Z hlavního města spousta lidí navštěvuje město Sintra vzdálené asi 40 minut vlakem. Nachází se zde barevný hrad Pena Palace, dříve klášter mnichů, později zničený zemětřesením a upravený na hrad a místo, kde žili kralové Ferdinand I a Manuel II.s manželkami. Od roku 1910 (myslím) vlastní hrad stát. Kousek od něj je zřícenina Moorish a pak níže palác se slavnou studnou, kterou můžete sejít shora dolů. Kolem dokola jsou opět kopce a krásná krajina, kde se i dá procházet. Je dobré si koupit lístky dopředu, což jsem na doporučení Dana udělal. Inu Dan mi tak vysvětloval jak do Sintry a jak to tam zvládnout tak podrobně, že jsem se z toho až vyděsil, jak je to náročné. Popravdě vyvolal ve mně strachy, že na hrad nedojedu včas,  nenajdu to, nestihnu správný bus...no děs. A tyto strachy už začaly ráno. Jel jsem v sobotu a jdu do metra a brána zavřená! Bylo 7:20...chytla mě panika, že nestihnu vlak na 8:10. A přitom metro jelo, protože jsem ho cítil pod zemí. Viděl mě jeden děda jak lomcuji mříží a ukázal, že mám jít na jiný vlez...ten už otevřený byl. Ale třeba tam napsat upozornění?! Wtf! Poté, co jsem dojel na stanici Rossio, kde se nachází nádraží, jsem šel dle ukazatelů k vlakům...vyjdu z metra a bum...jsem kdesi na náměstí a opravdu ne u vlaků! Nádraží bylo vzdáleno asi 200 metrů...to už jsem se vztekal. Naštěstí vlak jsem stihl a do Sintry odjel včas. V Sintře jsem na vlakovém nádraží dobil svou kartičku na cestu zpět (jsou tu karty, co se dobíjejí, dostal jsem je od Dana a Báry) a měl jsem štěstí, že u nádraží stál bus 434, který dle Google dopravoval lidi k hradu. Byl to ale bus hop on hop off, který projížděl nahoru dolů a cesta stála na den 15 eur/osobu!!! Byl jsem zděšen a nehodlal jsem platit 15 eur za 1 cestu do kopce,když jsem pak chtěl jít z kopce pěšky. Řekl jsem řidiči, že chci jen nahoru, najednou cesta stála 4.1 eur. Chudák rodina přede mnou zaplatil chlap 60 eur!!! Děs. Bus nás vyvezl až k Pane paláci šílenými serpentinami a byla to opravdu jízda smrti. Cesta byla úzká a já chtěl z busu co nejdříve pryč. U Pena palace byla brána, kterou jsem prošel a u hradu se zařadil do řady na lístky na 10 (bylo asi 9:45) a už se začala tvořit fronta na 10:30...Pena Palace je krásně barevný, novorománský styl s prvky maorského a gotického stylu. Překvapilo mě, jak ty styly do sebe zapadají a nebouchaly se mezi sebou. Prošel jsem si exteriér a pak se dostal do interiéru.  Ten byl zařízený jak většina zámků 19.-20.stol. u nás, takže mě to moc nebavilo. Nejhorší však bylo, ze jsem se zaspuntoval do 2 prováděcích skupin a nedalo se je předběhnout. Bylo to útrpné postupovat krok za 20 vteřin, zastavovat, až jedna ženská vyfotí každý hrnek či blbinu v pokoji. Nakonec se mi v jednom sále podařilo špunt španělsky hovořící průvodkyni předběhnout a byl jsem nadšen, že můžu pryč. Trvalo to asi 35 minut. Když jsem se dostal z hradu, už se stála fronta na 11:30 a 12:00 obě byly docela dlouhé. Já se šel projít po parku a hledat místo, odkud vyfotit celý barevný hrad v plné kráse. Bohužel super místo jsem nenašel, ale prošel jsem asi třetinu parku. Pak jsem vyšel ven a vydal se na zříceninu Moorish.

Stezka na Moorish vedla podél silnice, naštěstí tam byly kolíky, které zabezpečovaly ,aby auta neporazila chodce. Lidi, co si koupili bus za 15 eur, mohli využít busu. Zřícenina byla o tom si projít hradby kolem dokola a dívat se na krajinu kolem. Popravdě jsem čekal více. Výhledy ale stály za to. Moorish bych přirovnal k našemu Bouzovu, asi. Ten má ale aspoň vnitřek. Od Moorish jsem se rozhodl vydat stezkou, která byla označena na mapy.cz i ukazatelem na silnici! Pozor. Píšu znovu, že byla označena ukazatelem! Vydal jsem se do útrob lesa, stezka byla docela neudržovaná a zarostlá, takže kapradiny i trny mi trošku škrábaly nohy. Šel jsem dle map.cz a najednou jsem narazil na stezku, která na mapy.cz ani nebyla a došel jsem k zamčené bráně, která vedla na silnici! Šok! Vtipné bylo, jak mě sledovali lidi v tuktucich, co jeli nahoru, jak stojím bezradně u brány. No, vrátil jsem se zpět na stezku, co byla označena i na mapách a sešel víc dolů, což ukazovaly i mapy. A dorazil k další zamčené bráně! Portugalci si dělají fakt prdel. Mno, zahrál jsem si hru "najdi si svou stezku". Přelezl jsem prostě kamennou zeď, co byla nejníž, pak přešel kolem silnic, kde zrovna byly serpentiny, napříč a pak konečně narazil na ukazatel (ale věř jim), který vedl k tomu paláci se studnou. Vydal jsem se cestičkou,která vypadala docela udržovaně a najednou jsem šel podél vysokých kamenných stěn jak kdybych šel kolem vězení. Další z mých mnoha "kam jsem se to...dostal". Cesta mě vyplivla na silnici po 1 km a tam už jsem vešel do palácového komplexu Quinta, kde je ta studna. Prošel jsem si opět park křížem krážem,  vnitřek jsem vzdal a nejskvělejší zážitek byla Nekonečná studna, kdy jste mohli jít podél ní dolů a dívat se dolů. Bohužel nedalo se moc kochat, strážkyně nás popoháněla. A dole jsem se dostal do jeskyně, které mi připomínali Gaudiho park v Barceloně. Ono těch jeskyň bylo v parku více.  Někde byly ústí do podzemí, ale bál jsem se tam jít sám. Tam najedou turisti nešli. Po odchodu z paláce už jsem sešel dolů až k nádraží. A to mě řidič busu varoval, jak to bude náročné a těžké,  ať si za těch 15 eur to vezmu...děkuji, pane řidič, ale zvládl jsem to. Když jsem chtěl odjet do Lisabonu, zjistil jsem, že když jsem ráno tu kartičku nabíjel, nechal jsem ji tam a tím ji ztratil.  Musel jsem si tak koupit kartičku i s jízdenkou znovu. Inu, výlet do Sintry se nakonec vydařil i přes malé karamboly. Nebojte se, je naprosto normální se do Sintry dostat, nicméně trošku důvtipu je potřeba. 

Už jsem se rozepsal dost. Lisabon si nechám na zvláštní příspěvek.