadla. Divadlo pro cele letadlo.

Jdu vyzvednout Zebru a zitra doufam, ze blog budr fungovat, nebo zalozim novy.

Cesta do Asie se kvapem blíží, což s sebou nese i rýsování plánů na první dny. Inu, po příletu do Bangkoku se setkám po 10 hodinách se svou kamarádkou Zebrou, která si téměř rok rejdila po Austrálii a Zélandu a rozhodla se před příjezdem domů zkusit jinou oblast, pro ni ještě nepoznanou - asijskou. V Bangkoku budeme nakonec 3 plné dny do 9. března, ač jsme jej měli opustit už 7. (viz. dále). Hned poté se přesuneme do Barmy (Myanmaru, ale Barma se mi lépe vyslovuje a píše) do hlavního města Rangunu (Yaogan), kde už na nás budou čekat další 3 kamarádi. A samozřejmě, ještě jsme neodjeli a věci se komplikují už teď.

V Bangkoku jsme si domluvili ubytování na Couchsurfingu, bohužel od dvou nadějných lidí jsme dostali vale. Přitom jedna slečna nás už přijala na 2 noci do 7. března, ale nakonec ji šéf povolal do Hong Kongu v dny, kdy máme přijet. Druhý člověk, který měl ovšem luxusní pokoj pro hosty, už bohužel měl couchsurfery jiné. No, nedalo se nic dělat a museli jsme najít hostel. Nakonec se nám podařilo i v takovém čase najít dvojlůžák za 133 korun na noc (osobu).

Největší potíže nám však udělala mnoha opěvovaná nízkonákladová společnost Air Asia, s kterou jsme se rozhodli letět do Rangunu, a tím ušetřit čas. Ano, čas je jediný, který ušetříme. Aerolinka nás nalákala na super cenu 1500 bahtů (cca 1100 Kč). Kupujem že...jaké bylo naše překvapení, když cena začala s dalšími kliknutími růst na základě výběru zavazadel, pojištění, sedadla, jídla apod. (samozřejmě jsme museli věci opět odklikávat - má to tak i Ryanair a ostatní?). Při platbě však došlo k dalšímu zádrhelu - platba byla odmítnuta, a to třikrát! Rada zkuste jinou metodu platby jaksi nefungovala, poněvadž inkasem thajské banky nedisponujeme a American Express jsme si ještě nepořídili. Pokus číslo 4 ovšem přinesl jen oznámení - čekáme na platbu, ale žádný potvrzený mail. My to ale se Zebrou nevzdávali. Pokus číslo 5 skončil tím, že cena 1500 thb už nebyla...u pokusu číslo 6 se cena opět objevila, ale při platbě zmizela. A dost, dalo by se říci, možná nás v Barmě Air Asia fakt nechce. Až na posedmé (!!!), kdy jsem změnil prohlížeč z Chrome na Explorer a platbu místo bahtů na eura se konečně podařilo letenky zakoupit. Heuréka. Ovšem letenka už byla o 300 bahtů dražší.

Další peripetii očekávám při elektronickém vizu do Barmy. Ač vyplnění šlo hladce, objevila se tam kolonka "kde budete ubytováni", kterou jsme vyplnil jako "none". Kdo to má vědět? Doufám však, že když jsem zaplatil 50 dolarů za visum, tak u této kolonky přimhouří oči. Jinak mě v Barmě neuvidí. Vyřízení trvá 3 pracovní dny, takže máme se Zebrou dostatek času najít místo, kde si můžeme vytisknout "acceptance" letter....snad přijde.

Teď se odmlčím. Musím jít dobalit svou krosnu. Litr slivovice je přelit do dvou nenápadných pet-lahví a bratr má přijet s léky. Mít doktorskou rodinu se někdy vyplatí, jen doufám, že mě na bangkokském letišti nezavřou s tolika léky za pašování drog.

Doba jde kupředu a papírové deníky už taky nejsou moc v módě. Není nad to si tak psát o tom, co zažijete přímo online a nechat tak i ostatní nahlédnout do vašich zážitků, které samozřejmě chcete zveřejnit (a také proto, abyste nemuseli neustále vše opakovat, jakmile narazíte na dalšího člověka, který si s vámi chce povídat).

Popravdě, mě baví číst blogy a baví mě psát zážitky ze svých cest. Také už jeden blog mám založen (viz. Tragédův blog). Proč si ale zakládám další? Z prostého důvodu - blogy na Google jsou prostě více navštěvované, přehlednější, dá se na něm lépe psát i z mobilního telefonu a jsou lépe funkčně zvládatelné, než ten můj starý. A proto že jedu do Asie na 4 měsíce, z nichž chci referovat, jak cestuji, chce to pořádný blog (který bude mít i větší životnost).

Ano, čeká mě cesta do Asie, kam se chystám na 4 měsíce. Musím napsat, že jsem procestoval už dost destinací, nicméně déle než na 17 dnů jsem nikde nebyl. Kolem sebe neustále potkávám lidi, kteří si cestují na delší dobu (či cestovali), kde na to berou peníze a čas, jsem se už ale nedověděl. A řekl jsem si též - proč taky někam nevyjet na delší dobu? Rodina zatím žádná, tak proč toho nevyužít. 

Jedu tedy, od března do července do JV Asie. Vždy jsem měl plán co vidět, kde spát, jak se tam dostat...tentokrát však to bude blind a jsem zvědav, jak to má povaha zvládně. Těším se s obavami...vsadím se, že budu remcat, vztekat se a schízovat, ale to bude jen obrana organismu na jiné prostředí. Po uklidnění snad bude klid a doufám, že zvykání si nebude trvat dlouho.

Doufám, že získám i své čtenáře, kteří nejen kliknou na můj příspěvek, ale také na reklamu, jestli mi tu Google nějakou dá.