Už během čekání na odlet a pokyny nám byl změněn hotel, protože v nabídce byl hotel, který otevíral až o 14 dní později, než jsme měli přiletět. Tady bych asi neobviňoval Čedok, ale laxní řeckou náturu. Nicméně cena zůstala stejná. Do Řecka byl potřeba PCR test a vyplnit formulář pro řeckou vládu, aby věděla, kde se budete nacházet. Vyplňování formuláře byl docela oříšek, hodně věcí, které bych čekal na informačním letáku od cestovky jsem si našel na Google. A místo delegáta jsem vyplnil údaje své mámy, pro případ že by se mi něco stalo by to určitě vyřídila stejně rychle.

Čas odletu byl nastaven na 5 ráno, měli jsme být na letišti už ve 3. Říkal jsem si proč, většinou do schengenu stačí pomalu jen hodina předem s vlastním odbavením po internetu. Bohužel ne zde. Strávili jsme dlouhý čas ve frontě na odbavení, kde nás 2krát kontrolovali, zda jsme negativní a máme vyplněn řecký formulář. Naštěstí stačilo vše ukázat v mobilním telefonu. Trošku ve mě hrklo, když nekolik lidí vytáhl stoh papírů ze složky. Stále tedy, co je na papíře, to platí. U kontroly jsem pípal a musel projít detektorem, zda nemám na sobě střelný prach či drogy. Zřejmě můj oděv obsahoval stopové množství nezředěného pracího prášku.

Zatím jsem však nezaznamenal žádné typické trapné chování Čechů, což však mělo nastat později. Těsně před nástupem jedna maminka při větě své malé dcery, že už se nastupuje, jí vzkázala, že bez nich přece neodletí a jala se teprve chystat svou druhou malou dceru na záchod. Zaznamenal jsem i ponožky v sandálech, pochopit se to však dá, jelikož se jednalo o pána v důchodovém věku, který může trpět na studené nohy. Samozřejmě okamžitě po odlepení letadla od země se část lidí přesunula k záchodu (toto třeba opravdu nechápu... To si ti lidi nemohou dojít předem?!). Ulička byla jak průchoďák, takže se nedalo ani natáhnout nohy. To, že do mě vrazilo dvakrát dítě, když jsem spal, ani nekomentuji. 

Po přistání se samozřejmě tleskalo, to už mě ani nepřekvapilo. Překvapením však byla mladá rodina, která po zastavení letadla okamžitě vstala a matka sunula své malé děti vpřed. Byla však zablokována jinými lidmi, kteří zřejmě předpokládali stejně jako ona, že letadlo otevře dveře jako by se jednalo o autobus. Matčina připomínka, že teď tu budou snad stát ještě půl hodiny, ve mně vyvolala myšlenku, že mohla čekat a sedět. Rodinka však byla osvobozena otevřením letadla. Správné opuštění stejně nešlo, lidi honem spěchali ven, jak kdyby jim mělo něco uniknout. Našlo se však alespoň pár lidí, co normálně počkalo a opustilo letadlo. Venku se pak čekalo na autobus, kde jsme stejně potkali lidi, co vehementně potřebovali ven. Chápu, potřebovali si udělat selfie s letadlem. 

Následně nastalo čekání na zavazadlo, pak zase čekání ve frontě na informace, kam jet do hotelu a kterým busem. Já už chápu, že si lidi berou ty kufry na kolečkách, v tom neustálém čekání ve frontě se hodí, že vás neotravuje krosna na zádech. Pak si nás Čedok rozhodil do autobusů, náš bus měl jet do dvou hotelů. Když jsme přijeli k prvnímu, řidič oznámil jméno a nebylo mu rozumět vzadu. Dovedete si představit tu paniku lidí, co se děje? Ano, davová psychóza působila i na mě, ale moje já zvážilo, že sr zeptá vepředu či se venku podívá na jméno hotelu z okna. Což nikoho nenapadlo, ač jsme stáli hned vedle hotelu.

Po příjezdu do hotelu mě trochu šokovalo, že nám měřili teplotu. Jedna slečna měla 38,5 a nechtěli ji pustit. Přece musí chápat, že unavený a přehrátý člověk bude vykazovat vyšší teplotu...

Hotel je však opravdu luxusní, jídlo je skvělé a na výběr je z několika pokrmů. Nechybějí ani zákusky a pivo a některé drinky zdarma. Očekávám, že přiberu minimálně 3 kila. Doufám, že na túrách to shodím. A musím se přiznat, že jsem se nechal unést a částečně jsem se účastníkem zájezdu stal. Ono jídlo a pití jen tak k mání, to neodolá snad nikdo. Řekové evidentně chtějí, aby se turisti cítili dobře, v panácích tu lejí docela lampy.

První den jsme v podstatě jen odpočívali. Čeká nás schůzka s delegátem a pak už snad túry a pořádné cestování.