Říká se, že krizový den je ten třetí. Zde však přišla krize až ve 4.den. Dlouhá zima a vysoké teploty způsobily, že se ve čtvrtek nikomu nikam moc nechtělo. Přemýšleli jsme u bazénu, kam se vydat, až hodiny plynuly a den vesměs uplynul. Já odpoledne prospal, protože to vedro mi nedělalo dobře. Nepříjemný den korunoval telefonát od cestovní kanceláře, že bohužel exkurze do Samarie je zrušena a ať si přijdeme pro peníze. Soutěska je z důvodu stále špatné sezony zavřená. To mě hodně mrzelo, protože na Samarii jsem se těšil. Poprvé, co jsem byl na Krétě, nevyšla, tentokrát znovu zase nic. Rozhodli jsme se tedy, že si opět půjčíme na dva dny auto a procestujeme další místa. Bez auta se tu totiž neobejdete, autobusy jezdí dost blbě. 

Malá vsuvka do hotelového života - musí se nosit všude roušky, ale hoteloví hosté to moc nedodržují. Při nabírání jídel musíte mít sáčkové rukavice, na to se bere hodně zřetel a dostal jsem i jednou vynadáno, že je nemám na ruce. Jídlo je tu luxusní a dopřáváme si. Večer se sedí a popíjí u bazénu, ale nečekejte nic velkého. Je tu docela nuda, žádný program pro turisty. Nedá se jít ani na procházku do města, protože tu není vůbec nic kolem - jen hotely a půjčovny aut. Proto mě večery tady už nějak přestávají bavit. Alkohol zdarma je využívaný jen ten nejlevnější. Když jsem si dal metaxu s kolou, byla mi nalita náhražka metaxy a vodka určitě byla méně chutná než pražská. 

Autem jsme zajeli na další výlety, když nevyšla ta Samaria. Tentokrát jsme si dali další soutěsku - tentokrát Topolia, která vedla vyschlým korytem řeky. Cesta vypadala docela lehce, ale opět jsme šli do mírného kopce po balvanech či kamenech, což ve vedru více ubíralo síly. Ale nevadilo to. Kolem se opět vinuly nádherné skaliska, tentokrát zeleno-oranžové barvy a nahoře se tu a tam zjevily malé jeskyně. Poslední štace se zvedala mimo koryto a v korytě se objevila i voda. Poslední úsek jsme opět šplhaly několik metrů nahoru a zase jsem si připadal jak horolezec. Stezka skončila na malém parkovišti, odkud se šlo k jeskyni Agia Sofia, v které byl vytvořen "kostel". Jeskyně byla hluboká a docela děsivá, vedla i hluboko dovnitř, bohužel nestačila moje baterka v mobilu. Atmosféru narušovaly jen dvě vychrtlé turistky, které se fotily u balvanů a bohužel ani přes veškeré pózy svou krásu nezvětšily. 

Dostaly jsme se také k oblasti prodeje krétských domácích medů, rakijí a olivových olejů. U jednoho stánku jsme zastavili, přiběhla čilá krétská babka a začala nám cpát k ochutnání její produkty. Pravda, měla luxusní marmeládu i med a jelikož neměla drobné, utratil jsem u ní rovných 20 eur za 2 medy, olivový olej a naprosto skvělou marmeládu. Mé peníze na antigenní test byly utraceny. Ta marmeláda ale za to stála! Chtěl jsem koupit i medovou rakiji, zastavili jsme u více stánků, ale nikde se nepodařilo ji pořídit za 10 eur. Tuto delikatesu jsme vyzkoušeli až při návštěvě rybí restaurace, kde jsme si vyrazili z kopítka a nakoupili talíř mořských potvor a dali si i grilované jehnečí. Zapíjeli to medovou rakijí a pivem a regulérně se při mořském vzduchu opili. N nepila, ta nás potom rozjařené odvezla serpentinami na pláž Falasarna, kde jsme si užili nádherného koupání.

Ještě musím uvést, že před delikátním obědem jsme navštívili nejnavštěvovanější pláž na Krétě Elafonisi, kde to vypadá jak v Karibiku. Ano, pláž byla opravdu nádherná, tyrkysové moře, růžový a bílý písek a totální brouzdaliště a turistická past. Musím napsat, že mě to tam naprosto nebavilo a vůbec nenadchlo. Naopak mě to tam totálně otrávilo. A to Čedok nabízí výlet na tuto pláž za 40 euro - bez oběda!