Tragéd na cestách - cestopis do nepohody

Večer před posledními dny v Xi'an jsme si já a bratr dali chutně vypadající cheescake v hostelu a šli spát. Bratr plánoval cestu na posvátnou horu Huashan a já se rozhodl jet s Míšou na městské hradby a Chrám osmi nesmrtelných. Ráno bylo vše jinak.

Předpokládám, že v cheescaku byl nějaký jed nebo co, protože druhý den jsem strávil celý na záchodě, bylo mi blbě, točila se mi hlava a musel jsem do sebe ládovat černé uhlí. Bratr měl křeče v žaludku, takže jediný, kdo něco viděl, byla Míša. Měl jsem vztek, celý den v čudu a Míša pak ukazovala, o co jsem přišel. Bratr na svatou horu též nevyjel. 

Druhý den nevolnost povolila, černé uhlí zabralo, tak jsme se vydali na antické tržiště, kde jsme chtěli něco nakoupit, ale bylo tam tolik krámů, že jsme ani nevěděli co. Stavili jsme se ještě u malé pagody a nakonec šli na jídlo. Normální restauraci jsme hledali asi dvě hodiny, což už mě taky rozčilovalo, protože jsem byl vyčerpaný a chtěl jsem si nakonec dát něco pořádného. Narazili jsme na nějakou podobnou hotelu, kde neuměli anglicky a záchody byly turecké. Jídlo však jako vždy vynikající. Míša s Jakubem si dali pořádně pálivou Poemu (polévka s kousky jehněčího a skopového s nadrobeným chlebem) a já obyčejné krevetové rizoto, jelikož střeva ještě stále trpěla. Pak už jsme vzali zavazadla, odchytl nás taxík při hledání busu na letiště a vzal nás tam. Jeho jízda byla skutečně otřesná, ještě že jsem neseděl vpředu, protože chodci, kolaři, autobusy či jízdní pruhy, to mu nic neříkalo.

Cesta domů byla ze začátku rychlá, noc na letišti jsme zvládli dobře, dokonce jsme i něco naspali a 10 hodin se Swiss air uteče jak voda. Pustil jsem si 3 filmy, zahrál zase pár her a poslechl muziku. Letušky se o nás opět staraly jak o krále. Druhá půlka už byla pomalá až zdlouhavá, protože jsme čekali 6 hodin v Curychu na let do Prahy. Dali jsme si Burger Kinga, což nám přivodilo jen žaludeční problémy a smutek, že už nebudeme jíst čínské jídlo. (to, co v ČR nabízí Číňané je typicky česky upraveno a má to k čínskému bistru daleko). 

Do Prahy jsme doletěli vyčerpáni, ale plni zážitků. Čína je úžasná země a rozhodně se tam musím vrátit, ještě jsem tam hodně neviděl.

Dnesni prispevek bude rychly, abych vas moc nenudil. Inu, prispevky mohou byt totiz nekdy moc chaoticke a neprehledne, ale protoze mi nefunguje wifi na mobilu a na net mam pouze 15 minut, musim psat velmi rychle. Takze se za chaos a nudu omlouvam :} A co se stalo:

- posledni den v Sanghaji jsme navstivili chram s nefritovym Buddhou a Francouzskou ctvrt, kde bydli cinsti a evropsti papalasi

- vetsinu dne jsme vsak prospali, unava je svine

- druhy den jsme odleteli do Xianu, tentokrat bez kocoviny

- v Xianu jsme zase dlouho hledali hostel, protoze vsechny se tu jmenuji stejne

- navstivili jsme Muslimskou ctvrt s nejvetsi mesitou v Cine a opet malem dostali nakupni horecku, ale ustali jsme to

- vecer jsme se seznamovali pri pivu, long islandu a slivovici a ja udelal ostudu v hostelu, nebudu to konkretne  specifikovat, seznamili jsme se s Nemcem Sebastianem, ktereho jsme premluvili, at jede s nami na Terakotovou armadu

- druhy den jsme vstavali ve 3 odpoledne a v soku a kocovine se odebrali na Husi pagodu ktera zavrela tesne pred nasim prichodem, protoze jsme se jak jinak ztratili {jako vzdy jsme obesli blok navic}

- zhledli jsme tanec mistnich Cinanek a nasledne peknou fontanovou performance {kam se hrabe Krizik}

- opet jsem byl za hvezdu, kdyz se se mnou vyfotila cinska rodina

- vecer jsme sli spat brzy a ja se snazil v hostelu na sebe neupozornovat

- dalsi den jsme jeli na Terakotovou armadu, rozhodli jsme se na vlastni pest a dobre jsme udelali, usetrili jsme pres 100 Y, Sebastian se i pres ostudu rozhodl jet s nami

- Terakotova armada je krasna, ale Cinani oddaluji misto vyhledu, a tudiz jde spatne zhlednout. Misto zpredu jsme se tak museli vyfotit jen z boku...vyfotili jsme fotku, ktera ukazovala Kikinu s Livii na navsteve Terakotove armady

- chteli jsme videt hrobku cisare Qina, ale kvuli rozhlehlosti a neprehlednosti parku jsme ji nenasli, aspon jsme meli peknou prochazku

Jakub chce jet na svatou horu Huashan. Obavam se, aby se tam nekde neztratil, ci se nezabil. Cesta tam je silena i pro otrle horolezce.

Jelikoz jsme prospali temer cely den v Sanghaji na hostelu, tak druhy den jsme vstavali uz v 8 rano, coz se nam prekvapive podarilo, a vydali se na Yuyuanske zahrady. Tam nas zacali okamzite obtezovat trhovci prodavajici fake hodinky a kabelky, ktere jsme museli odmitat, a oni se stale vyrojovaly jako vosy. 

V Yuyuanskych zahradach moc lidi nebylo, byl tam klid a uzivali jsme si jej mimo zar velkomesta. Clovek by tam mohl stravit i cely den a jen rozjimat pod stromy ci se prochazet starobylimi cinskymi ulickami. Po vychodu jsme se odebrali do starsich ulicek, kde nastala prvni nakupni horecka v mistnich kramcich. Smlouvani se rozjelo na plne obratky a yuany mizely z nasi penezenky rychlosti blesku. Po nakupech jsme se vydali do sanghajskeho muzea a na namesti Lidu, kde jsme mistni umelecke sbirky prosli rychle, protoze vse bylo  na stejne brdo. Misi se tam ale libilo, zrejme byla nadsena cinskym nabytkem. Napriklad sbirka o mincich vypadala cela stejne, jelikoz zde ukazovali mince, ktere byly podobne jako vejce vejci.

Jeste musim pripomenout, ze cestou do muzea jsme potkali maly kramek s porcelanem, ale museli jsme vybrat dalsi penize, abychom si jej mohli poridit. U kramku bylo trziste, kam jsme tez zapadli a tam nastala jeste vetsi nakupni horecka. Tolik levnych cetek na jednom miste, to neslo nekoupit. A do toho jsme si uzivali smlouvani s mistnimi trhovci, hadali jsme se a prekrikovali o sto sest, ale obe strany v tom citili jakousi obchodni zabavu. Za cely den tudiz kazdy utratil vice jak 400 Y jen za suvenyry {ja a Jakub, Misa uz nemela penize}, otazkou jen je, jak to nacpem do kufru, ktere uz jsou tak objemne. Asi vyhodime nektere veci, protoze v Xian budem nakupovat urcite taky. Problem dela zejmena Lady Buddha.

Vecer jsme se vydali na nocni Bund, ktery nas oslnil svym panoramatem a ja fotil o sto sest. Skoda jen, ze jsem nemel lepsi fotak, hned by ty fotky vypadaly lepe. Po nadhernych panoramatech jsem dostal slinu, ale nikdo se mnou nechtel jit pit. Zjistili jsme, ze hostel je sice krasny a luxusni, ale totalne mrtvy. Maji velmi luxusni stresni zahradku s vyhledem na mrakodrapy, ale nikdo v ni nesedi. Vsichni jdou zrejme do velkomesta na pivo. No, ale po utrate za suvenyry nevim, jestli muzeme nekde pit, protoze je tu velmi draho.

Posledni vecer v Pekingu jsme navstivili Lama Temple, kde nejlepsi zazitek byl z 18metroveho Budhy, ktereho jsme nenapadne vyfotili a bratr nam to tez vycital, ze nejsme slusni a chovame se jak cinsti burani. Pote se odpojil do Konfuciova chramu, kde jsem ja s Misou odmitli jit kvuli predrazenemu vstupu. Sli jsme se radeji podivat do blizkeho parku, kde jsme si konecne uzili trochu klidu a ochutnali mistni parek na spejli, ktery je obliben u vsech Cinanu, zejmena deti. Byl sladky a odporny, stacilo. 

Vecer jsem vyjedl hostel na grilovani a musim pripomenout, ze se grilovalo takove maso, ktere se da najit kdekoliv v bufaci na ulici. Pochopitelne jej bylo malo, ale to byva i venku {na spejli 4 kousky masa]. Ticha domacnost nasledne odpadla, kdy po devate hodine prisla akce kazdy drink za 19 Y. Samozrejme jsem si stihl dat dva Long island ice tea a take to postupne vecer vypadalo. Nejdriv jsme potkali studentku z Ceska, ktera nam povypravela o tom, jak se ji zije v Pekingu a nasledne odesla s mistnimi kamarady parit. Nevstavat brzo, sli bychom s nimi. Ale nasli jsme tam sympaticke Nemky, ktere jsem se pokousel dostat do bistra. Jakub tam odesel, Misa nasledne taky a ja ozraly do nich hustil, at jdou tez. Nesly a musely jit spat. Ja se odebral do bistra, kde jsem spadl ze zidle a zacal hladit mistni stene, coz nasledne bratr poznamenal tim, ze je cas jit spat. Do postele jsme se odebrali v pul treti rano a uz za dve hodiny vstavali na letadlo do Sanghaje. Vstavani bylo umorne, prisli nas vzbudit z recepce, ze taxik uz ceka a ja nechapal, co po mne pani recepcni chce. Opilecke rozlouceni s Pekingem, jak se slusi a patri na jedlickarnu.

V pet rano nas taxik jeste hodne pod vlivem odvezl na letiste, kdy vsem trem bylo blbe a Misa dokonce zvracela v letadle {a prasknu to na ni :}]. Ani nevim, jak jsme se do Sanghaje dostali, ale nakonec jsme nasedli do Maglevu, ktery se rozjel na neuveritelnych 420 km/hod a 40 km jsme zvladli za 7 minut. 

Den jsme prospali, protoze nam vsem bylo strasne zle. Jeste jsme se zamotali v sanghajskych ulickach a nebyli schopni najit nas hostel. V kocovine hledat hostel ve smogu a horku bylo utrpeni. Cekala nas ale prijemna odmena v podobe krasneho a utulneho hostelu a velke postele. Zitra pokracuje prohlidka, dneska byl odpocinkovy den. Snad nam dva dny na Sanghaj stacit budou.

Pokracujeme v navsteve pamatek,dale jsme navstivili Bilou Dagobu s nadhernym a klidnym parkem, kde se ani nevyskytovali davy. Prosli jsme jej krizem krazem a narazili na namesticko, kde byly zvony a stromy, na ktere jsme si mohli povesit prani. Nasli jsme vsak obchod, kde jsme trosku provetrali nase penezenky a utratili strasne moc penez za suvenyry. Inu, pokud chcete kupovat suvenyry v Cine, zajdete si do kramku u Bile Dagoby, maji tu sosky za velmi levne ceny. Utratili jsme tolik, ze nam nezbylo ani na pekingskou kachnu a vratili jsme se tedy pro penize do hostelu.

Rozhodli jsme se vydat ochutnat tu slavnou pekingskou kachnu. Byla nam doporucena zapadla restaurace, ktera vypadala docela luxusne a kachna tez nebyla zase levna, stala 140 Y. Inu, jako spravna jedlickarna jsme si vsak objednali jidla navic, takze nakonec z nas dostali 250 Y {nastesti dohromady} a oskubali nas jako tu kachnu. Kachna nebyla moc chutna, museli jsme jist i paraty a kuzi a mastna byla docela dost. Zlata kachnicka se zelim a knedlikem. Nastvani a trochu prezrani jsme se odebrali na hostel. Vecer jsme jeste navstivili Olympijske mesto, kde jsme se vyfotili u Ptaciho hnizda a plaveckeho stadionu a dokonce se s nami vyfotili i CInani, pro ktere jsme byli za hvezdy. Inu, jsme tu proste exoti. Uz me to napriklad trochu obtezuje, jak na me stale ziraji. Vecer jsme opet sedli do bistra. V TV vsak byla nejaka mistni telenovela, takze mistni bistroman si nas vubec nevsimal. Misa i Jakub si dali dalsi jidlo, jakoby jim ta kachna nestacila.

JInak Misa si neustale stezuje, ze nechceme jist cinske jidlo. Na jednu stranu ma pravdu, ale na druhou stranu cinskeho jidla jime docela dost a holt nejsme jako ona, ktera ji petkrat denne. Mne i bratrovi staci jist i jednou, dvakrat denne, ci se najist az vecer a Misa to holt nezvlada. Na to, aby si vsak zasla nekam na jidlo, tak to se ji nechce. Sud jak bud...

Paty den jsme se rozhodli podivat na Letni palac, kde v pruvodci psali, ze se tam da uniknout pred ruchem velkomesta. Opak byl ale pravdou. Po hodinove ceste metrem jsme se dostali k chramu, kde opet propuklo davove silenstvi. Vsude, i tam kde byste to necekali, proudily davy lidi, ktere nas strhavaly s sebou. Zjistili jsme, proc maji Cinane tak kolebavou chuzi - zrejme se neustale cpou nekam a postupuji kolebave. Park s jezerem a budhistickymi chramy byl kouzelny, ale moc klidu jsme si neuzili. Cesta do hostelu byla opet plnena davy v metru a jeden tlusty Cinan zablokoval dvere, takze davzacal panikarit a tlacit se vem, coz jsem si uzil na vlastni kuzi. Pripadal jsem si jak vytlacovana stava z pomerance. A ten tlustoch tam neustale stal ve dverich, tupe cumel a blokoval je.

Rad bych jeste poznamenal neco k mistnimu zivotu. Lide jsou naprosto neorganizovani, predbihani jim nedela problemy, nejdriv vystup a pak nastup naprosto ignoruji, i kdyz jim to ukazuji vychovne tabule. Proto kdo se cpe a predbiha, vic stihne. Deti jsou roztomile, nadsene z cizincu, neustale te zdravi a ptaji se na jmeno, nebo take na neco cinsky, ale to jim clovek nerozumi. Dospeli jen hledi a prohlizeji si vas skrz na skrz. Trhovci volaji samozrejme hello a nuti vam jejich zbozi. Smlouvani chce trochu zvyku, ale clovek musi ukazat, ze vic penez neda. Misi se podarilo zlevnit celenku ze 75 Y na 15 Y, j zlevnil zatim jen o 20 Y za masku.Bratr magnetku o 30 Y. Misa uz je ve smlouvani stara harcovnice, nakoupila hodne veci. Nicmene do par se nechala zatahnout. Dokonce vas i drzi za ruku a nechcou pustit.

Jidlo je tu dobre, pruvodci pisou lzi o tom, ze si lidi maji dat pozor. Staci slivovice a muzete jist cokoliv. Vedle hostelu je zastrceny bufet, kde jime co hrdlo raci a jeste se nam nic nestalo. {klepu}. Inu, cinske jidlo je ale hodne ostre, coz nemam rad, a tak si na to musim zvyknout. Misi to nevadi, ta cely den mysli jen na jidlo, takze ta sni cokoliv. Nejlepsi jsou nudle a masove knedlicky v testicku. Kdybyste videli, kde jsme jedli, tak citlive duse by mozna utekli, nebo se odvratili.