Řím - Letenka do Říma vyšla na krásných 500 Kč, já si však připlatil zavazadlo, abych se nedohadoval s Ryanairem ohledne napěchovaného batohu. O Římě asi není moc co psát. Navštěvuji jej pravidelně každé 3 roky, takže tohle byla už má pátá návštěva. Je to srdcové město. Na hotel jsem si připlatil, když jsem tam trávil čas přes své narozeniny, takže jsem bydlel kousek od nádraží Termini. V Římě jsem se opět pokochal Koloseem, Trevi a prošel si hlavní ulice. Díky kamarádovi Maťovi jsem prošel cestu, která kopírovala trasu míst, které se objevily ve filmu Velká nádhera. Některá místa jsem už prošel, některá byla nová a u nekterých jsem šel úplně sám. Zejména u řeky, kde se procházel bezdomovec se 2 psy jsem se trochu bál. Nicméně procházka spojená s jídlem do mě nalila další energii a touhu Řím zase navštívit. Určitě doporučuji a Maťovi tímto děkuji. Cesta končila v parku u Borghiovy vily, který jsem paradoxně navštívil poprvé. Kolem byla všude samá nadržená omladina, takže si myslím, že po setmění se tam konají orgie jak za starého Říma. Park je obrovský a mimo jiné mě zaujaly také busty slavných italských osobností. Selfie s Leonardem jsem si však neudělal. 

Během návštěvy Říma jsem si udělal výlet do města Tivoli, kde se nachází staré vily, ať už Hadrianova, tak d'Este zajímavá zejména jejím parkem s fontánami. Vlak stál 3 eura a cesta vedla nádhernými kopci. Do Tivoli se dojelo tunelem. První má zastávka byla vila Gabriela zastrčená v parku blízko nádraží. Vstup byl 8 euro, což se mi nechtělo platit za to, že projdu parkem, uvidím vodopád a jednu vilu. Nakonec to zato stálo. Park byl obrovský, prošel jsem jej křížem krážem, kochal se vodopády, starou vilou, z níž zbyly jen trosky, a zakoutími, kde se v minulosti odpočívadlo. Dokonce jsem narazil na jeskyni, kde padala voda do útrob temna a tam možná končila nejen voda, ale také nepřátelé... Z parku jsem vylezl a zamířil do vily d'Este. Ta je známa pro své fontány v zahradě a bylo se na co dívat. Vstup sice 12 euro, ale ty fontány vás nadchnou, že na tu cenu zapomenete. Nejohromnější je Neptunova fontána, u té jsem strávil nejvíce času. Jsem si uvědomil, že mě tyhle vodní díla opravdu fascinují - vodopády, fontány, vodotrysky... Přitom ale vodní typ nejsem, z dobrodružství na lodi z Asie jsem vytušil, že jsem suchozemský typ. Zahradu jsem prošel křížem krážem několikrát, až to v aplikaci Strava vypadalo divně. 

U komplexu byla autobusová zastávka, tak jsem si řekl, že se svezu do Tivoli, mno bus přijel, ale lístek se kupoval u pokladny, ta byla zavřená, takže bus odjel... Beze mě. Jel pak ještě jiný bus, ten se neráčil ani zastavit. Holt jsem se na vlak vydal pěšky 4 km, převýšení 200 metrů. Na cestu jsem si koupil zmrzlinu. Cesta byla brutální, kopec prudký asi 3 km a do toho se obloha ztmavovala... Kopec ani nevadil, ale zmoknout jsem nechtěl. Nasadil jsem tempo takové, až mě samotného překvapilo. Vlak jsem však nestihl, musel jsem počkat do sedmi. Měl jsem aspoň kupé pro sebe. A kvůli čekání na rychlé vlaky tahle poulička neustále stála a nabrala 20 minut zpoždění. Nicméně dokázala je stáhnout a do Říma jsme dojeli na čas. České dráhy by si měly vzít příklad.