První den v Cuscu jsme pojali jako odpočinkový. Dobrou náladu jsme chytali už u snídaně, kde bylo ovoce co hrdlo na jednu porci ráčí. Nejlepší byl však výhled na probouzejicí se město a kopce kolem. Taková peruánská Florencie. Po snídani jsme si dali opět koka čaj a vydali se na procházku. Cusco bylo hlavním městem incké říše a moderní město bylo postaveno na ruinách starého města. Centrum má ještě nádech koloniálního prostředí.

Kolem jsou domečky s balkonky, podloubí a velké náměstí, kterému dominují 1 katedrála a velký kostel. Katedrála byla zavřena, tak jsme zašli do kostela. Oltář zde byl strašně masivní a pokrytý zlatem, popravdě to na mě působilo jak pěst na oko. Hezké však byly vyřezávané sošky okolo. Dokonce jsme se mohli pokochat i výhledem na náměstí. 

Po kostele jsme konečně našli pobočku na čipy a napotřetí se nám podařilo získat čip za 10 gb za 40 sol (240 kč) na 30 dní. Pak ještě následovala koupě lístku obsahující vstupy na různé atrakce, abychom ušetřili na vstupech.

Kdo se sem vydá, určitě doporučuji, po 3 vstupech už se nám to vyplatilo. Prošli jsme tím třeba pidi muzeum, kde byly ukázány i mumie. Tam mě mimojiné zaujal postoj inků k dualitě, že vše má svou protiváhu. Takový jing a jang v čínské kultuře…zajímavé, že měli podobné myšlenky jako kultura tisíce kilometrů vzdálená…náhoda?
Nemyslím si. Navštívili jsme i kostel, který byl postaven u zdi, jež jsou vytvořeny z bloků kamenů, které jsou precizně na milimetry naskládány na sebe. Ale ne jako cihly, nicméně jako “tetris”, některé bloky mají výstupky a naopak některé prohlubně a do sebe zapadají. Jak to vytvořili? Nástroje se nikdy nenalezli…inu záhada. 

Poté jsme zašli na kafe do lama kavárny, která se nacházela na místě hipster oblasti. Kolem prodávali své výrobky nejen místní, ale člověk si mohl všimnout i bělochů s dredy či hippie oblečení prodávající bižuterie. Uličky byly malebné, uzounké a chyběl do toho ještě odér trávy. Uličky byly hodně do kopce, což se vymykalo trochu našemu plánu pohodového dne. Ale našli jsme market, kde jsme se pořádně nabládli a jako zákusek si dali ovocný fresh. Tohle jim tu závidím, ten nadbytek ovoce, které je docela levné a všude dostupné.

Jelikož jsme měli čas (ten tu nějakým zvláštním způsobem plyne jinak), tak jsme se nakonec rozhodli vydat i na inckou pevnost Saqsaywaman. Ta pochází z 15.století a byla právě vystavena z těch velkých bloků. Ční se v kopci nad městem, kam jsme si vzali taxíka. A jelikož jsme druhý den chtěli taxíka na den, domluvili jsme s ním, že by nás druhý den vozil. Sám dělal své vlastní tour, ale Dan mu řekl, že to chceme jinak než ostatní turisti. Cena byla 280 soles, chtěl jsem to srazit na 250, ale nesouhlasil. Nakonec ale snížil cenu na 270 sol (cca 1800 korun na celý den). Udělali jsme průzkum a z hotelů jsou taxiky až na 400 sol. Pevnost Saq byla majestátní, dochovaly se však jen dolní patra. Nejhezčí na tom byla sluneční brána, vsadím se, že při pohledu při slunovratu bylo uprostřed vidět přímo slunce. Prošli jsme ji a kochali se výhledem na Cusco. Poté jsme se vydali na pidi výšlap k soše Krista a pak už pěšky dolů do centra. Při cestě jsme narazili na restauraci, kde jsme si dali kafe a drink a při jejich vychutnání jsme se kochali jak jinak výhledem a západem slunce. Postupně se rozsvěcovali světýlka, ale také klesala teplota. Vyrazili jsme do hotelu a Cusco a alkohol nám zvyšovali náš zen. 

V Cuscu prodávají hezké svetry z alpaky, jsem se rozhodl, že jeden nebo dva si taky pořídím. Narazili jsme na zapadlý obchod, kde měla postarší paní (bába) dobré svetry a pár jsem jich zkusil.

Stál 90 sol. Zatím jsem si řekl, že se rozmyslím (případně najdu jiný obchod). Při večerní cestě na hotel jsme narazili na obchod, kde svetry měl za 30 (to jsem později ale zjistil, že to bude syntetika, z normální alpaky začínají ceny produktů od 60 sol, pak ještě mládě, to je až od 100 sol dál). No stejně jsem byl příliš vysoký na ten svetr, byl malý. 

Večer jsme se rozhodli zajít na místní jídlo, jelikož jsme toho moc nesnědli. Našli jsme od našeho hostelu menší náměstí, kde jsme byli svědky průvodu, kde nesli ukřižovaného Krista a za ním obrovskou sochu Pany Marrie v černém hábitu. Ten hábit, jak jsem to viděl zezadu, byl skutečně děsivý. Do toho k tomu ponuře hráli a atmosféra ani nebyla smutná spíš děsivě ponurá. Restaurace byla poněkud zaplivaná, ale jídlo docela stálo za to. Zejména opět porce jak pro slony. Dan si dal nějaké vepřové, já kuřecí vývar (takové peruanské bumbo nambo) a Helena měla chuť na kukuřici se sýrem.

Očekávala kukuřici a na ní rozteklý sýr. Jaké bylo její rozčarování, když jí přinesli kukuřici a vedle 3 kusy sýra. Nevypadala spokojeně. Její otřesný zážitek dorazila návštěva toalety, kde netekla voda a škoda slov to psát…

Takto skončil odpočinkový den v Cuscu, který vůbec nebyl příliš odpočinkový a viděli jsme to, co jsme měli na 2 dny. Vyšková nemoc se zatím příliš neprojevuje, pijeme koka čaj a cucáme bonbony. Jen mám problém se někdy dodechnout kvůli řídkému vzduchu.