Mapy.cz s vražednými úmysli

září 16, 2024

Třetí den jsme vyrazili na trek. Popojeli jsme asi 20 km do hor, do města Shatin. Tam se nachází cca 10,5 km okruh s převýšením asi 500 metrů na 4 km. Stezka je vyznačena i na mapy.cz, kde má červenou barvu. Inu...ukazatel jen poukázal na křižovatku pro pěší a kola/koně/jeepy a pak už stezka zmizela. Díky mapám jsme dali první výšlap někde v kopci za vesnicí a šli jsme tak nějak intuitivně a až na prvním kopci narazili na stezku. Ta se točila podél kopce a kolem byly opět vidět nádherné skály. Cesta vedla po vrstevnici, svažovala se ke korytu řeky, následně jsme se prodírali i keřemi a moje lýtka trpěla škrábáním o trny. První 3 km jsme ukončili u opuštěného kostela uprostřed ničeho, což nám zase připomnělo Zaklínače.

Chyběl jen hřbitov. V kostele jsme probudili netopýry a vyblbli se na focení. Poté jsme vyrazili na výšlap na horu a během něj se nám stezka doslova ztrácela. Mapy.cz nás vedly trávou, keři, šílenými porosty. V druhé půlce jsem na červenou stezku rezignoval a zavelel jsem jít nahoru, kde se měla nacházet cesta. Výšlap doslova. Nakonec jsme vrcholu dosáhli a našli polní cestu. Kolem opět úžasné výhledy a...začalo hřmít. Byli jsme vybaveni jak Češi v Tatrách, předpověď totiž nehlásila žádný déšť. Neměli jsme žádnou mikinu, ani větrovku.

Naštěstí bouřka byla daleko a jen mírně sprchlo, přeháňku jsme přečkali v opuštěném kravíně. V horách najdete docela opuštěné budovy, kde není nic široko daleko a najednou třeba kostel, opuštěná vesnice, chlév, rozvaliny...pak už se šlo 6 km z kopce a kolena a i lýtka zase dostávaly zabrat. Poslední 1 km byl zase adrenalinový, když na nás začal zuřivě štěkat divý pes, naštěstí na řetězu. Majitel ho spacifikoval. Pak už jen chůze mezi rozpadlými domy a auty, šilenými kuřaty opuštěnými dvory. Vyrazili jsme se ještě podívat na malý kostelík poblíž Areni, kde zrovna stavěli mega silnici k němu, takže projížďka staveništěm docela adrenalin. Mapy.cz jen stoicky ukazovaly cestu bez upozornění. Kostelík nahoře byl zavřený, takže jsme se jen pokochali výhledy na vinné město. Staví se tam dokonce nějaký obrovský komplex, takže Areni bude brzy více turistické.

Večer už patřil jen večeři. Našli jsme další vinárnu s jídlem. Tam jsem si dali něco jako jehněčí guláš (top), těstoviny s kuřecím (jen 2 pidi kousky masa), nějakou kukuřičnou čokoládovou kaši (hnus) a samozřejmě chleba lavaš. Dostali jsme i ochutnávku vin - jedno červené, jedno bílé, jedno z granátových jablek a jedno z třešní. Docela dobré. Před zavíračkou přišlo na jídlo asi 10 Čechů! Jsme všude, opravdu!

Poslední snídaně u naší zmatené hostitelky byla ve znamení otravného koťata a pozdravu s dalšími Čechy. Jsme se dověděli, že s malými obměnami absolvují stejnou trasu jako my. Ono se asi víc ani udělat nedá. Po zaplacení ubytka, kdy nás skásl hostitelky manžel, jsme vyrazili do další destinace, Goris. Cestou jsme ještě navštívili žrádelnu u cesty, kde jsme si dávali zase ochutnávku všeho možného. S Danem jsme se usnesli na tom, že tu jíme až moc. Některá jídla jsou vynikající, některá ale pokulhávají. Cestou do Gorisu jsme měli ještě další zastávky.

Jak už jsem psal, mapy.cz jsou umělá inteligence, která už žije vlastním životem a mám podezření, že se snaží lidi zabíjet. Už Madeira ukazovala náznaky, ale teď, když na cestě, kde jsou serpentiny, ukážou maximální omezenou rychlost 130...to už trochu přehnaly. Někdy u křižovatek ukazují, že jde o kruhový objezd. 

První zastávkou byl vodopád Shaki, který byl docela turistický. Rodinky se u něj fotily, my u něj rozjímali. Každý zvlášť si našel místo a přemýšlel za bouřlivých zvuků. Poté jsme navštívili město Sisian, kde jsme našli žrádelnu a koupili si na malý oběd Shawarmu - což je něco jako panini s kebabem. Velikost však byla skoro jak můj loket. Sedli jsme na lavičku a při konzumaci této pochoutky zjistil pouliční pes, že nám to chutná a loudil celou dobu. Něco jsme mu hodili a naštěstí k nám moc nechodil, protože určitě měl spoustu blech.

Po jídle už nás čekalo archeologické naleziště vztyčených kamenů, které mají pro Arménce velký význam. Nás bavila především krajina vítr kolem. Krajina se změnila na kopcovité stepy, kdy dle Dana to připomínalo Utah. V dáli byly jen kopce, nízká tráva a potkali jsme i pastevce krav či ovcí na koni se svými psi. A mezi kopci se dlouhatánsky vlní jedna silnice...nač jezdit do Ameriky, Arménie to nabídla též a ještě s exkurzí do minulosti. 

Cesta ubíhala docela rychle, Dan se někdy nechal unést, takže jsem trnul. Nicméně Dan řídí dobře, je vidět, že nemá jen praxi, ale i teorii. Logan ale nemá někdy tah, takže někdy při předjíždění je to docela hardcore. Poslední zastávkou byl klášter Vorotnavank, kam byla cesta po silnici lemována i iránskými kamiony.

Je zvláštní vědět, že na jihu už je Írán. Vorotnavank byl hezký, rozlehlý, dokonce i s pidi chodbičkami, kde bylo podloubí. Zklamalo mě však, že se nedalo opět vlézt do nějaké díry a najít zajímavý "poklad". Vorotnavank už byl asi jen 20 km od naší cílové stanice Goris. Ten si nechám na další příspěvek. 

You Might Also Like

1 komentářů

  1. Krásné. A s mapami soulasím, v zahraničí jsou někdy super, ale někdy úplný nesmysl. Měli by dát možnost úprav (aspoň zahraničních map) do rukou uživatelů.

    OdpovědětVymazat

Like us on Facebook

Flickr Images

Kontaktní formulář

Subscribe